Článek
Rodák z někdejší portugalské kolonie Guiney-Bissau se nijak netají s tím, že ke svému gólu z finále proti Francii často a rád vrací.
„Musel jsem na to podívat už alespoň patnáctkrát ... OK, možná i vícekrát. Proč ne? Odtáhl jsem se od Koscielného, našel jsem si prostor pro střelu a pak už jsem jen nechal míč letět. A jak krásně letěl. Byl jsem hrozně šťastný," vracel se k rozhodujícímu momentu v rozhovoru pro britský list Daily Mail.
Povedlo se mu dát gól, o němž sní snad každý fotbalista. Přitom v minulé sezóně nastoupil v dresu Swansea jen ke třinácti zápasům a ani jednou nevystřelil na bránu, střelecky trochu pookřál až při hostování v Lille.
Pro fanoušky mimo Portugalsko tak byl až do finále ME prakticky neznámý. Jediná trefa ho však proměnila v národního hrdinu. Přiznává, že jeho telefon po zisku titulu zaplavilo snad 200 zpráv s gratulacemi.
„I můj otec byl hrozně šťastný, do telefonu plakal. Říkal, jak je na mě hrdý," svěřoval se britským novinářům. Vcelku očekávaný příběh fotbalových hrdinů, řeklo by se. Jenže otec, Filomeno Antonio Lopes, volal z vězení, kde si odpykává doživotní trest za vraždu Éderovy macechy.
Bylo to tvrdé
Rodinné vztahy portugalského fotbalisty jsou vůbec pohnuté. Po přestěhování z Afriky do Portugalska Éderova rodina nedokázala vybřednout z chudoby a tehdy osmiletý chlapec putoval do sirotčince.
„Nebudu lhát, bylo to opravdu tvrdé," zavzpomínal. I v drsných podmínkách propadl fotbalu, který však coby malý klučina hrál většinou bos na ošuntělých hřištích mezi střepy od rozbitých lahví. Ale svoji cestu na vrchol si našel.
V osmnácti letech už nakoukl do profi fotbalu, v druholigovém Tourizense s platem v přepočtu okolo 10 tisíc korun. Následoval ale přesun do Academiky a poté do Bragy a také národního týmu.
Mysl se zatoulala na špatná místa
Jenže ani poté nebyl z nejhoršího venku. Mistrovství světa v roce 2014 se jemu stejně jako celé portugalské reprezentaci nepovedlo. Ambiciózní tým skončil už ve skupině.
A právě Éder schytal ostrou kritiku. Na sociálních sítích byl přirovnáván ke značkovacímu kuželu a v tisku byl zesměšňován. Fotbalistova psychická schránka se hroutila. Nezastírá, že v těch okamžicích přemýšlel i o sebevraždě.
„Je to tak. Moje mysl se zatoulala na velmi špatná místa. Byl jsem úplně dole...," přiznal.
Chuť do života mu vrátil trochu nečekaný moment. V Braze si zakopal s malou holčičkou, která na sobě měla klubový dres. Seznámil se s její matkou Susanou Torresovou. Psycholožkou, která mu nabídla pomoc a podařilo se jí vrátit fotbalistovi zpět radost ze života.
„Tvrdě jsem pracoval na svojí mentální stránce a znovu jsem začal snít. Susana byl tím katalyzátorem. Hrozně mi pomohla," děkoval Éder své spasitelce.
