Článek
Pavel Nedvěd nastoupil za Skalnou. Spolu s ním i jeho syn Pavel ml.
Splnil se vám sen, když jste nastoupil za mateřský klub. Počítáte s odezvou i na Apeninském poloostrově?
Ano. Věděli, že jedu do Skalné hrát a tahle myšlenka se v Juventusu hodně líbila. Poslali sem dokonce fotografa a na utkání se původně chystala dorazit taky klubová televize. Nějaké záběry se tam určitě objeví.
Vezmete v budoucnu do Skalné některého z bývalých hvězdných spoluhráčů?
Bude to dost těžké, ale v minulosti sem přijel třeba prezident klubu Andrea Agnelli. S ním si chodíme v Itálii každý čtvrtek zakopat na menší hřiště. Zahrál si ve Skalné benefiční zápas a pak jsme společně zašli do hospody.
Jak se mu akce líbila?
Moc. Jde o normálního kluka. Vůbec byste na něm nepoznali, že pochází z jedné z nejbohatších rodin na světě. Je o tři roky mladší než já a má strašně rád fotbal, přestože ho závodně nikdy nedělal.
V Itálii máte na očích české talenty Jankta a Baráka z Udine. Nastává čas, aby se posunuli do lepšího klubu?
Kluci jsou v letech, že by měli být hlavně základními kameny v týmech, kde momentálně působí. A nemyslet na to, že půjdou někam výš. Nejprve se musí v mužstvu konsolidovat a být tahouny. Ukázat, že jsou fakt dobří, aby to na nich stálo. Pak je cesta nahoru jednoduchá.
Tahouny tedy podle vás ještě nejsou?
Jde o to, že jimi nemohou být jenom půlku sezóny nebo sezónu. Dva, tři nebo i čtyři roky musejí hrát na nějaké úrovni ve všech zápasech. Teprve pak je ze mě lídr a můžu pomýšlet na přestup do většího klubu.
Chystáte se na rozlučkový zápas Tomáše Rosického, který se zapojil do managementu Sparty podobně jako vy v Juventusu. Dokáže Letenské vrátit na vrchol?
Tomáš je jedním z těch, který může fotbal seshora vidět opravdu dobře. Ale zkraje to pro něj bude těžké. Je potřeba, aby změnil myšlení. Nesmí uvažovat jako hráč, ale už jako funkcionář, což není jednoduché a chvíli mu to potrvá. Musí mít kolem sebe lidi, kteří fotbal dělají nějaký pátek a umějí mu poradit nebo za ním stát, když provede nějaké rozhodnutí.
Vám se přechod na funkcionářskou dráhu povedl. Spekuluje se o tom, že brzy zamíříte do vrchních struktur UEFA.
Zatím jsem rád tam, kde jsem. Musím ještě získávat zkušenosti. Kariéru hráče jsem končil v roce 2009 a první tři roky v nové roli byly pro mě strašně náročné. Nevěděl jsem, co mám dělat. Snažíme se v Juventusu o dobrý fotbal, i když neutrácíme za posily bláznivé peníze.
Času sice máte hodně málo, ale měl jste možnost vidět poslední zápas reprezentace proti Austrálii, v němž Češi utrpěli debakl 0:4?
Jenom závěr, ale v něm jsme ještě mohli nějaký gól dostat. Četl jsem pak vyjádření Honzy Kollera, který mluvil o katastrofě. To už je co říct, vždyť zrovna on se většinou snaží kluky podržet a dostat je psychicky trošku nahoru. Na druhou stranu je to těžké, zápas se hraje na konci sezóny, a když nemáte dostatečnou motivaci, vždycky to dopadne blbě. Je lepší tahle utkání vůbec nehrát, nejsem jejich příznivec.
Poslední kvalifikační cyklus se českému týmu nevydařil. Postrádáte u hráčů kvalitu?
Nějakou máme a není třeba se toho bát. Akorát je potřeba dát do zápasu víc srdce a bojovnosti. Kluci by se neměli uspokojit tím, že jsme prohráli, protože nejsme silní jako generace před námi. Je potřeba se víc kousnout a ukázat zapálení. Můžeme být horší technicky, ale nemusíme prohrát 0:4.
Blíží se mistrovství světa, na kterém budou Italové chybět poprvé od roku 1958. Jak to koušou?
Blbě a dodneška. Když Italové nejsou na mistrovství světa, je šampionát takový ochuzený. Asi něco udělali špatně, když jim to nevyšlo. Taky u nich dochází k obměně generace a hráči jim dorůstají. Budou zase silní, na příštím mistrovství už podle mě zase budou.
Které týmy řadíte k adeptům na titul?
Myslím si, že daleko dojdou tradiční mužstva, jako jsou Německo, Brazílie, Argentina. Černým koněm by mohla být Belgie, která má velmi kvalitní hráče. Čtvrtfinále nebo semifinále klidně může udělat.
