Článek
Jak k tomu vašemu angažmá vlastně došlo?
Srbský trenér Šapurič, který dlouho působil na Kypru, mi zavolal. On mě chtěl získat už vloni, ale klub za mě požadoval milión eur, protože jsem dal ve dvanácti zápasech deset gólů. Neklaplo to a už jsem se tím nezabýval. Teď se ozval s konkrétní nabídkou znovu. Byla to rychlovka. Ptal se, jestli bych měl zájem, a do druhého dne jsem se musel rozhodnout.
Proč jste nakonec kývnul?
Volal jsem domů partnerce, tátovi, jak by se na to dívali. Bavil jsem se i s Pavlem Horváthem. On sice hrál v Japonsku, ale taky to bylo strašně daleko od domova. Na Kypru teď navíc není situace zrovna růžová, klub snížil kvůli krizi o 40 procent platy. Nabídka z Číny byla lukrativní. Tak jsem řekl: jdu do toho. A vydal jsem se na nové dobrodružství. Teď mě uvolnili za 300 tisíc eur a vzdal jsem se jedné výplaty.
Můžete prozradit, jak moc lukrativní?
Je to asi dvaapůlkrát víc, než jsem měl na Kypru. Navíc se tady hraje za zajímavé bonusy. Mně už je jednatřicet a taky musím koukat, jak zajistit rodinu.
Takže sny o angažmá v prestižní lize jdou stranou?
Fotbal už nemůže být jen o nějakých snech. Peníze v Číně jsou trochu vykoupením za tu dálku. Jste přes půl světa od rodiny, kamarádů. Ale hlavně jsem strašně překvapen úrovní ligy. Je to jízda.
Co vám ukázal první zápas v soutěži?
Je tady spousta kvalitních cizinců, hráči jsou technicky i fyzicky velmi dobře vybaveni. Teď jsme jako třetí tým od konce tabulky hráli proti druhému. Prohráli jsme sice 2:3, ale hned jsem viděl, že naše mužstvo má určitě na víc. V závěru jsme je přikovali k šestnáctce, jen jsme z toho nic nevytěžili. Ale herně jsme obstáli.
Vaše premiéra dopadla dobře, hned jste dal gól.
Z toho jsem měl radost, navíc byl pěkný. S týmem jsem trénoval ani ne týden a hned jsem hrál celý zápas. Mrzí mě jen prohra.
Proč to vašemu klubu v sezóně zatím moc nejde?
Oni v minulé sezóně skončili se současným trenérem pátí, o bod utekla asijská Liga mistrů. Jenže on pak odešel, vzal to nějaký Číňan a půl sezóny prospali. Klub povolal zpátky Šapuriče, je tu pět zápasů a tým získal 10 bodů.
Jak se vám jeví váš nový tým?
Jsou tu dobří hráči. Kromě Číňanů dva Brazilci, Uzbek, Australan a já. Cizinci smějí hrát tři, další může na lavičku. Kluci jsou v pohodě, někteří mluví anglicky, je tu i tlumočník do angličtiny.
Stihl jste už poznat město?
Má osm miliónů lidí. Je to dvě hodiny letu z Pekingu. Jsou tu továrny, automobilky Audi, Volkswagen a Škoda. Byl jsem v šoku, když jsem na zápase viděl české vlajky. Křičeli na mě Češi, co tu pracují. Po zápase jsme se chtěli potkat před stadiónem, ale autobus vjel až dovnitř a odvezl nás. Doufám, že na mě nezanevřou...
Už jste byl v centru?
Několikrát. Centrum Čchangčchunu je pěkné. Budu si tam hledat byt. I kvůli rodině, až za mnou přijede. Zatím bydlím blízko tréninkového centra, ale tady to okolí tak pěkné není. Do středu města jezdím na jídlo.
Tam uplatníte angličtinu?
Skoro vůbec. V Pekingu se anglicky mluví, tady moc ne. V restauracích není menu v angličtině, naštěstí tu mají obrázky, podle nich vybírám. Na cizince tu asi zvyklí nejsou. Když stojím někde ve frontě, lidi si mě prohlížejí, pořád mě projíždějí očima... Připadám si trochu jako exot
