REFLEKTOR: Je podzim. A tak se čápi stěhují do tepla(ků)

Při naslouchání ortelu o prokázané vině v kauze zmanipulováných sportovních dotací si určitě vzpomněl, že už jednou z podobné klece pláchnul a při Horníkově korupční aféře před sedmnácti lety za ním brána katru nezaklapla.

Proč by tedy státním žalobcům nefrknul zase, když se to jeho souputníkovi v dotační kauze Janstovi povedlo hned napoprvé?! Pravda, šéf České unie sportu, známý advokát a lobbista je jiný formát a větší kalibr než on, což Pelta nikdy neskrýval a obdivem k óbr ćápovi se netajil, ale i tak.

Jansta byl u první soudní instance shledán nevinným, proč by to on nesvedl u druhé, která bude jeho odvolání řešit? Že toho napovídal na rozdíl od Jansty přespříliš? Že si nedával pozor na pusu a navykládal a navychloubal se toho v pronajatém bytě prošpikovaným štěnicemi a odposlechy až moc? Že soudkyně Cihlářová nedala na námitky jeho advokáta a policejní odposlechy uznala zákonnými?

No co.

Všichni přece vědí, že je od přírody prostořeký a že co na srdci, to na jazyku. Je přece klukem z lidu, který se v těch chvílích cítil málem jako ministr sportu. Chlapem posedlým fotbalem. Velkým čápem. Svérázným, ale vždy a pořád válečníkem.

A tam u soudu by si měli také vzpomenout, že jim už jednou do očí řekl, že fotbalisty jsou geneticky trochu jiná třída, takže moc chytrejch hlav mezi nimi nené.  Tedy, až na Petra Čecha, který dokáže prodat i teplej vzduch.

On to ostatně tvrdíval už Jarda miliarda, podle něhož měli fotbaloví bafíci vždycky místo hlavy merunu. A že Vacek byl nějaká bedna a ve fotbale se vyznal.

Tohle všechno přece musí vzít Vrchní soud v potaz, a ne aby se babral, co kdy a kde plácnul, na koho lehnul, jen aby z něho vytřískal profit, který chtěl přece vždycky jen pro fotbal, jeho blaho a rozkvět.

Ostatně, i ministerskou exnáměstkyni Kratochvílovou naváděl a na pravou cestu sváděl v pronajatém bytě na Senovážném náměstí jen pro dobro sportu a fotbalu zvlášť. Přece nikdo nemohl chtít na chuděrce ženské odněkud z Brna, aby se v té sportovní džungli vyznala a panujícím megabordelem prokličkovala.

Natož aby věděla a vycítila, který z žadatelů má nějakou hodnotu, z níž se dá časem něco vytěžit?

To on ví, kudy zajíc běží a jak labyrintem vypsaných programů, nesmyslných byrokratických pokynů a rádoby transparentních příkazů prokličkovat, aby uspokojil byznysové i politické zájmy a priority. To on má za dlouhá léta povědomí o tom, kdo z velkých i lokálních politiků, z lobbistů i potentátů, z důležitých úředníků či přesluhujících úředníčků, jimž by on ve fotbale nesvěřil ani okres, to myslí se sportem dobře.

A teď mu bude soudkyně zazlívat, že tam chtěl přihrát menší a jinam zase větší miliony? A že přitom myslel na přátele, známé a kamarády? Že pamatoval i na lidi ze Strakovky a z Hradu také, protože kdo ví, kdy se mohou hodit?!

Pro jednoho proto dotační povzbuzení, což až moc často připomínala i soudkyně, i když šlo jen o nějakých 178 mega a pár drobných navrch, pro jiného nic, zato pro kancléře Mynáře navrch ještě cesta za fotbalem na EURO s celým jeho vesnickým mančaftem z Osvětiman. A reprezentační tepláková souprava navrch, aby se v ní mohl pan kancléř producírovat před televizními kamerami a všem bylo jasné, na čí stranu patří a za koho kope.

I pan státní žalobce a paní soudkyně to přece při televizní reportáži s Osvětiman viděli a mohli si spočítat, že jedna a jedna jsou dvě.

Nespočetli.

Tedy žalobce Trčka určitě ne, protože požadoval, aby šel za katr na devět let, soudkyně možná jen zčásti, neboť pochopila alespoň to, že v neinvestičních programech panoval na ministerstvu takový binec a chaos, že nebohá náměstkyně Simona z Karmelitské z toho byla na větvi.

Potřebovala někoho, kdo by ji vedl a radil. A oni s Mirkem nedělali z titulu gestorů a garantů přece nic jiného, což soudkyně uznala a Mírovi Janstovi rovnou řekla, že je nevinný.

A přijde čas, kdy to i jemu u Vrchního soudu určitě také řeknou.

Copak by ho kamarádi nechali lehnout? Copak pro ně neudělal dost? Nemyslel snad vždycky na lidi, které mají nějakou hodnotu? Nesnažil se i jim prostříhat přímou cestu k dotacím? A neměli od něho první a poslední, když ještě vládl na Strahově a nebylo pro něho nic nemožné?

Dostat na vyhlášení Fotbalisty roku do pražského Obecního domu i prezidenta Zemana, jemuž kromě veslování po rybníce byl do té doby sport šuma fuk? A rok na to udělat oberparádu dokonce u něho na Pražském hradě, kam za milion korun nechal leteckým speciálem dopravit irského zpěváka Chrise de Burgha, jen aby všichni viděli, jak se velký fotbal opravdu dělá.

Cožpak se neoháněl, nelopotil a nepropotil málo košil proto, aby za svého předsednictví sehnal pro fotbal půldruhé miliardy? A teď jemu, svou spotřebou nízkonákladovému, budou vyčítat nějaké menší miliony, na které stejně nikdo nedosáhl?

A i kdyby mu to vyčetli a spočetli.

Na šest let za ním dvířka klece nezaklapnou.

A když už, tak na rok, na dva, což by se dalo ještě vydržet.

Vydržel ostatně měsíc vazby v brněnském arestu, kde i bachaři hned po pár týdnech sami poznali, že je klukem z lidu s širokým a dobrým srdcem, který nikdy nemyslel a nemyslí jen na sebe.

Však s nimi záhy vycházel. A oni s ním.

A i jeho Jablonec by ten rok či dva nějak překlepal. Jdou sice řeči, že už teď po vynesení rozsudku se chystají na Střelnici zhasínat a poslední že má za sebou zamknout na šest západů, ale toho bodá nebude, aby on, Velkej čáp, svůj rajon vyklidil a dopustil, aby jeho hýčkané fotbalové dítě dopadlo tak, jako kdysi Chvalovského Blšany, Gottvaldovy Drnovice, Novákova Bohdaneč nebo Paškovy Prušánky.

Proto také halasil, že jsme teprve v poločase, když po vyslechnutí verdiktu o vině opouštěl soudní síň. Proto ani hrozba šesti let za katrem vznášející se mu nad hlavou nezbavila Velkého čápa přesvědčení, že na vlastní oči uvidí ještě spoustu dobrých mačů a dobrejch bodů, jako tomu bylo s Alkmaarem v Konferenční lize ve čtvrtek v noci jen pár hodin před vynesením rozsudku.

To jen ti nepřející postávající před soudní síní si mumlali moudro jakéhosi literáta a aforisty Butulesca, které mu hlava nebrala. Že prý na podzim čápi odlétají, ale děti se přesto rodí dál.