Hlavní obsah

Rád vzpomínám na titul s Libercem, říká Rilke i po angažmá v Německu

Ústí nad Labem

Před rokem se radoval v dresu Slovanu Liberec z mistrovského titulu, ale pak se z výrazného fotbalového povědomí poněkud vytratil. Ofenzivní záložník Emil Rilke má momentálně za sebou anabázi v Německu a ještě neví, kam ho zavedou další kroky. „Hledám si angažmá a myslím, že v devětadvaceti letech nejsem ještě tolik starý,“ svěřil se Rilke v rozhovoru pro Sport.cz v Ústí nad Labem, kde má trvalé bydliště.

Foto: Petr Horník, Právo

Emil Rilke (v modrém) ještě v libereckém dresu.

Článek

Jak vzpomínáte na svoje liberecké působení?

Když jsem tam přišel ze Žiliny, nepočítal jsem s tím, že Liberec bude hrát o titul. A získali jsme ho, což bylo pro všechny překvapení, jelikož jsme předstihli Spartu i Plzeň. Na Slovan mám jen pozitivní vzpomínky. Byla tam super parta, což je o Liberci známé. Měl jsem to ale po sportovní stránce těžší kvůli zraněnému kolenu a pořádně jsem se nedostal do plného rytmu. V zápasech, v nichž jsem nastoupil, jsem se snažil o maximum, ale měl jsem pořád pocit, že to není ideální. Na oba moje liberecké ligové góly mi nahrával Jirka Štajner.

Proč jste hned po roce odešel?

Registroval jsem nabídky ze zahraničí. Slovan mi umožnil odejít do Hansy Rostock. Byl tam se mnou i další český hráč Ondra Smetana, který působil svého času také v Liberci. Na třetí bundesligu chodilo patnáct tisíc diváků. A když jsme jeli ven, přijely za námi třeba i tři tisíce fanoušků. V tomto směru to bylo nevídané. Ale z herního hlediska mi chyběly třeba Štajnerovy přihrávky. Hráči sice dřeli, jako by to byl jejich poslední trénink, v zápasech však scházela větší kvalita. Smlouva mi končí 30. června, už měsíc jsem doma v Ústí.

Jak se vám líbilo v Rostocku?

Je to pěkné město. Navíc není daleko do Ústí, jen pět set kilometrů. Cestu jsem někdy stihl za tři a půl hodiny. Co se týče fotbalu, zápasy provází zmíněná divácká atmosféra, mediální zájem je velký.

Sledoval jste dál českou ligu?

Byl jsem v kontaktu s bývalými libereckými spoluhráči. Vím, že měli skvělé jaro. Ukázalo se, že kvalita tam je. Titul jsem osobně přál jen Plzni, protože její kouč Pavel Vrba mě vedl v české juniorské reprezentaci a přivedl mě kdysi do Žiliny, kde mě také trénoval. A třeba s Pavlem Horváthem jsem hrál za Teplice.

Jak vidíte šance českých klubů v pohárové Evropě?

Může se stát cokoliv. Se Žilinou jsme prohráli na půdě Birkirkary na Maltě a museli jsme honit „povinný" postup. A pak jsme se dostali do skupiny Ligy mistrů. Takže v Evropě se nedá nikdo podcenit ani v té úvodní fázi. A bylo by pěkné, kdyby české týmy šly co nejdál.

Máte představu o své budoucnosti?

Už jsem byl na dovolené v Chorvatsku. Znovu myslím na fotbal a nechám tomu volný průběh. Třeba se vrátím zpátky do Čech. Ale nejraději bych chtěl jít znovu do zahraničí.

Související témata: