Článek
Zahrál jste si českou nejvyšší soutěž, působil jste v Anglii, Itálii i Rusku. Ale podobný konec sezony jste asi nezažil. Co na verdikt FAČR říkáte?
Tušil jsem, že to v amatérských soutěžích může přijít. Termínů bylo méně a méně, všechny tlačil čas. Mezi amatéry je těžké nařídit, že by se soutěž dohrávala třeba v době dovolených. Hráči chodí do zaměstnání, takže je to složité, i kdyby se mělo hrát v rytmu středa - sobota. Navíc až se současná situace uvolní, tak lidé budou chtít hlavně pracovat, což někteří třeba teď ani nemohou. Takže se dalo čekat, že se soutěže ukončí.
Věříte, že se dohrají alespoň nejvyšší soutěže?
Co se týče profesionálního fotbalu, tak by se to asi pořád dalo stihnout. Trénovaní hráči by měli zvládnout i vložené středy. Pro profesionální fotbalisty je určitě tahle pauza hodně těžká. Může se stát, že se třeba za tři týdny začne hrát a od těch kluků se bude čekat, že budou v maximální formě. V tom to mají složitější než amatéři. Těm by horší formu odpustili.
Jste hráčem Olympie Radotín, týmu z Pražská teplárenská přeboru. Na jaře jste hráli jen jednou a teď máte volno na půl roku. Měl jste někdy takovou přestávku?
Nejdelší pauzu od fotbalu jsem zažil po operaci achilovek, bylo to na šest měsíců, ale to bylo něco jiného. To bylo kvůli zranění. Teď byl člověk zdravý, ale nemohl hrát ani trénovat s týmem. Nebylo to dobré. Já jsem chodil posilovat a běhat. Rouška mi nevadila, když běhám v zimě, tak nosím nákrčník. Nebyl to problém.
Co byste říkal na hraní nejvyšších soutěží bez diváků?
Jasně, že kolektivní sporty se hrají pro fanoušky. Je to jedna z cest, kterou by se to mohlo nakonec ubírat. Zase bych si dovedl představit, že bude víc přenosů v televizi a lidé toho víc uvidí.
Možná by fanoušci v hledišti sledovali, zda fanoušek o kus vedle třeba nekašle...
To je přesně ono. Dost lidí by ze strachu možná ani nepřišlo. Je jasné, že všem fotbal chybí a těší se, až se zase bude hrát. Ale zdraví je teď nejdůležitější.
Když se ohlédnete za dobou v radotínském dresu, možná jste ani nečekal, co všechno stihnete. Převlékání v buňkách, pak se klub vzdal 3. ligy, teď jste v krajském přeboru...
Za rok a půl toho bylo docela hodně. Co se týče těch buněk, v Radotíně byla rekonstrukce stadionu. Věděli jsme o tom, že to tak bude. Já jsem generace, která si ještě zahrála na škváře, dá se říct, že jsem se vrátil tak trochu do mládí. A když tým odešel do přeboru, zvažoval jsem to. Rozhodlo, že jsem Radotíňák, chtěl jsem pomoci klubu. Kdybych hrál přebor jinde, asi by to bylo s rozhodováním složitější.
A nejspíš jste také nezažil, aby ze šestnácti týmů v soutěži hned čtvrtina sestupovala. Zaskočilo vás to?
Je to docela rarita. V přeboru je to teď kvůli tomu pořádně našlápnuté, stačí se podívat na tabulku. Když tým udělal nějakou šňůru, hned si hodně polepšil. Je pravda, že teď, když sezona předčasně skončila, tak nikdo nebude sestupovat. Radši bychom si záchranu vykopali na hřišti, z té má člověk daleko větší radost.
V Radotíně fungujete i jako sportovní ředitel. Je to signál, že se blíží konec kariéry?
Na nic podobného jsem nemyslel. V mém věku ale nevíte, jestli se rozhodnu za rok, nebo třeba za tři. Určitě to teď neplánuji. A co se týče té pozice sportovního ředitele, jde u mě o jakési sbírání zkušeností s tou prací. Je to směr, kde vnímám, že by mě práce v managementu klubu mohla do budoucna bavit. V zimě jsem nějaké zkušenosti získal, teď se toho moc dělat nedá.
Určitě sledujete dění i v zemích, kde jste hrál, což je Rusko, Itálie, Anglie. Jste v kontaktu třeba s nějakým kamarádem z doby, kdy jste působil v zahraničí?
Nejvíce sleduji Rusko, kde jsem z pohledu zahraničních angažmá byl naposledy. Také se tam nehraje, je tam karanténa a začíná tam počet nakažených narůstat. Uvidíme, co se bude dít dál. Určitě se ale nezačne hrát jako v sousedním Bělorusku. To je prostě pro všechny šok. Co se týče dění v Anglii a Itálii, sleduji média, ale v kontaktu tam s nikým nejsem.
