Promyšlenější strategie Saúdské Arábie. V čem je rozdíl oproti fotbalovému propadáku v Číně?

„Myslím, že je to hlavní chyba saúdskoarabského fotbalu. Měli by investovat do akademií, přivést trenéry a rozvíjet své vlastní hráče. Nákupy hráčů, kteří téměř ukončili kariéru, není systémem, který rozvíjí fotbal. V Číně to byla podobná chyba," prohlásil v červnu prezident IEFA Aleksander Čeferin.

Než se Si Ťin-pching stal v roce 2013 čínským prezidentem, řekl, že má tři fotbalová přání – kvalifikovat se podruhé na mistrovství světa, turnaj uspořádat a nakonec ho vyhrát. Ani jedno se zatím nepodařilo. Do projektu se například přes převzetí klubů zapojily velké firmy, zejména developeři hledající politické výhody.

Každý fotbalový fanoušek si jistě vzpomene na přestupy Oscara, Carlose Teveze, Didiera Drogby nebo a Nicolase Anelky. Jenže kde je čínský fotbal dnes, přibližně deset let od nastartování tohoto projektu? Hráči pojali často angažmá jako dovolenou a příjemný konec kariéry za obrovské peníze. Čínské kluby se nestaly v regionu jedničkou, i když utrácely mnohonásobně více než celky z Japonska nebo Jižní Koreje.

Stát zavedl speciální daň za drahé posily, platové stropy. Většina klubů je, či byla, vinou přehřátého trhu s nemovitostmi vlastněna zadluženými realitními společnostmi. Koronavirová pandemie situaci rozhodně nezlepšila. Kuang-čou FC, kdysi oslavovaný jako první asijský superklub, měl podle webu The Guardian v roce 2021 dluh 250 miliard liber. Aktuální situace? Klub jednoduše neměl peníze a v probíhající sezoně válčí uprostřed tabulky druhé ligy.

Čínský fotbalový boom zkrátka nenastal, málokdo v Evropě si na tamní ligu vzpomene. Vše je jistě zdviženým varovným prstem pro Saúdskou Arábii, která však volí rapidně jinou strategii pod záštitou korunního prince Muhammada bin Salmána. Cílem je vytvořit ze země světové sportovní centrum. Největší rozdíl je jasný. Čtyři největší kluby – an-Nasr, al-Ittihád, al-Hilál a al-Ahlí – převzal fond veřejných investic (PIF), který už vlastní například anglický Newcastle.

Saúdové chtějí ze své soutěže udělat do roku 2030 jednu z deseti nejlepších lig na světě, pokud jde o generování příjmů. Projekt se netýká jen fotbalu, ale jak bylo zmíněno, celého sportu v zemi. „Vzhledem k tomu, že více než 80 procent obyvatel buď fotbal hraje, nebo ho navštěvuje, se projekt zaměřuje především na tento národní sport, který zažívá nebývalý růst," stojí v představení celého projektu.

Důležité je, že Saúdové oproti Číně patří ve svém regionu mezi ty nejlepší. Vzpomeňme na nedávné mistrovství světa, kdy senzačně porazili pozdější vítěze turnaje Argentince. Velcí hráči v čele s Cristianem Ronaldem dělají tamnímu fotbalu, například přes sociální sítě a reklamy, obrovskou reklamu. Něco takového v případě Číny k vidění nebylo.

To ovšem neznamená, že je vše růžové. Kluby jsou (byly) často po finanční stránce špatně vedené. V roce 2018 se situace s dluhy natolik zhoršila, že se an-Nasr a al-Ittihád nesměly účastnit Ligy mistrů, dluh se pohyboval kolem 300 milionů liber. Jenže korunní princ zasáhl, vše zaplatil. FIFA v ti chvíli řešila přes stovku stížností na nevyplacené mzdy. Ve světě fotbalu se o tom moc nemluvilo a teď se zdá, že zásahem státu by k něčemu podobnému docházet nemělo.

Jak se fotbal v Saúdské Arábii vyvine, uvidíme v následujících letech. „Nemůžu to popřít, jdu si pro peníze. Budu moci pomáhat rodině, aby se všem žilo dobře. Budu moci investovat do aktivit své charitativní organizace Capitane du Coeur v Senegalu. Začali jsme budovat speciální kliniku v rodné vesnici mých rodičů, mám mnoho projektů na pomoc mladým lidem," vysvětlil účel svého odchodu z Chelsea 32letý obránce Kalidou Koulibaly.

Pozoruhodné je, že do Saúdské Arábie nemíří jen fotbalisté na sklonku své kariéry. Příkladem je 26letý Rúben Neves, hodně se mluví o Bernardu Silvovi, který ve 28 letech získal minulou sezonu s Manchesterem City pověstný treble. „Bernardo je ve svých nejlepších letech a za posledních pět let byl jedním z nejlepších hráčů v Evropě. Nebál jsem se toho, že by Saúdská Arábie lákala hráče ve věku přes 30 let, ale pokud tam začnou chodit fotbalisté v nejlepším věku, je to jasná změna hry," upozorňuje legenda Liverpoolu Jamie Carragher a varuje přes takzvaným sportwashingem, tedy využívání sportu ke zlepšení či zakrytí problémů, které v dané zemi panují. Každopádně sen Si Ťin-pchinga o pořádání mistorvství světa se možná v dohledné době stane realitou právě v Arábii.