Článek
Pavel Nedvěd nastoupil za Skalnou. Spolu s ním je v základní sestavě syn Pavel
Gól jste sice nedal, ale celé město jste doslova pobláznil. Splnila tedy akce účel?
Ano, povedla se. Akorát mě mrzí, že jsme nevyhráli. Chtěli jsme všem Skalňákům udělat radost, bohužel výsledek je takový, jaký je. Přišlo ale hodně lidí a vydařilo se počasí. Lidé se pobavili fotbalem, i když hlavně tím ze strany hostů. Nedá se nic dělat.
Svazovala váš tým nervozita?
Na klucích byly patrné emoce, protože nikdy nehráli před takovou kulisou. Bylo to znát, moc balónů jsme si bohužel nepřihráli.
Vy jste ale řadu parádních pasů rozdal. Přitom brankář soupeře Michal Svoboda tvrdil, že jste možná nehrál úplně naplno. Měl pravdu?
To se mu zdálo, já toho měl plné zuby (úsměv).
Co jste říkal na výkon syna Pavla?
Zeptám se, zpotil se aspoň trochu? (úsměv) Ne, teď vážně, snažil se, ale je to pro něj těžké, protože fotbal nehraje, jenom občas rekreačně na menším hřišti. Ale byl jsem opravdu strašně rád, že tady byl a mohli si spolu zahrát. Bylo to moc fajn. Mám i radost, že za Skalnou chodí hrát, když může. Nastoupil už asi ke čtvrtému nebo pátému zápasu a kluci ho tady mají rádi.
Pochválíte ho dneska?
Nemůžu, když nedal gól. (smích)
Dával jste mu před zápasem nějaké rady?
Ať se nepouští do velkých akcí a hraje jednoduše. Myslím, že měl trochu strach. Necítil se ve své kůži, protože fakt nikdy před tolika lidmi nehrál.
Mrzí vás, že nehraje fotbal profesionálně?
Vůbec ne. Když byl malý, tak ho fotbal moc nezajímal. Věnoval se jiným sportům. Hrál basketbal, plaval a měl jiné zájmy. Když mu bylo třináct nebo čtrnáct, začal s kluky o víkendu chodit a trochu ho to chytlo.
Je spíš studijní typ?
Jsme rádi, že dělá dobře jazykovou školu. Sport jako doplněk je pro něj důležitý. Čím víc se hýbe, tím líp.
Ve Skalné jste se učil fotbalovou abecedu, jaké jste v průběhu utkání měl pocity?
Hrál jsem tady po třiceti letech, naposledy jako kluk. Emoce ve mně byly, ale nepůsobily na mě zase tak jako na ostatní kluky. Chtěl jsem hrát líp, ale člověk toho moc nenatrénuje a je to pak znát.
Skalná obvykle nastupuje do utkání v červenobílé kombinaci, tentokrát jste oblékli dresy s černobílými pruhy, které nápadně připomínaly barvy Juventusu. Byla to náhoda?
Byly opravdu hodně podobné jako při posledním zápase v roce 2009 za Juventus. Chtěli jsme nastoupit v nějakých světlejších barvách a naskytla se nám právě tahle kombinace, tak jsme si říkali, proč ji nevzít. Barvy tedy dobré, jsem na ně zvyklý, jenom prostě škoda toho výsledku.
Byl jste překvapený, když vám mladé naděje Skalné po zápase zazpívaly?
Bylo to od nich moc hezké. Já jsem ve Skalné doma a lidi mě tady berou jako jednoho z nich a já se i tak cítím. S kluky se scházím. Když přijedu, jdu si s nimi zakopat. Pak jdeme vždycky někam posedět a pokecat.
Jaké to bylo zahrát si po dlouhé době zase s Tomášem Pěčkem, s nímž jste nastupoval v žácích?
Super, jenom mě mrzí, že se ve čtvrtek na tréninku zranil Jiří Schveiner, který se mnou chodil od první třídy na základku. Byli jsme taková velká trojka. Je mi ho líto, protože se na zápas těšil a nevyšlo to.
Co na říkali v Juventusu, že jdete hrát do Česka I. B. třídu?
Moc se jim to líbilo. Poslali sem fotografa a klubovou televizi, takže záběry budou i v Itálii a odezvu to určitě bude nějakou mít.
Chodíte si občas zahrát i v Itálii?
Máme tam fotbalové čtvrtky, kdy hrajeme vždycky i s prezidentem Agnellim. Ten dokonce tady proti Skalné už kdysi hrál, už ale nevím, jak je to dlouho. Zahráli jsme si takový benefiční zápas a pak zašli do hospody. Bylo to moc fajn, jde o normálního kluka, který je o tři roky mladší než já a má rád fotbal, i když ho závodně nedělal.
