Článek
Premiérové vystoupení před domácím publikem vám ale vyšlo, Superpohár jste získali, takže do sezóny jste vykročili úspěšně, což bylo před startem nejvyšší domácí soutěže i kvalifikací Ligy mistrů hodně důležité.
Chtěli jsme novou sezónu dobře začít, což se povedlo. Škoda jen, že jsme v nástupu do druhého poločasu neproměnili dvě tutové šance. Kdybychom jich využili, zápas by se definitivně zlomil a Liberec by odpadl.
Šance jste měli nejen hned po přestávce, ale spoustu jste si jich vytvořili v průběhu celého střetnutí. Jenže s koncovkou jste měli problém.
Opravdu jich bylo hrozně moc, i já se do nich dostával. Nastřelil jsem tyč, mohl jsem jít sám na bránu, ale zbytečně jsem zasekával míč a o příležitost přišel. Na produktivitě musíme prostě zapracovat.
Takže po premiérovém vystoupení v plzeňském dresu cítíte rezervy?
Trefil jsem tyč, dostával jsem se do nebezpečných situací, nahrál jsem Kolářovi na druhý gól. Na první zápas dobré, ale i tak cítím, že to poli ještě nebylo ono. Musím si ještě víc osvojit herní návyky, které mé nové mužstvo má.
Třeba až se zbavíte zmiňované trémy...
Tu jsem cítil hlavně před zápasem. Přece jen jsem po čtyřech letech nastupoval za jiný tým a navíc před osmi tisíci diváky, kteří v Plzni na Superpohár přišli. Něco takového jsem v Jablonci nezažíval. Jakmile ale utkání začalo, nervozita ze mě spadla, protože před plnými tribunami se hraje každému fotbalistovi dobře.
Zvláště, když jde o vítězný zápas, po němž jste přebírali Superpohár a užívali si slávy...
Doufám, že podobné atmosféry si budu v Plzni užívat často. A hlavně že budu pravidelně hrát. Nebude to ale vůbec jednoduché, protože Viktoria má nejkvalitnější kádr z našich mužstev a bude těžké se v něm prosadit. I třeba proto, že můj konkurent na místo v sestavě Petržela hrál velice dobře.
