Česko - Německo 6:3Odplata za prohrané londýnské finále s Němci se českým legendám povedla dokonale

Tolikrát reprízovaný a donekonečna omílaný lob nepředvedl, i když se mu v samém úvodu možnost nabídla. Poborský se objevil před německým gólmanem Bräutigamem sám a i přehodit ho mohl, jenže namísto technické parády periferním viděním zaregistroval Druláka stojícího před úplně prázdnou bránou.

Samozřejmě, že mu nahrál. A pochopitelně, že kanonýr z Hané neselhal.

„Takovou přihrávku mě nepředložil před devatenácti lety v Anglii nikdo. Kdyby mi podobně někdo nahrál na Old Trafford, určitě bych to Köpkemu za záda taky poslal, s Němci jsme úvodní zápas neprohráli a já se v sestavě udržel," vybavoval si Radek Drulák vzpomínky na Anglii 1996, kdy v úvodním duelu proti Němcům střídal o půli právě Poborského.

Jenže rozjetým Němcům gól nedal, po úvodní prohře vypadl ze základní jedenáctky a až do semifinálové partie s Francií vysedával na lavičce náhradníků.

To Kuka byl jiná klasa... S výjimkou závěrečných sedmadvaceti minut proti Rusům odehrál při slavném tažení do Wembley úplně všechno a dokonce i jeden gól tehdy dal. V Edenu měl ještě větší apetit, takže do přestávky vstřelil dva. A ten druhý dokonce technickým dloubákem, kdy přehazoval brankáře.

Samo sebou, že při podobné střelecké chuti a za zmiňované konstelace Němcům nezbývalo, než dotahovat gólové manko. Ostatně, před devatenácti lety na tom byli ve Wembley při finálové partii podobně. Tam skóre srovnali až po půli, o což se v Edenu samo sebou také pokoušeli.

Jenže marně... A to přesto, že trenér Rehhagel posílal na trávník dokonce i bombarďáka Maria Baslera, aby při trestňácích třeba i síť protrhl, ale hlavně aby vyrovnal.

„Však jsem před ním spoluhráče varoval. Vzpomněl jsem si, jak ho Rehhagel jednou střídal v 91. minutě, on se ujal exekuce trestného kopu, nechytatelnou bombou dal gól a trenér ho hned po minutě zase ze hry stáhnul," netajil Kuka, co reprezentačním spoluhráčům také šeptal a na německého mistra Evropy z šestadevadesátého prozrazoval.

Zabralo to. Střídající brankář Maier se mezi tyčemi doslova překonával a lapal snad ještě lépe, než za mlada. Na Baslera - a samozřejmě nejen na něj - si dával pozor náramný on i celá obrana, spoluhráči vpředu přidávali další góly. Poborský po nezištné přihrávce Nedvěda, Berger svou vyhlášenou levačkou nechytatelnou bombou přesně k tyči.

Odplata za Wembley v šestadevadesátém se tak stříbrnému českému výběru povedla dokonale. Po 19 letech vrátili Němcům prohru i zlatý gól i s úroky, takže stadión v závěrečných minutách povstal a českým legendám aplaudoval a nadšeně děkoval. Zvláště, když po závěrečném hvizdu přebírali křišťálový pohár určený vítězi této vzpomínky na Londýn!