Hlavní obsah

O Jablonec strach nemám, hlásí Doležal z Lubinu. Proč před třemi lety nepřestoupil do Slavie?

Až po osmi dlouhých letech opustil útočník Martin Doležal Jablonec. Půl rok před vypršením smlouvy přestoupil do polského Lubinu. Se čtrnáctým celkem Ekstraklasy podepsal smlouvu na dva a půl roku.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Martin Doležal přestoupil do Polska

Článek

Ikona Severočechů byla blízko odchodu ze Střelnice už před třemi lety, kdy ho těsně před startem ligy chtěla Slavia. Majitel Jablonce Miroslav Pelta mu však tehdy přestup k úřadujícím mistrům zatrhl.

Nemrzí vás teď zpětně, že přestup v únoru 2019 nevyšel?

Je pravda, že byl blízko, ale zájem přišel těsně před startem ligy a v té době se mně dařilo a pan Pelta mě nechtěl pustit, což jsem akceptoval a chápal. A že to nevyšlo? To je prostě osud. V tu dobu jsem to až tak moc neřešil. Samozřejmě bych byl rád, ale byl jsem v Jablonci pod smlouvou, takže jsem s tím ani nic extra dělat nemohl. Bral jsem jako normální věc, že jsem zůstal a mohl pomoci klubu k nějakému lepšímu umístění.

Teď už jste po osmi letech potřeboval po nepovedeném podzimu nový impuls?

Poslední půlrok nebyl z mojí strany, ani celého týmu dobrý. Asi na nás dopadlo, že jsme hráli Konferenční ligu a nedokázali jsme účinkování v pohárech s naší ligou skloubit. Bylo to takové všelijaké, neúspěšné. Určitě z Jablonce neutíkám, ale prostě přišla nabídka, pan Pelta ji zvážil a pustil mě. V Lubinu mě chtěl klub i trenér. Jsem rád, že to dobře dopadlo a vyzkouším si zahraniční angažmá. Snad to bude pokračovat dobře a co nejdříve se s týmem sžiji.

Bylo pro Jablonec nutností vás prodat?

Nevím, zda nutností. Ale víme, v jaké situaci pan Pelta je a asi chtěl za mě ještě nějaké peníze získat. V létě bych mohl odejít zadarmo a už jsem zvažoval, že bych někam po tak dlouhé době odešel. Když přišla nabídka, byl jsem za ni rád.

Prodloužení smlouvy tedy už ve hře nebylo?

Už ne, zvažoval jsem všechna pro a proti. Byl jsem v Jablonci už fakt dlouho a chtěl jsem nějakou změnu. Končila mi smlouva, jednání byla docela v pohodě.

Bral jste to jako poslední možnost vyzkoušet zahraniční angažmá?

Určitě, šlo asi o poslední možnost. Je mi 31 let a v takovém věku se už nikam moc do zahraničí neodchází. Samozřejmě jsem tedy rád, že Lubin o mě projevil zájem a jednání nebyla až tak dlouhá. Uzavřela se během čtrnácti dnů. Získám nové poznatky a zkušenosti. půjde o novou výzvu. Jsem zvědavý, jak to bude.

Bude lehčí dostat se v Lubinu do Klubu ligových kanonýrů? Připomínám, že vám chybí 14 tref.

Ani to moc nechci řešit. Vím, kolik mám gólů, ale tuhle věc nijak neřeším. Chci se dostat do nějaké pohody, abych si našel střeleckou fazónu, kterou jsem měl, začalo se mi zase dařit a pomohl tak Lubinu dostat se výš. Uvidíme, jak na tom budeme.

Je možné, že budete v útoku nastupovat s Tomášem Zajícem?

Možné je všechno. (usměje se). Uvidíme, jak trenér bude mužstvo stavět, jak se bude komu dařit. Nechal bych to, až se to nějak vykrystalizuje. Jsem tady teprve krátce. O mojí roli jsme podrobněji nebavili, ale asi mě kupovali proto, abych hrál.

Zůstal byste v Lubinu, i kdybyste sestoupili?

Ve smlouvě případný sestup ošetřený nemám. Myslím však, že nesestoupíme a zvládneme to. Co jsem měl na prvních trénincích možnost vidět, kluci jsou šikovní. Hned první kolo máme Legii, takže to bude těžší, ale myslím, že to zvládneme.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Jablonecký útočník Martin Doležal po utkání základní skupiny Evropské ligy s Rennes.

I Jablonec čeká boj o záchranu, přitom kromě vás odešel i nejlepší střelec Tomáš Čvančara. Nemáte o Jablonec strach?

Strach určitě nemám. Myslím, že kluci to zvládnou. Přišel jiný útočník (Jan Silný), takže doufám, že se mu bude dařit a že klukům pomůže, kluci se zvednou a v lize se jim bude dařit. Hlavně aby zvládli začátek, aby se psychicky dali do pořádku a nebrali situaci až za tak vážnou a tím pádem se zklidnili se. Myslím, že tohle jim pomůže a že určitě půjdou v tabulce nahoru.

Nakolik se na týmu podle vás na podzim podepsala dotační kauza a nejistota kolem majitele Miroslava Pelty?

Neřekl bych, že by se to na týmu nějak podepisovalo. Spíš jsme nezvládli skloubit dvě soutěže. Byli jsme vyčichlí. Hodně nás sráželo, že jsme často dostávali gól jako první. Nebyli jsme tak odolní, že bychom výsledek dokázali otočit. Anebo když jsme vedli, hned jsme inkasovali a nedokázali náskok udržet dýl, nebo další branku přidat. Z tohoto pohledu to bylo frustrující a už se to podepisovalo na psychice nás všech. A najednou nám nešlo skoro vůbec nic.

Související témata: