Článek
O působení Jana Nezmara v Neugersdorfu informoval i německý Bild.
Jak se vaše působení v německém Neugersdorfu zrodilo?
Na podzim jsem se byl podívat na jejich utkání, protože v klubu hraje Jirka Liška, který v minulosti nastupoval za Liberec. Lákali mě, jestli bych neměl chuť hrát. Váhal jsem. Kvalita mě trošku vyděsila. V dobrém! Čekal jsem, že soutěž bude snadnější a já přijdu jen na zápas. Ale jde o úroveň mezi naší třetí ligou a divizí. Neugersdorf trénuje čtyřikrát v týdnu. Není to žádná rekreačka.
Budete zvládat kompletní přípravu v týdnu před zápasem a následně bitvy o mistrovské body?
Jednou z mých podmínek bylo, že se budu nadále věnovat práci sportovního ředitele v Liberci. Zůstane mojí prioritou. A pokud by časově kolidovala s tréninkem či zápasem, vždy bude mít přednost. Několik utkání budu určitě muset vynechat. Domluvili jsme se, že pokud se nezvládnu dostat včas na trénink, budu se fyzicky udržovat individuálně.
Po podzimu jste profesionální kariéru uzavřel a chtěl jste se věnovat jen práci sportovního ředitele v Liberci. Proč jste rozhodnutí změnil?
Musím se hýbat a odreagovat, protože jinak bych se zbláznil. Kolo nebo běžky jsou super, ale kolektiv mi chyběl. A protože trenér ani majitel v Neugersdorfu nelpí na mé pravidelné účasti v tréninku, jde o ideální působiště. Navíc, když jsem během soustředění našeho áčka na Kypru vyběhl na trávník, cítil jsem, jak mi fotbal prospívá. I manželka mě podpořila, protože ví, jak je práce sportovního ředitele psychicky náročná. Někde potřebuji stres ventilovat.
Nebylo by lepší pokračovat v kádru Liberce v nejvyšší soutěži, byť jen v roli náhradníka, což ostatně prosazoval trenér Šilhavý?
Ne! Taková varianta by byl strašný kočkopes. Myslím, že vážně nikoho nenapadlo něco takového realizovat.
V Liberci nikdo proti vašemu hráčskému pokračování, byť na mnohem nižší úrovni, neprotestoval?
Ne, protože jsem jasně řekl, že mé aktivity v Neugersdorfu nebudou omezovat pracovní povinnosti pod Ještědem.
Na jak dlouhé spolupráci jste se v Neugersdorfu domluvil?
Zatím jen do konce jarní části sezóny. Po podzimu jsme první a měli bychom vybojovat postup do vyšší soutěže. Pak se uvidí. V sobotu už jsem nastoupil do prvního utkání. Proti Bautzenu jsem zvládl osmdesát minut. Fotbalovosti pochopitelně nebylo tolik, ale přišlo mi, že každý protihráč je atlet. Jsem slušně pokopaný. Musel jsem se soustředit na každý souboj, povolit v koncentraci znamená velký problém.
Neuvažoval jste, že jako působiště zvolíte některou z nižších domácích soutěží?
Ne! Soupeři si na hráčích z ligy chtějí honit ego, postupem času vám začnou nadávat i lidé. Hodně kluků, kteří podobný krok udělali, mě varovalo. V Německu je společenská morálka jiná.
Vaše působení zaznamenal i německý deník Bild, který přitom do šesté nejvyšší soutěže asi jinak zabrousí jen těžko.
Jirka Liška, který nyní nastupuje v základní sestavě Neugersdorfu, mi referoval, že spoluhráči byli dost vykulení, když se o mém příchodu dozvěděli.
Váš přestup se tedy upekl rychle a potají?
Vůbec ne. Byli jsme s tamním vedením v kontaktu už delší dobu. Dvakrát jsme se sešli v Německu, jednou přijeli do Liberce. A dokonce jsem si pořídil po letech manažera (směje se). Moje němčina není úplně výstavní, a tak mi vše domlouval můj liberecký spoluhráč Jirka Štajner.
