Článek
Matěj Mikulenka patří k talentům olomoucké Sigmy. Zatím figuruje v kádru rezervy, kde na podzim posbíral pět druholigových startů. V přípravě na jaro mladého hráče přibrzdilo zranění. „Měl jsem individuální tréninkový plán. Docela jsem to přehnal s intenzitou a počtem tréninků v individuální přípravě. A jednou se mi při tréninku, když jsem vystřelil na branku z otočky, podlomila stojná noha a křuplo mi tam. Praskla mi malíková hrana. Musel jsem na operaci," popisuje fotbalista.
Chirurgický zákrok podstoupil v Praze. V pátek 19. února byl na ortopedické klinice kvůli závěrečné kontrole, kde mu lékaři dovolili návrat k tréninku. Ve vlaku domů na Hanou podstoupil zkoušku odvahy. A stejně jako u lékařů obstál na jedničku. „Vyrazili jsme ze zastávky Praha-Libeň, jeli jsme asi deset minut a vlak zastavil. První mě napadlo, že jde o nějaký technický problém a budeme muset čekat. Ale za chvilku přiběhla průvodčí, jestli není ve vagonu lékař nebo někdo se zkušenostmi týkající se zdravotní pomoci," líčí Mikulenka.
Ostravský fotbalista Matěj Šín vyhrál nejdůležitější životní bitvu. Příspěvek z pořadu PřímákVideo: Sport.cz
Jelikož je studentem oboru Sportovní a rekondiční masér, neváhal se přihlásit. „Rychle jsem si uvědomil, že základní principy znám ze školy i z fotbalu, kde jsme měli školení první pomoci. Řekl jsem průvodčí, že lékař nejsem, ale pokusím se pomoci," popisuje Matěj Mikulenka.
Věci nabraly rychlý spád. Proběhl do druhého vagonu, kde v kupé ležel na zemí starší muž. „Pohled na bezvládné tělo se mnou trošku zacloumal a v duchu jsem si říkal, jestli jsem to s odvahou nepřehnal. Ale rychle jsem si uvědomil, co je potřeba," vybavuje si intenzivní zážitek. „Jeden pán už dělal masáž srdce a ptal se, co má dělat. Tak jsem zopakoval, že nejsem doktor. Nicméně jsem věděl, že muž v bezvědomí musí mít zakloněnou hlavu, což jsem udělal, a pak jsem se zapojil do masáže srdce. Střídali jsme se takhle až do příjezdu záchranářů," tvrdí fotbalista.
Zdravotní stav muže se zlepšoval. „Podařilo se nahodit puls, ale protože bylo složité manipulovat v prostoru s lehátky, záchranáři muže umístili na plachtu a já jsem jim pomáhal dopravit pána přes koleje do sanitky. Záchranáři nás pak chválili, že jsme odvedli dobrou práci," těší Mikulenku. „Šlo o hodně intenzivní zážitek. Ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Pořád se mi ta scéna vybavuje. Sice už jsem si říkal, že na to nebudu myslet, ale realita je složitější," usmívá se olomoucký záložník.
Kvůli zranění zřejmě dva nebo tři úvodní zápasy druhé ligy ještě zmešká, pak ale bude připraven do boje a těší se, jak se ukáže ve druhé lize. „Soubojové pojetí mi nevadí. Určitě nebrečím kvůli tomu, že jsem v soutěži, která je založená více na fyzičce," říká mladý fotbalista a doufá, že se v ideálním případě rychle posune do širšího kádru áčka: „Je to můj sen. Nikam nespěchám. Bylo mi před pár dny devatenáct. Ale budu se chtít ukázat, aby krok do prvního týmu vyšel třeba už v létě."
