Článek
Basilej pět minut před koncem zápasu prohrávala 1:4 a Bantle se ještě před závěrečným hvizdem odebral na stadiónu na toaletu. „Jenže cestou zpátky jsem zabloudil, ocitl se v jiném sektoru a nemohl najít své kamarády. Neměl jsem telefon, v peněžence dvacet eur a patnáct franků, a tak jsem se šel toulat po Miláně," uvedl pro švýcarský deník Schwiz am Sonntag.
Bantle se před cestou na San Siro léčil na odvykacím centru v Basileji ze závislosti na alkoholu, navíc ve městě neměl žádné příbuzné. „Neměl jsem žádný důvod vracet se domů, a tak jsem se rozhodl užít si svobodu v Miláně," popisuje.
Pár týdnů poté, co se nevrátil, zalarmovaly místní úřady policii, její pátrání ovšem bylo bezvýsledné. V roce 2011 soud pátrání zrušil. Bantle mezitím v Miláně přespával na ulici, jednou týdně se chodil mýt do veřejné umývárny a často navštěvoval místní knihovnu.
„Lidi mi dávali jídlo a cigarety, jeden student mi dokonce daroval spacák," vzpomíná na život v Miláně. Změna přišla až letos v únoru, když si zlomil stehenní kost a musel být hospitalizovaný v nemocnici. Tam lékaři zjistili, že nemá zaplacené zdravotní pojištění, a tak švýcarský konzulát zajistil Bantleho převoz do nemocnice v Basileji.
Dnes jednasedmdesátiletý Švýcar pobývá v domově důchodců v Basileji. Od státu pobírá sto švýcarských franků měsíčně. „Denně si dám jedno dvě piva, víc mi nepovolili. Ale líbí se mi tu, jedenáct let je dlouhá doba a tady se cítím velmi dobře," uzavírá.
