Článek
Bývalý fotbalista a vicemistr Evropy z roku 1996 Karel Poborský představil v Praze zlatou a stříbrnou pamětní minci s jeho portrétem.
Zlatá a stříbrná pamětní mince s portrétem Karla Poborského.
Vrací se vám často vzpomínky na stříbrné tažení české reprezentace anglickým šampionátem?
Zase až tak moc často ne, protože jsem typem člověk, jenž by se vrtal v historii. Spíš žiju dneškem. Pravdou ale je, že letos bylo vzpomínek mnohem víc než jiná léta, protože uběhlo rovných dvacet let od Anglie a tudíž se konala i spousta akcí připomínajících tento šampionát.
Dočká se český fotbal ještě někdy podobných chvil, o které se postarala vaše generace?
Doufám, že nebudeme čekat dlouho, i když současný fotbal nám moc radosti nedělá. Ale uvidíme, tvoří se nový mladý tým, který je na začátku, jako jsme byli my tehdy před dvaceti lety. Snad současná generace dopadne stejně.
Chvíle své největší slávy jste si v Anglii zažil v zápase s Portugalskem, kdy jste přeloboval brankáře Vítora Baiu a čtvrtfinále rozhodl. Ani vzpomínky na tento duel se nevracely?
Při angažmá v lisabonské Benfice mi tenhle gól samozřejmě přinášel plusové body, protože Baia chytal v Portu a já hrál v Benfice. Pro něho tahle branka představovala a zřejmě dál představuje problém, takže kamarádi se z nás nestali. Nedávno jsme se viděli na finále Ligy mistrů a jemu pořád dělá problém podat mi ruku. I když samozřejmě nevím, zda mě po letech vůbec poznal.
Během fotbalové kariéry jste byl vyhlášeným sběratelem dresů. Je v ní pořád i ten ze zápasu v Birminghamu s Portugalskem?
Pochopitelně že ho mám pořád, stejně jako mám stále celou sbírku. Ale nové dresy už do ní nepřibývají...
Který z dresů ve své sbírce považujete za nejcennější?
Určitě některý z reprezentačních. Vždyť v národním týmu jsem odehrál skoro sto dvacet zápasů, což představuje dvanáct let života, takže těžko ukázat na jeden. Měl jsem štěstí, že jsem chytil šikovnou éru a zažil tři fotbalové generace.
I proto jste nastřádal 118 reprezentačních startů a dlouho byl v tomto směru rekordmanem, než vás o primát připravil Petr Čech. Zamrzelo to?
Nemrzelo to, je to velké číslo. Gólmani jsou dlouhověcí, navíc pokud by chtěl Petr pokračovat, počet jeho startů za národní tým by určitě ještě narostl. Když mě překonal někdo tak dobrý a velký, jako on, je to v pořádku
Počet vašich startů je obdivuhodný. Může se v dnešním českém fotbale ještě vůbec najít někdo, kdo by vás překonal?
Povedlo se to Petrovi, najde se třeba i někdo další. Důležité ale je, aby reprezentace hrála na závěrečných turnajích, protože jedině pak budou hráčům starty přibývat.
Zdravotní problémy jste překonal, do fotbalu se zase vrátil, „své" kluby České Budějovice a Spartu bedlivě sledujete. Co jim říkáte?
Z Budějovic mám radost. V Dynamu je spousta mladých kluků, hrají dobrý fotbal, v druhé lize momentálně figurují na druhé příčce a usilují o postup. Uvidíme, zda jim to na jaře vyjde. Sparta je téma samo o sobě. Škoda, že nehraje Ligu mistrů, protože rozdíl mezi Evropskou ligou a Ligou mistrů je strašně velký. Přitom Sparta je klubem, který má a měl by mít ty nejvyšší ambice. V lize se teď sice trochu dotáhla k vrchnímu patru tabulky, ale bude to mít těžké, aby pomýšlela na titul.
