Článek
Zleva Karel Poborský, Marek Jankulovski, Markéta Haindlová a Vladimír Šmicer.
Mínila jste se ucházet o funkci předsedkyně českého fotbalu, čímž jste vyvolala nejen překvapení, ale především neuvěřitelnou zlost a aroganci mocných. To jste skutečně myslela vážně? Nejste přece tak naivní, abyste se domnívala, že by Pelta, Berbr a spol. připustili, abyste jim zkřížila plány a připravila je o moc?
Naivní rozhodně nejsem, neboť fotbal přece jen už pár let znám a prostředí, jež v něm panuje, vnímám. Jestliže jsem kandidaturu podávala, pak hlavně proto, abych ukázala, jaká situace v českém fotbale vládne.
To proto, že jste mladá, ambiciózní slečna, jak vás končící a zároveň i budoucí předseda nazval?
Mladá jsem, ambiciózní také, ale s kandidaturou jsem přišla hlavně proto, že se nenašel nikdo jiný. Uznávám, určitě by se našel vhodnější kandidát, ale nikdo takový ochotu neprojevil. O situaci sice mluví všichni, nikdo ale neřekne, jak se věci ve skutečnosti mají. Já jsem naopak přesvědčena, že v každé společnosti je zdravá opozice nutná.
Naběhla jste si, váš počin byl promptně zesměšňován třeba přirovnáním k Burundi, kde fotbalu také vládne žena. A ti, co vám vyjádřili podporu, pocítili okamžitou demonstraci moci.
Jestliže se současné vedení cítí tak silné, přišlo mně zbytečné, aby svou sílu a moc takto demonstrovalo, neboť si tím samo škodí. Možná ale bylo dobře, že ji takto předvedli... Poslali tím do fotbalového hnutí i obyčejným lidem zřetelný vzkaz, že si mohou dovolit cokoli.
Ale to si fotbaloví mocní myslí pomalu po celém světě, o čemž nejrůznější aféry propukající tu v Curychu, tu v Brazílii, Maďarsku nebo Itálii svědčí...
Jistě, ani na FIFA, ani v jiných fotbalových svazech není fotbal transparentní a ideálně čistý, ale určité hranice a elegance se dodržuje všude. U nás však i základní elegance chybí. Namísto toho následují vzkazy: Když se vám tady nelíbí, odstěhujte se!
Anebo si hrajte fotbal jinde, jak pravil budoucí druhý nejmocnější muž českého fotbalu Roman Berbr!
Taková slova přece nepoužije člověk z fotbalového vedení, jenž chce dělat fotbal pro lidi.
Cítila jste alespoň jistou satisfakci, když po popravě vzpurných klubů, které vás podpořily, a arogantních Berbrových proslovech, následovala jak reakce veřejnosti, tak i třeba ministra Kuby nebo předsedy Pelty vyhraňujícího se na poslední chvíli vůči Berbrovi?
O to mně šlo v první řadě. Chtěla jsem poukázat, že fotbal není přece jen záležitostí občanského sdružení pod značkou FAČR, ale že jde o věc veřejnou. Každého dítěte, každého kluka, který si ve škole kopne do balónu, všech, kteří se o něj třeba ani nezajímají. Prostě každého z nás. Třeba jen proto, že je ročně dotován 160 milióny ze státních prostředků.
Na Strahově jim teď asi není moc po chuti, že ministerstvo školství po apelu ministra průmyslu Kuby posílá kontrolu, která má zjistit, jak se s dotacemi nakládá... Alespoň něčeho jste docílila.
Docílila jsem nejen kontroly, ale probudila jsem zájem veřejnosti, jež se o situaci začala interesovat, o čemž svědčí tisíce podpisů pod výzvou Červená karta kmotrům. I proto doufám, že půjde o kontrolu objektivní a že veřejnost se bude o problematiku zajímat dál.
Vy jste se stala jednou z prvních signatářek zmiňované výzvy Červená karta kmotrům. Také akt odporu a vzdoru vůči současnému a de facto budoucímu strahovskému vedení?
Na setkání pořádaném při příležitosti Poháru Josefa Masopusta určeného pro školní jedenáctky jsem se seznámila se spoustou slušných lidí, kteří dělají fotbal proto, že ho mají rádi. A právě tam vznikla myšlenka dát najevo, že jim není jedno, jak situace v našem fotbale vypadá a že to, co se děje, je už příliš. Zvláště, když už i při takovéto soutěži se malí kluci setkávají s tím, že je třeba sudí zařízne a jsou tudíž vychováváni v tom, že duch fair play je fotbalu cizí. Proto jsem se nerozpakovala, a přidala se ke sportovcům, stejně jako obyčejným lidem, kteří svým podpisem vyjádřili s výzvou souhlas.
| Kdo také připojil svůj podpis |
|---|
| držitel Zlatého míče Josef Masopust |
| bývalý předseda FAČR Ivan Hašek |
| legendární fotbalista Antonín Panenka |
| sedminásobná olympijská vítězka Věra Čáslavská |
| frontman skupiny Mňága a Žďorp Petr Fiala |
| hudebník Jan P. Muchow |
| kněz Zbigniew Czendlik |
| žokej Josef Váňa |
| Výzvu během tří dnů podepsalo víc než deset tisíc lidí. |
Vy opravdu věříte, že může nastat čas, kdy bude fotbal slušný?
Panu Masopustovi jsem slibila, že hlavně my mladí se postarame, aby se do fotbalu zase vrátila radost a slušnost. Proto chci věřit, že se to jednou povede, neboť slušných lidí se podle mého ve fotbale pořád najde dost. Samozřejmě vedle těch, u nichž je otázkou, jakým způsobem a proč vlastně fotbal dělají.
Půjdete s tímto krédem i na sobotní valnou hromadu?
Půjdu. Myslím si, že třeba v dnes už vlastně bývalé Odvolací a revizní komisi, kterou jsem čtyři roky vedla, se pořád pár slušných lidí najde a že ve volbách uspěji.
Vy sama byste jako končící předsedkyně zmiňované komise měla přednést zprávu o činnosti za uplynulé čtyři roky, v níž se nevyhnete referování o finančních tocích, o nichž jste v minulých měsících hned několikrát mluvila, či třeba o neochotě nechat vás nahlédnout do vyúčtování za EURO 2012. I o tom se zmíníte?
Neprozradím její obsah. Vždy jsem byla k hospodaření svazu kritická a přitom se snažila zachovat objektivitu, a toho se budu držet.
Jestliže budete až takto kritická, může se stát, že dojde k náhlé technické závadě na mikrofonech...
To už by bylo moc. K tomu podle mého nedojde.
Jaké to vůbec pro vás byly čtyři, nebo resp. dva a dva roky, neboť nejprve šlo o vládu Ivana Haška a poté Miroslava Pelty?
Během nejkratší doby jsem přišla o nejvíce ideálů, které jsem měla. Ale také jsem pocítila, že vůle pro změnu pořád existuje, což je hrozně důležité. Udělala jsem prostě obrovskou životní zkušenost, za níž jsem nesmírně ráda, protože se řídím krédem: Co tě nezabije, to tě posílí.
Změnil se hodně váš pohled na fotbal za poslední dva roky, kdy jste se několikrát dostala do ostrého sporu s vedením asociace?
Ze švýcarského prostředí jsem dřív znala jen ideální model posuzování, hodnocení a rozhodování. Jenže při konfrontaci psaných pravidel a fungování skutečného fotbalu jsem zjistila, že jde o něco docela jiného. Hodně mně ale pomohlo, když jsme založili hráčskou asociaci a měla jsem možnost podívat se na fotbal nikoli ze strahovských výšin, ale i druhé strany. Nemluvě o zkušenostech, které jsem posbírala při předvolební kampani a setkáních s kluby na úrovni divizí a nejnižší úrovni vůbec.
K vaší kandidatuře na předsedkyni nedošlo, o místo v Odvolací a revizní komisi se rovněž neucházíte, takže jste navzdory svému idealismu asi dospěla k přesvědčení, že by šlo o boj s větrnými mlýny...
Měla jsem a mám indicie, jak bude složení komisí po valné hromadě vypadat, a nejsem si jistá, zda bych jako členka komise s budoucími rozhodnutími souhlasila. Jestliže mluvím o zásadních změnách ve fotbale, proto přece nemohu být součástí stávajícího nalinkovaného systému.
Kandidaturu nakonec stáhl i místopředseda za Čechy Jindřich Rajchl, který přišel do funkce stejně jako vy před čtyřmi lety s Ivanem Haškem. Pro fotbal jasný vzkaz - Haškova garnitura vyklízí pozice a odchází ze scény!
Ty lidi něco spojovalo, měli obdobný pohled na fotbal, takže zcela logicky odchází, neboť se současným vedením těžko najdou shodnou řeč.
A co vy? Budete mít ještě někdy chuť se do fotbalu vrátit?
Já ho neopouštím, v hráčské asociaci budu pracovat a fotbalistům se budu snažit pomáhat dál. Pak už bude jen záležet na tom, kdy si lidé ve fotbale řeknou, že míra únosnosti přerostla a budou chtít změnu. Teď ještě správný čas nenastal, musí být zřejmě ještě hůř.
Jaký časový horizont pro ono hůř odhadujete?
Nikoli jedno, ale minimálně dvě volební období. Pak se vrátím.
Ještě před odchodem jste ovšem zanechala v českém fotbale poslední zřetelnou stopu, neboť jste s Odvolací a revizní komisí zrušili finanční trest pro liberecké hráče Kušníra a Štajnera, kteří po domácím pohárovém semifinále s Jabloncem vyjádřili nelibost nad tím, jak odveta probíhala a jakým způsobem byla řízena. Disciplinární komise jim za poškození dobrého jména českého fotbalu vyměřila pokutu deset tisíc korun, vy jste ale trest zrušili...
Institut znevážení dobrého jména českého fotbalu byl v minulosti mnohokrát zneužit. Jde o vágní ustanovení, které nic neříká, z pohledu sportovního práva je naprosto absurdní a dá se na něj vztáhnout téměř cokoli. I proto už v novém disciplinárním řádu zahrnuto nebude, což je jedině dobře. Nemluvě pak vůbec o tom, že i v naší zemi přece platí Listina základních práv a svobod, kde je garantována svoboda slova a projevu. Pochopitelně že i svoboda vyjadřování má své hranice, ale jestliže začneme sledovat i výroky na sociálních sítích, což byl případ Štajnera, kam se dostaneme?!
Ale hlavně zde byly v nedávné minulosti případy mnohem evidentnější, kdy se za znevážení dobrého jména českého fotbalu netrestalo a vše se na povel strahovské generality zametlo pod koberec. Což byla kupříkladu kausa Křetínského kabely a neskutečné aféry, kterou po návštěvě sparťanského šéfa kolem ní promptně rozpoutal asociační předseda Miroslav Pelta.
Souhlas. První, kdo by měl být podle zmiňovaného výkladu na disciplinární komisi předvolán, by byl současný pan předseda. Jeho teatrální představení po zářijové návštěvě majitele Sparty mělo obrovské důsledky. Přitom zůstalo bez jakéhokoli postihu! A my budeme trestat dva hráče, kteří reagovali sice možná oprávněným, i když nepřiměřeným způsobem? Nebyla snad pokuta pro Štajnera a Kušníra v perspektivě událostí posledních měsíců naprosto absurdní? Nešlo v jejich případě o zcela marginální záležitost?! Zvláště, když oni si volbu neadekvátních slov uvědomili a omluvili se, zatímco nejvyšší vedení svazu se ani na omluvu nezmohlo. O postihu pak vůbec nemluvě. Jestliže chceme trestat, musíme jít sami příkladem a začít u těch velkých.
