Článek
"Ráno jsem se probudila a byla válka, vedle bomba utrhla kus domu. Vojáci chtěli, aby co nejvíc civilistů odešlo z válečné zóny," popsala první den války trenérka týmu Ateks Kyjev Alla Hresová. Moc si hlavně přeje, aby už boje přestaly, aby netrpěli a neumírali lidé. Věří ve vítězství Ukrajiny.
Díky mezinárodnímu sdružení Rotary klub, které má pobočky na různých místech světa, se 10. dubna dostal tým do České republiky. Cesta fotbalistkám trvala devět hodin, s sebou měly jen to nejnutnější. Majitel penzionu Blatenský dvůr v Mikulovicích na Pardubicku jim poskytl ubytování, tréninky mají dívky na místním fotbalovém hřišti, brzy jim přibude i plavání v bazénu v Pardubicích.
"Přijely jsme sem hlavně trénovat, abychom se zlepšovaly," řekla Olena Tkačenková. Sice zpočátku dívky jezdily na výlety, aby se trochu rozptýlily, ale trenérka brzy zahájila denní dvoufázové tréninky. "Když jsme se dozvěděly, že můžeme odjet jako tým, tak nás rodiny podržely, byly jsme moc rády," dodala třiadvacetiletá Tkačenková.
Do Česka přijelo 18 dívek, je jim 15 až 23 let, nepocházejí jen z Kyjeva, ale z různých regionů Ukrajiny. Fotbalistky se připravovaly, že 24. února odehrají odpolední zápas, už se neuskutečnil. "Nevěděli jsme, co dělat, po druhém výbuchu jsme začali balit," popsala, jak prožívala s rodinou začátek válečného stavu, dvacetiletá Kateryna Tarabová.
V Česku dívky sledují každé ráno zprávy, co se děje doma. To, že mohou dál trénovat, jim moc pomáhá. "Jednak bychom ztratily fyzičku, a také jen sledovat zprávy a nic nedělat, je horší," řekla Tarabová.
Rodina Tkačenkové pochází z Charkovské oblasti, sice se tam teď nebojuje, ale bezpečno tam není. "Ruští vojáci chodí po domech, koukají, co by mohli vzít. Hodně se bojím o svého bratra, sloužil u ukrajinské armády. Schovává se, aby ho Rusové neodvedli, nechce bojovat za Rusko," řekla Tkačenková.
Mladší dívky kromě tréninků mají i on-line výuku, školy na Ukrajině dál pokračují ve vyučování. Olena i Kateryna už mají vystudovanou univerzitu, a tak pokud jim nevyjde profesionální fotbalová kariéra, mohou se věnovat vystudovaným oborům. Olena může učit tělesnou výchovu, Kateryna působit jako sociální pracovnice.
"Fotbal je náročná profese, můžu se kdykoliv zranit. Fotbal jsem jako malá sledovala v televizi, zajímal mě. Na škole vznikla první dívčí fotbalová skupina, chtěla jsem být lepší než kluci," řekla Tarabová.
Penzion v Mikulovicích je od března zázemím také pro jiné ukrajinské uprchlíky. Jsou tam ubytované Ukrajinky, které přijely se svými dětmi. "Každé úterý tu máme kurzy češtiny, chodí sem paní učitelka, je o to velký zájem. Snažíme se jim být nápomocní, jak jen můžeme," řekla manažerka penzionu Monika Desenská.
