Článek
Jak vypadlo město, když byla Pelého smrt potvrzena?
Létaly zde vrtulníky, náš generální konzulát se nachází ve čtvrti Morumbi, kde je také nemocnice Alberta Einsteina, v níž se Pelé poslední týdny léčil. Tušilo se, že stav je vážný a zpráva o jeho smrti se očekávala. Lidé byli připraveni, ale samozřejmě je to rána. Nemocnice byla obležená novináři z celého světa, volná místa k parkování neexistovala. Samozřejmě dorazili i fanoušci s transparenty, ochranka je musela vyhánět. Plakáty tak rozvěsili o několik metrů dál, ostentativně brečeli a novináři je u toho fotografovali. Ale těžko říct, zda je smrt Pelého opravdu tak dojala. U stadionu v Santosu se pak shlukují lidé a truchlí.
Bývalý americký prezident Barack Obama napsal, že Pelé pochopil, jak sport dokáže spojovat. Má pravdu?
Ano, Pelé byl pro Brazilce jednou z mála osobností, na které se v současné době shodnou. Země je politicky rozdělená na příznivce končícího pravicového prezidenta Jaira Bolsonara a jeho levicového protivníka Luize Inácia Luly da Silvu, jenž se úřadu ujme od nového roku. Takže umění spojit společnost je jeden z Pelého odkazů.
Inaugurace nového prezidenta je naplánována na neděli, kdy bude stále platit státní smutek. Jak netradiční situaci vnímáte?
Říkal jsem si, že to snad Bolsonaro dělá schválně, že Lulovi hodí do předání vidle. Tím, že smutek vyhlásil na tři dny, se vše bude trochu tlouct. Cesta pro dlouho plánované jmenování prezidenta se určitě najde, ale nevíme, zda nedojde k nějakému narušení.
Změna prezidenta je v Brazílii velké téma, není smrt Pelého tak trochu ve stínu?
Skoro bych řekl, ale jde o můj subjektivní názor, že naopak Pelé zastínil inauguraci. Nastupující vláda se snaží poslat vzkaz, že Lula je strašně oblíbený a slavnostní akce se chtějí všichni zúčastnit a užit si ji. V hlavním městě Brasília budou desítky koncertů známých zpěváků. Umělci Lulu podporovali, protože Bolsonaro sáhl na veřejné rozpočty, rozpočty na reklamu nebo státních firem, které pak nemohly kulturu sponzorovat.
Nemůže se stát, že kvůli politickému napětí budou i úterní pohřeb provázet nepokoje?
V Brazílii jsou momentálně letní prázdniny, většina lidí odjela na dovolenu k moři, Sao Paulo je vyprázdněné. Do toho Vánoce a Nový rok. Představte si Prahu na přelomu července a srpna a při čtyřiceti stupních Celsia. Obyvatelé jsou na chatách nebo v Chorvatsku. Pořádat nějaké větší akce nebo politické demonstrace je těžké. V hlavním městě ale může být situace zase trochu jiná, tam se nepokoje očekávají.
Pojďme přímo k vám, sám jste aktivní fotbalista a fanoušek. Jak na Pelého vzpomínáte?
Mám k němu trochu rozporuplný vztah, Většina expertů, bývalých spoluhráčů a obecně fotbalových fanoušků na něj samozřejmě vzpomíná v dobrém. Mě mrzelo, když jsme v roce 2012, kdy jsem v Brazílii působil jako zástupce velvyslance, vymysleli se zdejším ministerstvem sportu, poštou a z Česka Klubem přátel Josefa Masopusta projekt oslavy 50. výročí finále MS v Chile. Brazilské ministerstvo pozvalo pět našich pamětníků v čele s Pepíkem Masopustem, za Brazílii přišli snad všichni, bylo jich asi dvanáct včetně nemocného gólmana Gilmara, jenž přijel na vozíčku, Zita nebo Amarilda.
Jenže Pelé chyběl.
Nikdo nevěděl, co s ním je. Nekomunikoval, pouze jeho produkční společnost. Za rok se setkání zopakovalo, já jsem u všeho byl a překládal. Setkali jsme se i s trenérem Titem a dalšími osobnostmi. Po Pelém se však slehla zem. Poslal snad nějaký vzkaz Pepíkovi, ale tohle mě opravdu mrzelo. Nad druhou stranu kdo ví, jak fungovala jeho produkce, zda se k němu informace vůbec dostala.
Mělo to na setkání velký vliv?
Musíme si uvědomit, že kdykoliv Pelé někam přijel, byl o nějak takový zájem, že na sebe strhnul všechnu pozornost a akce byla jen o něm.
Takže jste Pelého vnímal i jinak než slavného sportovce.
Další věcí je, že byl údajně velký sukničkách, což Brazilkám vadilo. Dokonce před několika lety zemřela jeho nevlastní dcera, kterou nikdy nepřiznal. Údajně kvůli majetkovým poměrům. Pak je zde historka se synem Edinhem, kterého Pelé zavrhnul kvůli problémům s drogami. Ale na pohřeb má přijít, snad byli i v poslední době v nemocnici.
Platí tedy původní věta, že váš pohled je trochu rozporuplný?
Přiznám se, že i když jsme fotbalista a tento sport miluji, tak jsem se o Pelého nikdy moc nestaral. Říkal jsem si, že když mi ho nezajímáme, tak on nezajímá nás. Právě kvůli Pepíkovi Masopustovi, ne že bych nějak zpochybňoval jeho význam a úspěchy, kterých dosáhl. Také si nezadal s politiky, byl nad věcí, uměl to hrát na všechny strany. Svou značku si pěstoval. O sobě mluvil ve třetí osobě, což je v současnosti už vnímáno dost archaicky. Na jednu stranu byl skromný, na druhou o sobě hovořil jako o králi. Dělalo mu dobře, že je považován za nejlepšího fotbalistu v historii. Ale i doma měl samozřejmě kritiky.
Zmínil jste skupinu lidí, která Pelého považuje za nejlepšího fotbalistu historie. Souhlasíte s nimi?
Na MS v roce 1958 měl kolem sebe výborný tým, o čtyři roky později byl zraněný a až na šampionátu 1970 byl opravdový lídr. Tým ale nestrhával a neměl tak klíčovou roli jako například Diego Maradona v roce 1986 nebo letos Lionel Messi. Vyhrát šampionát třikrát je rozhodně unikát, Pelé však rozhodně těžil z toho, že reprezentoval vždy silnou Brazílii. Hráči z menších zemí na podobné úspěchy mohou zapomenout, i když třeba jsou fotbalově minimálně stejně kvalitní jako jiné hvězdy. Podobně musíme hodnotit právě Pepíka Masopusta, Pavla Nedvěda nebo třeba Zlatana Ibrahimoviče.
Takže by se o tom dalo pochybovat?
Možná se časem začne tvrzení stále více zpochybňovat. Nezapomínejme, že nikdy nehrál v Evropě. A jak psali například v Portugalsku: „Král je mrtev, ať žije král."
