Je to jiný svět, žasne česká hvězda v Anglii

Je to oficiální razítko, jsem za něj samozřejmě ráda. Už od úterý mám možnost trénovat s týmem, takže reálné začlenění do klubu již proběhlo s malým předstihem.

Jedná se o velký skok. Slavia je v českém ženském fotbale absolutní špičkou, ale ten odskok je citelný. Troufám si říct, že v tréninkovém areálu máme podmínky srovnatelné s mužským týmem v Edenu. Nejde přitom jen o zázemí, ale celý tréninkový režim. Startuje se již před devátou, končíme dlouho po třetí. Pokud by nebylo přísných hygienických omezení z důvodu koronaviru, byly by součástí programu vedle tréninku také rehabilitace, masáže apod. Hlavní trenér má k dispozici tři asistenty i pokročilou techniku. Jsem vděčná, jaké prostředí bylo schopno vedení Slavie pro holky vytvořit, ale Anglie je krokem do jiného světa.

Troufám si říct, že jsem byla připravená. Přestup do zahraničí byl dlouhodobým cílem, snažila jsem se makat a přidávat si. Koronavirová pauza samozřejmě v tomto směru vše zkomplikovala, ale nezahálela jsem ani doma. Na hřišti stíhám a věřím, že to bude jenom lepší.

Chodila jsem na lekce angličtiny, učila se sama nová slovíčka, veškeré filmy i seriály jsem si také pouštěla jen v angličtině a poslouchala také jednodušší podcasty s rodilými mluvčími. Rozumím, domluvím se. A hlavně mám obrovskou chuť se učit dál. Beru Anglii jako fotbalovou i životní školu. V týmu je navíc hodně cizinek, těm samozřejmě rozumím o něco lépe než domácím holkám.

Určitě ne. Český ženský fotbal není na takové úrovni, aby podobná ocenění hrála jakoukoliv roli. Budu si muset svoji pozici vybudovat od začátku, což mi ale nedělá problémy. Je tady velmi široký kádr, trenér má na každý post minimálně dvě hráčky. Mám ale zdravé sebevědomí. Vím, co umím, a budu to chtít prokázat.

Byla jsem velmi příjemně překvapená, jak srdečně mě mezi sebe holky přijaly. Na hřišti si samozřejmě nic nedarujeme, ale bojuje se pouze v duchu fair play. V kabině pak panuje skvělá atmosféra, pocity po prvních dnech jsou úžasné.

Vysoké. To je koneckonců jeden z důvodů, proč jsem si toto angažmá zvolila. Velmi mě oslovila vize trenéra Matta Bearda, buduje projekt s velkou budoucností. Cílem pro nejbližší sezonu bude postup do Ligy mistrů, tedy umístění do třetího místa. V Anglii je přitom obrovská konkurence, skvělé jsou především celky Chelsea, Arsenalu nebo obou klubů z Manchesteru. Na konfrontaci s nimi se ohromně těším.

Jedna z těch hlavních. Pevně věřím, že se příznivci budou moct brzy vrátit do ochozů. Na ligové utkání West Hamu chodí v průměru kolem dvou tisíc fanoušků, dva roky zpět bylo na finále FA Cupu proti Manchesteru City ve Wembley čtyřicet tisíc lidí. Nepsaným pravidlem je, že si každý ženský tým zahraje minimálně jednou v sezoně na hlavním stadionu, to by byl další splněný sen. Podobně jako tomu bylo se Slavií v duelech Ligy mistryň.

Jako na nádhernou dobu. Přicházela jsem do klubu v momentě, kdy ženský tým dlouho čekal na titul i zápasy v Champions league. Za sedm let se udělalo spoustu práce, přišly velké úspěchy. Pro mě je ctí, že jsem u těchto chvil mohla být. Nejvíce mi v hlavě zůstane zápas s Bayernem, který jsme odehrály před zaplněnou tribunou sever. Husí kůži mám i při pouhé vzpomínce.

Bohužel ještě ne. Do pátku jsem byla v karanténě, tréninky absolvujeme v jiném centru než muži. V realitě přísných opatřeních by to byl navíc zbytečný risk. Pevně však věřím, že se s Tomášem brzy setkáme. Neznáme se osobně, nejblíže jsem v mužském áčku měla k Milanovi Škodovi. Nicméně Tomáše vnímám jako skvělého hráče, velkého slávistu a hlavně sympaťáka. Jsem ráda, že do angažmá ve West Hamu vlétl ve velkém stylu. Snad se mi na něj podaří důstojně navázat.