Článek
Proč jste opustil fotbal?
Mám tři verze. V legraci říkám, že jsem do zoo zabloudil nebo že jsem se zbláznil. Třetí, pravdivá verze, je, že jsem potřeboval po fotbale vymyslet, co dál a táhlo mě to ke zvířatům. Chtěl jsem z fotbalového prostředí pryč. Z toho lidského seskupení. V nadsázce, lidí už bylo dost, je čas na zvířata. S lidmi už jsem dělat nechtěl.
Důvod?
Prostředí mě semlelo, chtěl jsem jinam. Našel jsem si rekvalifikaci pro chov zvířat v zájmových chovech. Když se mi naskytla příležitost nastoupit v plzeňské zoo, neváhal jsem.
Šlo se o spontánní nápad, nebo jste o tomto kroku přemýšlel před koncem kariéry?
Rok, dva jsem uvažoval, jestli do toho jít nebo se pohybovat nějaký čas ve fotbale. Jak se blížila doba, že se v něm budu pohybovat na úrovni, která by mě nenaplňovala, cítil jsem víc a víc, že chci pryč.
Plzeňský záložník Tomáš Hořava (vpravo) a příbramský Tomáš Krbeček během utkání 2. kola Gambrinus ligy.
Fotbal je však finančně zajímavější.
Nikdy jsem velké peníze nevydělával, o titul jsem nehrál. V Plzni jsme tenkrát postoupili ze druhé ligy, motali jsme se uprostřed tabulky. Potom jsem byl v Ústí nad Labem, v Ružomberoku a v Příbrami. Takže v mém fotbalovém životě se velké peníze netočily. Mám v zoo menší peníze, ale zase to není tak, že bych kvůli tomu nespal. Jsem skromný člověk.
Vašeho tátu, bývalého vynikajícího brankáře, nemrzí, že nejste dál u fotbalu?
Táta je rád, že já i brácha děláme, co nás baví. Brácha dělá datového analytika. Říkám mu v legraci kancelářská krysa. Vyhovuje mi tento styl života. Do práce jezdím na kole z Tlučné, což je třináct kilometrů. Jasně, hrál jsem fotbal odmala, ale kapitola se uzavřela. Sleduju ho čtecí formou. Vím, že ligu vede Sparta, což mi stačí. Jak hrál nároďák mi řeknou kolegové v zoo. Nezanevřel jsem na fotbal, ale teď prostě sleduju jiné věci. Jezdím třeba na přednášky o chovatelství, i do zahraničí. Tohle mě naplňuje víc.
Co vlastně vaše práce v zoo obnáší?
Během směny se nezastavím. Přijdu v osm, končím v pět. Je fajn, že člověku čas ubíhá. Uklízím, krmím. Šimpanzi se krmí šestkrát až sedmkrát denně. Při nástupu do zoo jsem nevěděl, kam budu nastupovat. Lákaly mě velké šelmy, asi jako většinu lidí. Lev, tygr. Skončil jsem u primátů, nemůžu si stěžovat. U šimpanzů je tolik vzruchů, že není den, že bych se s nimi nudil.
Bývalý fotbalový prvoligový útočník Tomáš Krbeček ukrývá do košíku dobroty pro primáty v zoologické zahradě v Plzni.
Lze je vychovat?
Vím, že probíhaly pokusy vychovat je doma, podobně jako děti. Neúspěšně. V pěti letech je šimpanz silný, v osmi pohlavně dospívá. Potom si vás podá. Má čtyřikrát větší sílu než člověk. Je schopný utrhnout vám ruku z kloubu. Musím si dávat majzla. Kolegyně mě naučila dvakrát kontrolovat zámky, abychom neudělali botu. Propouštěcích dvířek je hodně, než někam vlezu, musím se ubezpečit, že jsou dveře zavřené. Náhoda je blbec, byl by velký průšvih.
Reagují na vás svěřenci pozitivně?
Když přijdu v civilu s rodinou, poznají mě. V místnosti před sklem je šero, je tam plno lidí, ale oni na mě reagují. Poznají řeč těla. Podle toho se v přírodě orientují. Mají také svůj verbální jazyk, ale řeč těla je pro ně priorita. Musím říct, že jsem k šimpanzům přilnul.
Znamenají primáti v rámci zoo něco jako Real Madrid ve fotbale?
Jsou jednou z topek. Velké šelmy, primáti, nosorožci, žirafy. Provádíme se šimpanzi výcvik. Po psovi vyžadujete povely sedni, lehni, po šimpanzích ukaž ruku, nohu, záda, ucho. Mám tady samici, která si nechá vyšetřit sonografem břicho. Viděl jsem dokonce, že si jeden šimpanz nechal odebrat krev. Tohle už je polidštování, nicméně pro vyšetření toto potřebujete.
Bývalý fotbalový prvoligový útočník Tomáš Krbeček se po kariéře stal ošetřovatelem primátů v zoologické zahradě v Plzni. Na snímku připravuje krmení pro svoje svěřence.
Opičí se po vás? Předvádíte jim třeba kouzla s míčem?
Nožičky jsem před nimi nezkoušel. Dostali několikrát balony, ale do pět minut bylo po nich. Ti velcí je prokousli. Malá Caila si ale s fotbalovým míčem vyhraje. Říkal jsem kolegům: tady je vidět, kdo se o šimpanze stará.
O fotbalových výtržnících se říká, že se chovají jako zvířata. Jak toto přirovnání vnímáte?
I šimpanz se dokáže chovat úmyslně zle. Umí zabít jiného šimpanze. Ale lidi jsou někdy zlí až moc. Bývalý kolega, který dělal u velkých šelem, říkal, že lidí se bojí. Prý dokáží být horší než zvířata.
Máte to podobně?
V podstatě ano. Když mám se šimpanzi dobrý vztah, nedělají mi naschvály. Abych s nimi mohl být na jedné vlně, jezdím na různé stáže, naposledy jsem byl v Londýně.
Při vyslovení anglické metropole se fotbalovému fanouškovi hned vybaví několik klubů Premier League. Lákalo vás zajít na anglickou ligu?
Šel jsem se projít, než nám připravili pokoje v hotelu. Stojím, koukám a říkám si: tahle střecha mi je povědomá. Kouknul jsem do mapy, stál jsem vedle stadionu Chelsea. Na zápas jsem ale nakonec nešel.
Máte sedmiletého syna a dceru. Táhne to synka víc ke zvířatům nebo na fotbal?
Ptal jsem se ho nedávno, a odpověděl mi, že do zoo. Ale když se ho zeptám za týden, bude to fotbal. Hraje u nás na vesnici, fotbal baví ho.
Zdědil brankářské geny po tátovi a bráchovi nebo je po vás útočník?
Nechytá. Zkoušel jít do brány, ale dal jsem mu najevo, že se tam ne. Dva už tady byli, tohle stačilo. Vyjít doma s dvěma brankáři, kteří si měli co říct... Já mohl jen odejít.
Zajdete aspoň někdy na plzeňskou Viktorii, kde jste působil?
Nedávno jsem tam syna vytáhnul. Kluci vyhráli, byli jsme spokojeni Ale že bych si kupoval permanentku, to zase ne. Samozřejmě, že si někdy vzpomenu. Byl jsem v kádru Plzně, když přišel poprvé trenér Pavel Vrba. Po sezoně jsem odešel, začala se tvořil zlatá parta. Asi jsem neměl kvalitu, abych soupeřil s útočníky jako byli Honza Rezek nebo Marek Bakoš.
Nemrzí vás, že jste zlatou éru nezažil?
V životě je všechno tak, jak má být. Moje povaha asi nebyla na fotbal ideální, společnosti jsem takhle víc prospěšnější. Nelituju ničeho. Vzpomínám si, že tehdejší trenér Viktorky Martin Pulpit mi říkal, že s mojí hlavou se fotbalem živit nebudu. Tímto mu vzkazuju, že jsem to dokázal deset let. Ale měl možná pravdu.
Nebyl jste, jak se říká, splachovací?
Přesně tak. Nejsem salámista, spoustu věcí jsem si tahal ze hřiště. Když se o víkendu prohrálo, měl jsem to v sobě do středy. Za svoji kariéru jsem zažil jediného trenéra, který s mojí hlavou dokázal pracovat. David Vavruška. Vedl mě v Příbrami. Jsem mu vděčný, pomohl mi.
