Hrát v barvách Sampi? Můžete si vydělat i milion, prozradil český reprezentant Jankto

Celou organizaci jsem založil zhruba před rokem a půl. To, že za tu dobu získáme tolik ocenění, budeme úspěšní na světových šampionátech (2x mistři světa TM, 4. místo z MS ve Vegas), nebo spolupráce s charitativními projekty, jsou důkazy toho, že to má smysl a jdeme správnou cestou. Upřímně jsem nečekal, že se z toho za tak krátkou dobu stane to, co se stalo.

Jedním z cílů je profesionalizace gamingu v ČR jako takového. Ohlasy jsou naprosto skvělé. GH bude oficiálně otevřený někdy na začátku jara. Lidi možná čekají, že v něm budou hráči jen třískat do klávesnice a nebudou dělat nic jiného. Z toho je rychle vyvedeme. Jak přesně a čeho se to bude týkat, to ještě neprozradím. Řeknu jen, že se dá spojit cesta hraní s reálným sportem nebo skvělou prací. Co se týče investice, tak spláchnu dvě mouchy jednou ranou. Kdyby to měla být investice vyloženě pro Sampi, tak do toho nejspíše nepůjdu. Tím, že tu investici v budoucnu mohu použít na osobní účely, nebo ji prodat, tak na ni logicky netratím. S postupem času bude naopak cena vyšší. Mohu ji tedy použít na business účely a v tomto případě se to právě týká e-sports.

To je to, o čem jsem mluvil. Je to ted hodně umocněné tím, že jsem koupil Villu. Nicméně ji vždy mohu použít pro sebe, nebo si s ní dělat, co se mi zlíbí. Samozřejmě něco jsem investoval do hráčů apod. Tak jako u každé investice nemůžete čekat, že se vám to ihned vrátí. Tím, že dělám něco, co mě strašně baví, vyrůstal jsem na tom a s největší pravděpodobností i díky tomu se mi docela slušně daří ve fotbale, protože mi to pomáhalo odreagovat se od každodenního stresu, fotbalu nebo školy, tak je to radost, a ne business, ve kterém když nevydělám, tak se nedostanu do finančních problémů. Proto to stále beru jako hobby, které chci dělat a cítím, že mi to něco přináší.

Dostal jsem hodně nabídek od soukromých investorů, kteří chtěli celý chod urychlit. V mém případě to nedávalo smysl. Chci něco vybudovat od nuly bez pomoci ostatních. Jaký by mělo smysl vzít si od investora miliony, který by celý projekt zafinancoval a já do toho nemohl říct ani slovo a nic řídit. V té chvíli by se z toho stal jenom business a to já nechci. Samozřejmě v budoucnu chci být v plusových číslech jako každý. Nicméně ne za tuhle cenu. Jsme na velice dobré cestě, pokud budeme na tomhle makat jako doposud, jsem si jistý, že dřív nebo později dosáhneme toho, čeho jsme chtěli na začátku.

Podívejme se na průměrný zápas české ligy Příbram - Budějovice. Nechci nikoho urážet, nebo něco takového, to v žádném případě. Je to jen příklad. Kolik lidí přijde na zápas? Pět stovek? Tisíc? Fakt nevím. Má to nějaké východisko? Jak dostaneme lidi na stadion? Mladší generaci? Těžko. Tu zajímá úplně něco jiného. e-sport. Já bych si taky přál, aby byly plné stadiony, aby český fotbal byl něco víc než jen průměrnou ligou. V dnešní době je velice těžké dostat děti na nějaký sport, kterému se budou aktivně věnovat s vidinou nějakého snu, jednoho dne chci být jako Nedvěd, Rosický a podobně.

Ty časy už jsou pryč. Dnešní děti se chtějí stát Jirkou Králem, Pedrem, Bárou Votíkovou a dalšími. Tím chci říct, že je pro všechny lidi lepší cestou podnikat v tomhle směru (e-sport, youtube, internet obecně) než makat do 18 let, kdy vám pak řeknou, že s vámi nepočítají. Znám strašně moc takových lidí, jelikož jsem s nimi vyrůstal a ten problém nastal. Já měl to štěstí, že jsem mohl pokračovat dále.

Néé. Jednou chci trénovat děti od samotného začátku a ukázat jim to, co jsem zažil a co by měly dělat pro to, aby se třeba jednou někam dostaly. Nejdůležitější věk, kdy se s hráči musí pracovat a lpět na nich, je podle mě do takových 15-16 let. Pak u nich přijde bod zlomu, kdy si řeknou. Chci to dělat, nechci to dělat. I kdybyste se sebevíc snažil, tak ten kluk si stejně bude dělat co chce, jako jsem si dělal já. Já měl taky zhruba půlrok, kdy jsem chtěl skončit s fotbalem, protože jsem to nezvládal hlavně psychicky. Bylo to strašně těžký vstávat v šest hodin ráno, jet do školy a vracet se kolem osmé večer.

Řekněme, že jsem si nějak odpočinul, po půl roce jsem se naštval a řekl si, chci něco změnit. Já, když si vezmu něco do hlavy, tak je velice těžký mě přesměrovat někam jinam. V budoucnu mám ještě hodně plánů a cílů, kterých chci dosáhnout. Příští rok bych chtěl například získat certifikáty C1 ze tří jazyků - angličtiny, španělštiny, italštiny. Vím, že jsou nesmírně důležité pro práci v zahraničí i komunikaci a poznávání nových lidí. Nicméně jsem to zjistil až v Itálii. Jak chcete dělat business, nebo se někde uplatnit, když znáte jen svůj mateřský jazyk, nebo maximálně pár anglických slovíček? To prostě nejde. Je to jen o prioritách a motivaci. To mi v Čechách trochu chybí a chybělo. Konkurence není taková jako ve světě. Jsem neskutečně rád, že jsem v osmnácti odjel z Čech a poznal, co je život. Právě to mi otevřelo spousty možností. Proto když slyším názory, ne neodcházej, je brzy, tak se musím smát.

Do kdy má ten hráč čekat? Do třiceti? Samozřejmě vždycky záleží na nabídce a na podmínkách, které vám nabídnou. Neznamená to určitě to, že dostanu v patnácti letech na stůl první smlouvu ze zahraničí, tak ji musím podepsat.

Záleží, v jakých odvětvích hledáte. Jsou hry kde sekce nebo hráči stojí několik milionů měsíčně! To mluvíme o těch nejlepších. (CS:GO, LOL, PUBG, Rainbow). My se samozřejmě pohybujeme v daleko nižších číslech. Nicméně, například teď jsme do týmu vzali teprve 15letého Dominika Seron Čermáka. Za mě jednoho z největších talentů Fify, který má potencionál na to, stát se mistrem světa. Tam se výhry pohybují v milionech. Má to se všemi bonusy jako velice slušně placenou práci. U nás jsou podmínky pro přijetí celkem jasně dané. Skill, dobrá prezentace hráče - vzhled, mluva, dobré vystupování - slušnost a smysl pro fair-play. K tomu znalost angličtiny, další jazyky jsou výhodou, čísla na sociálních sítích a věk.

Někdo vydělává desítky tisíc, někdo, komu se zadaří v turnajích a je úspěšný i na streamech, nebo dostává něco od jeho sponzorů, může vydělat i přes milion.

Český gaming na takové úrovni není. Na západě to ale tak funguje.

Ne tak často, ale stává se to.

Moc ne. Nicméně když mám tu možnost tak si zavoláme nebo, když jsou prázdniny, tak se vždycky někde setkáme. Jsem rád, že třeba s několika hráči už to začíná být víc přátelský než jen pracovní vztah. Za to jsem fakt strašně rád. Hráči v nás mají důvěru, vědí, co mohou očekávat a hlavně, že to, co řekneme, vždycky dodržíme.

Hráče sledujeme všechny. Máme na to jednoho speciálního člověka. Když se někde něco stane, víme o tom.

Největší výprask jsem dostal asi od Ekiho (NHL). To jsem fakt čuměl. Ve Fifě už to bylo vyrovnanější. (směje se)

Někdo se občas zeptá na reprezentaci. Možná i proto, že oni sami hrajou nějakou tu hru. Nicméně gamingu jako takovému rozumí málo lidí.

Vím o několika lidech, co nad tím přemýšleli nebo něco takového plánovali. V zahraničí hodně profesionálních hráčů investovalo do e-sportu, třeba Florenzi, De Rossi, Özil, Christian Fuchs a mraky dalších.