GLOSA: Berbrova říše dostala trhliny. Zatím ale jen trhliny…

Bafuňáři znalí žargonu užívaného léta v českém fotbale vědí, o čem je řeč, ostatním se sluší vysvětlit, že v tuzemském fotbalovém vláčku jsou do takto označených vagonů posazeny kluby, které nejenže zapomínají nebo nejsou ochotny platit patřičné všimné, ale hlavně neprojevují náležitou loajalitu a poslušnost Náčelníkovi či Taťkovi, jak je Roman Berbr svými věrnými také titulován, a vzdorují nastoleným pořádkům. Zákonitě je pak v jejich soutěžích nečeká nic jiného než msta, sankce, ústrky, a tudíž boj o přežití.

Teď o přežití ovšem bojuje a bude bojovat Roman Berbr. A to si pište, že urputně a za pomoci všech prostředků, přátel i nashromážděných archivních záznamů.

Však proto je šedou eminencí. Fotbalovým Richelieum a Fouchém v jedné osobě. Nejmocnější personou. Mužem s minulostí spojenou s působením v StB, ale i se sofistikovaným myšlením, který dřív než ostatní prozřel, že veškerá moc pochází zdola.

Politici tvrdí, že z lidu, on si však jejich vágní formulaci upravil po svém. Pochopil, že moc soustředí do svých rukou za pomoci svých souputníků. Těch, kteří rozhodovali fotbalové zápasy v jeho éře, i jejich nástupců účinkujících na fotbalových hřištích dodnes. Rozhodčích a delegátů.

Tedy za předpokladu, že postupně obsadí okresní a krajské svazy, komise, placené i neplacené funkce a vytvoří pyramidu. Loajální, oddanou, respektující pokyny a přání Náčelníka. Hlavně však disponující 101 hlasy, které předsedové okresních a krajských fotbalových svazů na každé volební valné hromadě mají. A jen mimochodem, dvě třetiny těch současných předsedů okresů a krajů se rekrutují právě z rozhodčích a delegátů. Bývalých i současných.

Obrovská síla při vědomí, že nejvyšší strahovské vedení volí suma sumárum 202 delegátů. Už bývalý předseda František Chvalovský si potenciál a moc, která se postupně dostávala do rukou sílící rozhodcovské falangy, uvědomoval a varoval před ní.

A to se teprve formovala, rozrůstala a českým fotbalem prorůstala.

Jeho nástupci už byli na Berbrově říši odkázaní a bytostně závislí, jestliže chtěli českému fotbalu vládnout.

Obst, Mokrý, Hašek, Pelta, Malík, ale koneckonců i Košťál, byť to na předsedu nedotáhl, neboť ho uspokojilo, že v roli šedé strahovské eminence soustředil ve svých rukou větší moc a vliv než předseda inaugurovaný řádnou volbou na valné hromadě.

I Berbr se s ní uspokojil.

A s chutí.

Ze stejných důvodů a pohnutek, i když by pro něho nepředstavovalo sebemenší problém, aby ho armáda jeho věrných do křesla dosadila.

Raději však figuroval v pozadí, ale přitom rozhodoval o všem. Vynášel ortel nad reprezentačními trenéry, stejně jako nad vzdorovitými kluby někde v divizích či ve fotbalovém pralese. Měl na povel guerrilly oddaných rozhodčích i ruku na financích, které fotbalem protékají.

Jistotu mu dávala veškerá moc přicházející zdola a soustřeďující se v jeho rukou.

Proto povýšené úsměvy a vědomí, že bez jeho posvěcení se nic zásadního ve fotbale neodehraje a ani odehrát nemůže.

Když ho v nedělním popoledni odváděla eskorta po nádvoří justičního paláce k nablýskané limuzíně, obvyklý úsměv Berbrovi na tváři jaksi scházel.

Možná v předtuše, že jeho říše dostává trhliny, neboť zásah detektivů byl tentokrát poprvé směrován přímo proti němu osobně a potažmo jeho lidem.

Že i on je posazen do „prasečáku", i když jen jako obviněný, a nikoli obžalovaný, natož odsouzený.

Že i pouhé trhliny by mohly napáchat nedozírné škody, protože pod dojmem víkendového dění by se ke vzdorovitým a neposlušným mohli přidat další. Dosud třeba loajální a poslušní, ale teď cítící, že je třeba si zachránit vlastní kůži, protože „Bárka se potápí, Titanic jde ke dnu", jak pravil už v policejních odposleších před drahnými šestnácti lety Ivan Horník.

Že by i ti, kteří se dosud obávali Náčelníkovy tvrdé ruky, mohli odložit strach i třeba lhostejnost, na kterých byla rovněž vystavena Berbrova říše.

Že by procitli a uvědomili si, že veškerá moc opravdu pochází zdola.

Vždyť volební valné hromady v okresech a poté v krajích jsou plánovány na první měsíce příštího roku a na nich mohou konat a moci se chopit.

Zvlášť teď, kdy vyšetřování detektivů Národní centrály proti organizovanému zločinu nadělalo v Berbrově říši první trhliny.

Už proto, že 101 hlasů v rukou z okresů a krajů je síla, která ve fotbale zmůže víc než pokračující vyšetřování či případný soudní proces s Berbrem, jehož resumé je i vzhledem k výsledkům spousty obdobných fotbalových i nefotbalových kauz z minulosti nejisté.