Článek
Záložník Plzně bez ostychu přiznává, že má pár kilo nadváhu. Byl však osloven v první řadě jako největší osobnost, která po českých i moravských trávnících běhá.
A myšlenku dostat fotbal ve školách i do hodin tělocviku vítá. „Jde o to vypěstovat mezi dětmi lásku k fotbalu. Když se budou hýbat, riziko obezity se snižuje. A je to lepší, než jen sedět u počítače, playstationu nebo televize,“ řekl Horváth.
Když mu zástupci FAČR volali, myslel, že jde o legraci. „Asi mě vybrali i proto, že se pomalu blíží konec mojí kariéry. A pak na mně budou chtít ukazovat, jak vypadá tělo, když se s fotbalem přestane,“ usmíval se Horváth. „Já ale doufám, že hýbat se budu pořád a nebudu muset navštěvovat nějakého dietologa...“
Klíčový muž plzeňského týmu ví, že by mu nějaké to kilo dolů prospělo. „I trenér by z toho měl jistě velkou radost. Jenže teď máme tolik zápasů, že kdybych zhubnul třeba během týdne kilo a půl, tak ztratím sílu. Spíš doufám, že dám něco dolů přes Vánoce, i když to na hubnutí není zrovna nejlepší období. Je to hodně o vůli,“ říkal Horváth.
Pochází z řeznické rodiny, proto je pro něj někdy těžké odolat vůni bůčku nebo čerstvých uzenin. „Mám dost špatných stravovacích návyků. Nějaký to koleno nebo tatarák si někdy dám. A hřeším i tím, že se občas najím i pozdě večer,“ přiznává fotbalista a s úsměvem od ucha k uchu dodá, že už má podobnou postavu jako trenér Vrba.
„Vím, že moje figura ani váha nejsou ideální. U nás v kabině v tomhle směru vyčnívám z řady a dá se říct, že moje postava je na vrcholovej sport trošku podivná. Ale já zabojuju, protože si chci kariéru ještě trochu prodloužit...“
