Článek
Marc van Geersom (vlevo) s Alfredem Galustianem.
Alfred Galustian (uprostřed) při praktické ukázce.
„Jste teprve na začátku a musíte vydržet alespoň deset let, abyste pochopili, že to mělo smysl. Uvidíte, že pak budete mít stejně úspěšné hráče jako Belgie." Zásadní věta, kterou na dvoudenním semináři trenérů pronesl Marc van Geersom, muž, který po profesionální hráčské kariéře věnoval svůj čas trénování v mládežnických kategoriích. Když před 17 lety společně s dalšími dvěma kolegy sestavil koncepci pro belgickou mládež, netušil, že v roce 2013 bude svědkem obrovského úspěchu generace, která s věkovým průměrem lehce přes 24 let suverénně postoupila na MS 2014 do Brazílie.
Marc van Geersom poskytl pro Fotbalovou asociaci ČR rozhovor, z něhož část vybíráme.
Jsou to tak výjimeční fotbalisté, nebo je to výsledek koncepce, kterou Belgie nastavila před několika lety?
Je to ovoce naší práce. Tihle hráči, jako třeba Hazard, mají samozřejmě výjimečný talent, ale většinu z nich dostala na vrchol systematická práce. Nejen naše, ale i hráčů samotných. Ona i generace po Hazardovi je velmi talentovaná, takže celý projekt dál funguje a produkuje hráče s velkým potenciálem.
Je to hodně o penězích, vybudovat takový systém?
Neřekl bych. Podmínky jsou samozřejmě různé, ale důležité je přizpůsobit strukturu možnostem a prostředí, kde mladé vychováváme. To podle mě nějaké extrémní sumy peněz nepotřebuje.
Možná důležitější je podpora od státu.
Samozřejmě velmi pomáhá, ale my jsme v začátcích měli velké problémy, protože naše politická situace nám příliš nenahrávala. Po nějakých čtyřech letech jsme dostali podporu od vlády, když pochopila, že naše práce má výsledky a celé to začalo fungovat mnohem lépe. Logicky s větší finanční podporou je také snazší se o fotbalisty starat a vymýšlet nové věci.
A co je tedy klíčem k úspěchu?
Je toho hodně. Každopádně trenér musí vidět hráče jako individualitu, pracovat s ním, aby ho hra bavila. V žádném případě nejde o výsledky, výsledek je až později samotný hráč, on je tím, co určuje úspěch nebo neúspěch. Měli jsme třeba řadu hráčů, kteří si mysleli, že jsou výborní, protože se to o nich říkalo, ale pak přišlo na měření na mezinárodní úrovni a tam se ukázal rozdíl. Oni byli slepí, mysleli si, že se už nemusí zlepšovat a to byl pro nás signál, že musíme začít něco dělat a takové hráče nechceme.
Když jste zmínil Hazarda, jaký vlastně je? Petr Čech říká, že je mimořádný i pracovitý.
Hazard je famózní hráč, ale také jsme s ním bojovali. Vzpomínám si, jak se mu nechtělo tolik trénovat. Měl v sobě mimořádné schopnosti, tu samou výbušnost jako má teď a my jsme se báli, že když bude moc trénovat, mohl by tuhle svou výhodu ztratit. Na jedné straně jsme mu tedy chtěli domluvit a na druhé respektovat jeho pocity. Já říkám, že hráči mají trenéra, trenér má mít psychologa. Nyní spíše mluvíme o koučovi, tedy člověku, který dokáže uvolňovat celý potenciál hráče-člověka, což spousta lidí neumí a vlastně ani dost často nechce. Chtějí poslušné hráče, nikoliv hráče dobrovolně zodpovědné, a tak je mnohdy vychovávají.
Hazard navíc asi nebyl v tom věku fyzicky vyspělý.
To problém nebyl, ale tuto otázku jsme v Belgii taky řešili. Mezi 15 a 17 lety totiž hráče dělíme do dvou skupin, na fyzicky vyspělejší a na ty méně vyspělé, ale o to talentovanější. Může se totiž stát, že za dva roky rychle vyrostou a budete z nich mít jedny z nejlepších v kategorii. Vtip je v tom, že Belgie je malá země a nemůže si dovolit ztratit byť jednoho dobrého fotbalistu a u vás platí totéž.
Klíčem je tedy udržet děti u fotbalu za každou cenu?
Ne, jde o to, aby děti fotbal bavil. Když je nebude bavit a bude se tlačit na výsledky, dřív nebo později stejně skončí, protože už to pro ně nebude zábava.
