Článek
Radek Šírl, fotbalista Zbuzan
Máte pro svůj úlet nějaké vysvětlení?
Především chci říct, že svého činu samozřejmě lituju. Neustál jsem vyhrocenou situaci po sportovní ani po lidské stránce. Pan rozhodčí za nic nemůže, mně prostě přetekly nervy. Teď už nic nevrátím a ponesu následky.
Jak kritickou situaci ze svého pohledu s odstupem vidíte?
Sám si ji moc nedokážu vysvětlit... Prohrávali jsme nula jedna, hrálo se na těžkém terénu. Došlo k zákroku na gólmana, což se stává. Jenže já měl najednou všeho plnou hlavu, bouchlo ve mně a za oplácení jsem dostal červenou kartu. Neustál jsem ji a zatáhl pana rozhodčího za krk. Myslel jsem, že dostanu jen žlutou. Červená mi udělala červeno před očima.
Věděl jste hned, že je zle?
Jsem hodně emotivní a zapálený do hry. Po incidentu mi došlo, že někdy moc nepřemýšlím, což je velký problém. Kdybych po vyloučení odešel do kabiny, kluci by zápas dohráli. Jeho oprávněné ukončení mě hodně mrzí.
Prý jste se rozhodčímu omluvil.
Deset, patnáct minut jsem všechno vydýchával. Rozhodčí už byl v kabině a já ho nechtěl rušit. Sám jsem byl naštvaný, psychicky špatný. Kontaktoval jsem ho ale hned druhý den ráno po telefonu. Omluvil jsem se mu a on moji omluvu přijal.
Když jste skončil v Bohemce, sám jste říkal, že se musíte podobných blikanců v nižších soutěžích vyvarovat. Docela paradox, ne?
Neměly by se stávat nikde. Jsem hodně soutěživý typ, chci vyhrávat. Když se nedaří, většinou to v sobě potlačuju. Jenže někdy vybouchnu, bohužel hodně nesmyslně.
Jak se k vám postavili v klubu?
Jsem rád, že mě neodříznou. Domluvili jsme se, že můžu chodit dál trénovat. Vedení i klukům v kabině jsem se omluvil, protože zápas je zkontumován a tři body pryč.
Chcete ještě vůbec ve fotbale pokračovat?
Určitě, hraju ho přece celý život. Teď mám první velký problém... Pokusím se udržovat. Věřím, že se po odmlce do fotbalu zase vrátím. (Šírl může po roce požádat o prominutí druhé půlky trestu - pozn. red.)
