Článek
Teď už šampionát tolik dobrovolníků ani policajtů nepotřebuje. Turnaj spěje k finále a jen Moskva s Petrohradem zůstaly vyvolenými městy majícími právo vidět nejlepší týmy. a hráče. Pro Moskvu samozřejmost, pro Petrohrad ostatně také, protože to by bylo, aby se někdejšímu hlavnímu městu carského Ruska nedostalo stejných výsad.
Však jsou na Něvě na minulost Sankt Petěrburgu, jak domorodci název města s náležitým akcentem na slovo Sankt vyslovují, patřičně hrdí. Tedy tu už více než sto let starou, protože když se už přístaviště parníků a výletních lodí zeptáte studentky geologie verbující turisty k projížďce po řece na Auroru, ani neví, že se z něčeho podobného před 101 lety v Petrohradě střílelo.
Zato uniformu carského důstojníka má upnutou až ke krku, aby byla patřičně šik a turisté viděli, jak to v Petrohradě kdysi chodilo. Spousta petrohradských slečen, stejně jako ona, vyměnily sporé oblečení, v němž ještě před měsícem chodívaly korzovat po Něvském prospektu nebo po náměstí před Zimní palácem, za načančané róby šlechtičen z dob cara Mikuláše.
Dívky v uniformách carských důstojníků radí fanouškům v petrohradských ulicích.
Zdeněk Pavlis
„Jsme jiní než v ostatních ruských městech. Chceme cizincům ukázat krásy Sankt Pěterburgu, aby se sem vrátili, až fotbal naše město opustí," vykládá osmnáctiletá Natlja, že ji nemusel nikdo přemlouvat, aby se do šatů až na zem navlékla a i ve vedrech promenádovala po náměstí, kudy proudí davy fanoušků do nedaleké Fan zóny a kde od rána do večera vyřvávají z pódia největší rockové šlágry.
„Mohla jsem se stát městskou volontérkou a radit jim v modrém šampionátovém triku. Ale takhle je to lepší. Jsem za dámu a šlechtičnu, navíc se jich u mě zastaví daleko víc než u ostatních holek," zavzdychá při představě kočárů drnčících kdysi po dlažbě k Zimnímu paláci či palácům na nábřeží Něvy.
Pravdou je, že se k ní a jejím kámoškám fanoušci jen hrnou. Aby se s ní vyfotografovali, aby zjistili, kterými uličkami se proplést na Konjušenaju plošaď, kde probíhá fan fest nebo aby se utvrdili, že skutečně musí zůstat střízliví do půldruhé do rána, aby viděli, jak se zvedají mosty na Něvě.
Z pódia přímo naproti Zimnímu paláci hřmí rockové decibely až do noci.
Zdeněk Pavlis
Pro anglické fanoušky, kteří zaplavili Petrohrad jako staletá velká voda poté, co jejich mužstvo prohrálo v Moskvě s Chorvaty, to byla trochu potíž. Už vyřazení svých Lvů museli patřičně zapít. Zvlášť když ve městě našli stovky pivnic, nočních klubů, typických ostrovních pubbů i třeba hospodu, kde se čepuje jen a jen české pivo.
Karlovy pivovary ji pojmenovali, aby místním připomínala jejich nejoblíbenější českou destinaci u lázeňských pramenů a cizince zase lákala na pěnivý mok přímo od pivního zdroje. Nebo ještě lépe Prazdroje. A když jim k němu naservírují pečené koleno tak obrovité, že jen pašíci chovaní v Rusku mohou tak velké mít, slintají ti kluci angličtí blahem a do hajan se jim nechce.
Karlovy pivovary, hospoda přímo na Něvském prospektu, která láká na české pivo.
Zdeněk Pavlis
Zvláště když i za bílých nocí je na březích Něvy při zvedání mostů o veškerý servis postaráno, neboť kufry osobních aut se mění v pojízdné bary, v nichž se čepuje vodka stejně jako jejich whiska a nejrůznější místní destiláty k tomu.
Měli tady v Petrohradu z anglické invaze obavy, to se ví. Fanoušky z Ostrovů neprovází při jejich nájezdech na kontinent právě dobrá pověst, takže hlavně ti starší se křižovali, když se valili do jejich města, kde už na ně čekali rohatí kluci belgičtí, kteří také dovedou korbel pozvednout s náramným gustem. Zvláště když jim v novinách i televizi připomínali, jaké bitky se strhli mezi ruskými a anglickými fans v Marseille před dvěma lety během evropského šampionátu a kolik krve v nich teklo.
„Jenže tady jsme v Rusku a krev nepoteče. Naši molodci už na šampionátu dohráli, takže domácí fanoušci nemají k provokacím a potyčkám důvod, s Angličany a Belgičany také žádné problémy nebudou," ujišťuje Igor, policista převelený do Petrohradu z Tomsku na Sibiři. „U nás jsme zvyklí, že medvědi chodí až na práh domů a my si s nimi musíme poradit. Proč bychom nezvládli Angličany a Rudé ďábly navrch," směje se svému přirovnání.
Mladá šlechtična Natalja se směje s ním. Stejně jako její kámoška oblečená pro změnu do sarafánu. Tak upřímně, až jí kokošník, ona ozdobná čelenka ruských žen, sjede z blonďatých vlasů na asfalt před Zimním palácem a ona čeká, až ho mladý Angličan zvedne a galantně jí ho podá.
Tak to přece chodívalo v Petěrburgu před stoletím za dob posledních Romanovců.
