Článek
Má CSKA stejnou sílu jako za vašich dob v Bulharsku?
Do tamní špičky patří dlouhodobě. Klub je sice nestabilní, ale dokáže přilákat kvalitní zahraniční hráče a trenéry. Plzeň má však lepší, stabilizovaný kádr. CSKA nedávno měnilo trenéra. Celkově je úroveň české ligy vyšší, soutěž je vyrovnaná. V Bulharsku jsou tři čtyři kvalitnější týmy, zbytek výkonnostně ztrácí. Každopádně budu držet palce Viktorce.
I kvůli tomu, že CSKA s Levskim jsou velcí rivalové?
Jasně. Derby s CSKA, to byla vždycky divočina. Kvůli bezpečnosti se hrají na národním stadionu, takže na stadionu CSKA jsem nikdy nebyl. Za jednou brankou je kotel Levski, za protější CSKA. Domácí obsadí hlavní tribunu, hostující protější. Oba tábory fanoušků jsou oddělené, kluby mají navíc jistotu, že jim nerozbijí stadiony.
📷 Официална тренировка на ЦСКА преди сблъсъка с Виктория (Пилзен) 💪🏻https://t.co/0xduubw9sS#PLZCSKA #UECL #СамоЦСКА pic.twitter.com/o429c7VyfZ
— ЦСКА (@CSKA_Sofia) August 18, 2021
Udál se přesto nějaký incident?
Jednou se hrálo na sněhu, z tribun létaly koule. Jedna trefila trenéra CSKA do hlavy. Spadl na zem, byl otřesený, rozhodčí musel zápas přerušit.
Zasteskne se vám někdy po Bulharsku?
V Sofii se mi líbilo, mám tam spoustu kamarádů. Zpočátku nebylo jednoduché si zvyknout na odlišné prostředí, na jinou kulturu, ale země mi brzo přirostla k srdci. Těžko se mi odcházelo, měl jsem výborné vztahy i s fanoušky.
Ti jsou ovšem nároční.
Jen tak vám neodpustí porážku nebo remízu se slabším soupeřem. Ale zase vás tlak vyhecuje, vymáčknete ze sebe maximum. Naopak když se daří, dávají vám neskutečnou podporu. Když jsem se loučil, stadion skandoval moje jméno. Byl jsem naměkko, měl jsem husí kůži.
Sledujete po očku Plzeň, jak se jí daří v nové sezoně?
Viděl jsem sestřihy všech dosavadních zápasů. Jsem navíc v kontaktu s některými kluky. Píšu si například s Milanem Havlem, Luďkem Pernicou nebo s Tomášem Chorým. Gratuloval jsem jim teď v létě dvakrát k postupu v Konferenční lize. Doufám, že jim příští čtvrtek pošlu třetí gratulaci.
Z Plzně jste v zimě 2019 odešel do polského Górniku, vydržel jste tam ale jen rok a půl. Proč?
Angažmá v Polsku mi nevyšlo podle představ. Krátce po mém příchodu začala pandemie koronaviru, byla dlouhá pauza. Celý rok a půl byl divný, nesedl mi ani herní styl týmu. Nebyl jsem v klubu spokojený, proto jsem teď šel do Trnavy.
V Trnavě jste začal svoji kariéru. Kruh se uzavřel?
Trnava je moje srdeční záležitost. Ve fotbale ale nikdy nevíte. Je mi dvaatřicet, cítím se v pohodě zdravotně i fyzicky. Uvidíme.