Článek
Co však u ministra překvapuje, je fakt, že když mu dojdou argumenty, uchyluje se k aroganci a napadání. Předsedovi disciplinární komise Alexandru Károlyimu nedokázal smysluplně odpovědět například na otázku týkající se skutečně nepovedené novelizace zákona o Podpoře sportu. Argument, že se ve fotbale dvacet let nic nedělo, svědčí o tom, že dvacet let ho fotbal nezajímal. Navíc nechápe jeho specifika. Na body prohrál i se šéfem FK Příbram Jaroslavem Starkou a tiskovým mluvčím ostravského Baníku Igorem Bruzlem. Neodpověděl na žádnou otázku, která mu neseděla. Včetně té Starkovy, jaký je rozdíl mezi policií na stadiónu a padesát metrů od něj, když to stojí tolik peněz...
Langrova myšlenka, přesně rozdělit odpovědnost, je správná. K té odpovědnosti, ale musejí být i kompetence opřené o zákon. A ty chybějí. Pořadatelé opravdu nemohou téměř nic, a pokud by při předávání výtržníka policistům dotyčného nechtěně zranili, mají velký problém. Pozitivní jsou nepochybně kroky, jako rychlé odsouzení chuligána z Brna, bohužel jen jednoho, nebo odmítavé gesto hráčů Sparty vůči kotli, z něhož dosud neznámý výtržník dělobuchem zranil dvanáctiletého chlapce.
Prodej vstupenek na občanský průkaz má také mnoho úskalí. Pan ministr hovoří o vstřícnosti Úřadu pro ochranu osobních dat. Ten však zatím pootevřel klubům a databázím chuligánů jen škvírku, nikoliv dveře. Starka správně říká, že nelze postupovat podle jednoho vzoru, protože každý klub a město mají svá specifika. Spolupráce s policií existovala dávno před Langrem a tam, kde mají rozum, bude existovat i bez jeho zelené příručky.
Určitě je pro fotbal dobře, že se i díky panu ministrovi stal věcí veřejnou. Snaha řešit jeho problém s chuligány je evidentní, s tím panuje obecná shoda. Jenže jak je v Čechách zvykem, vše jde velmi pomalu. Zejména ze strany státu, zákona a zákonodárců. I proto, že politici hledají na názoru protivníka jen negativa. Velmi často bez toho, aby přišli s něčím lepším.
Plně podepisuji slova Igora Bruzla, který řekl: „Ti výtržníci by se neměli bát pořadatelů, ani policie, ale trestu.“ Celý ten proces by měl totiž začít od zákona, který bude k výtržníkům nejen na fotbalových stadiónech, ale kdekoliv, velice přísný a jeho aplikace bude rychlá. To ví i ministr. Právě tady by mohl zapracovat, než se dohadovat, kde má či nemá být policie. Pak by se ta jeho dosud děravá mozaika, o níž mluvil, zaplnila mnohem rychleji.
