Článek
Pan majitel úřaduje i v recepci. Polský dres a Dudkovy rukavice vítají klientelu ze severu...
Trénovat Michalík nechtěl, zvolil tedy podnikání.
Chumelí a chumelí. Velikonoce budou v Oščadnici na sněhu...
V zimě mívá šedesát míst nabitých...
Trenéřina ho nikdy nelákala, svou budoucnost po fotbalové kariéře vyřešil razantně. Investoval milión eur a za rok a půl postavil na louce u lesa penzión. Investice na celý život.
„Po kariéře je těžké zařadit se do běžného života, všichni se na tebe vykašlou. Když jsem tedy končil ve Spartě, napadlo mě, že se pustím do podnikání," líčí Rastislav Michalík během večeře, kdy sám čepuje pivo a obsluhuje hosty.
Klíčového rozhodnutí nelituje. „Na penzión jsem si poctivě vydělal, na to jsem pyšný. A zatím to jde. V letech 2008-2010 se během krize podnikání trochu zastavilo, ale teď už zase funguje dobře. Zatím jsem spokojený a pomalu oslavíme deset let provozu. Na zahájení jsem tady měl Míru Baranka, Pavla Zavadila nebo Radka Kováče. Na výročí budu muset zase udělat oslavu," usmívá se v prosklené verandě, na niž dopadají mokré jarní vločky.
Čecha si cení víc než Casillase
Na Letné zažil zlaté časy, kdy ještě Sparta hrávala Ligu mistrů pravidelně. Na podzim 2001 podlehla hvězdnému Realu Madrid 2:3 ve skvělém duelu, na který fanoušci dodnes nostalgicky vzpomínají. Na úvodní Zidaneho gól odpověděl právě Michalík. Po Sionkově obloučku přízemním volejem překonal Casillase a vyrovnal. Když střídal, dostalo se mu ovací vstoje.
Na slavnou trefu je ale tak trochu alergický. Všude se ho na ni ptají, stále o ní musí vyprávět. „Jako minule, když jsem byl v televizním studiu. Přitom jsme podle mě sehráli se Spartou i lepší zápasy."
Casillas chytá dodnes, ale Michalík mu moc nehoví. Pamatuje si, jak do Sparty přišel mladý Petr Čech. A byly tréninky, kdy mu nebylo možné dát gól. „Čechíno má smůlu, že je Čech. Kdybyste mu navlíkli dres Realu, bude nejlepším brankářem na světě on," vede si svou.
V páté lize kope za pivo a párek
Přes Banskou Bystricu a Třinec se Rasťa dostal do Dukly Příbram, následoval Liberec a Sparta, s níž získal dva tituly. Pak si zahrál v Kayserisporu, Riedu, Trnavě a Čadci.
Dnes ještě kope pátou slovenskou ligu v rodném Staškově a pomáhá tam i jako trenér. „Už jen za pivo a párek... Klub se jmenuje Slavia, to mi sparťani dají," kření se. „Po kariéře jsem přibral šest kilo. Ale vedeme si dobře, jsme druzí," dodává 41letý záložník, který má 21 startů za slovenskou reprezentaci.
V televizi a na internetu stále sleduje své bývalé české kluby. Momentálně tedy trpí při ztrátách Sparty v bitvě o titul a krizi Liberce. „Aspoň že Příbram a Dukla jsou tam, kde jsou..."
Před zápasem s Čechy si zajel do blízké Žiliny na sraz slovenské reprezentace, před návratem do Ruska pak ubytoval brankáře Jána Muchu, který všechny české střelce vychytal. Na fotbal Michalík nezapomíná, ale živí ho penzión.
„Mám jen saunu, takže musím postavit ještě welness. Spoustu věcí zastanu sám, ale třeba vařit vůbec neumím. Na to mám dva kuchaře, celkem zaměstnávám šest lidí. V zimě bývá všech šedesát míst plných, ale přijet můžete i v létě, kdy je tu klidněji," loučí se s námi hoteliér, který dal gól Realu Madrid.
