Co by v nároďáku dělal takový stařík, směje se Papadopulos, čerstvá posila Gliwic

Prvotní impulz vzešel ode mě. V Lubinu jsem byl pátou sezónu, což je u mě výjimečné. Mým maximem v jednom klubu byly doposud dva roky. Asi i proto jsem na podzim cítil, že ztrácím motivaci. Právě délka angažmá mi pomohla ve vyjednávání, vedení Lubinu mi za odvedené služby vyšlo vstříc.

Jsem přesvědčený, že Piast má kvalitní tým. Podzimní výkony neodpovídají umístění. Je jen otázka času, kdy se dostaneme v tabulce výš.

Měl jsem tři nabídky. Gliwice byly nejrychlejší, proto jsem se pro ně rozhodl. Bonus, že leží blízko od Ostravy a vede je český trenér, je příjemný.

Zatím ano. Zvažuji, že si v Gliwicích zařídím malý byt, dva dny před zápasy bych v něm už přespával. Cesta je však příjemná, dá se v pohodě dojíždět. Z domu na stadiónu jsem za čtyřicet minut. Například kluci, kteří dojíždějí z Prahy do Liberce nebo do Jablonce, to mají dál.

První se ozval polský klub, zůstat v Polsku jsem i preferoval. Nebráním se však návratu do rodného Baníku. Pokud bude možnost, budu chtěný, určitě bych chtěl. Ovšem tlačit se nikam nebudu. Pokud vycítím, že týmu nemám co dát, raději skončím.

V Česku jsem hrál naposledy před několika lety. Ligu sleduju zpovzdálí, podrobné informace nemám, nerad bych se tedy pouštěl do hlubšího srovnání. V Polsku ale fotbalu hodně pomáhají média, z prodeje televizních práv mají kluby solidní finanční profit. Navíc díky nedávnému mistrovství Evropy jsou tady nové stadióny. To jsou dva zásadní faktory, které činí rozdíl směrem k české lize. Navíc v Polsku je daleko vyšší návštěvnost.

Je pravda, že jsem prošel mnoha zeměmi. Musím říct, že nikde jsem neměl problémy se aklimatizovat. Ať to bylo v Rusku, v Německu nebo v Polsku. Naposledy v Lubinu nám to s manželkou sedělo. Ostatně, délka mého působení o tom jednoznačně vypovídá.

Kdepak, vnímám to jedině pozitivně. Hodně mi to dalo jako po stránce fotbalové, tak i životní. V každé zemi jsem poznal spoustu přátel, jsem bohatší o množství zkušeností, domluvím se v pohodě pěti jazyky.

Myslím, že reprezentace je pro mě uzavřená kapitola. Zahrát si v ní byl můj sen, párkrát se mi to poštěstilo. Ovšem nejlepší léta mám za sebou. Musím být k sobě upřímný, prostě to tak je. Trenér Jarolím navíc buduje nové mužstvo, co by v něm dělal takový stařík?(směje se)

Neříkám, že bych reprezentaci definitivně odepsal. Jen cítím, že existuje malá pravděpodobnost, že bych se v ní ještě objevil. Koncentruji se na klub, národní mužstvo bych asi přenechal mladším.