Článek
Tradiční slavnostní vyhlášení v Břevnovském klášteře se letos nekoná. Seznam oceněných se každopádně zase rozrostl.
Cena dr. Václava Jíry je od roku 1993 udělovaná osobnostem, které se významně zasloužily o rozvoj českého fotbalu.
V prestižním klubu už figurují slavní internacionálové Bican, Plánička, Masopust, Kvašňák, Panenka či Viktor, spolu s nimi třeba i trenéři Ježek, Pospíchal, Uhrin, Škorpil nebo Brückner.
Za rok 2019 byli oceněni trenér Milan Máčala, novinář Zdeněk Pavlis a bývalý reprezentant František Plass.
Čtvrtý ve světovém pořadí
Celkem 245 zápasů odkoučovaných ve službách reprezentací nejrůznějších zemí ho řadí ve světovém pořadí na čtvrtou příčku. Milan Máčala (narozen 4. 8. 1943) jako hráč působil třináct let postupně v TJ Gottwaldov, Viktorii Plzeň, TJ Vítkovice a nakonec v Sigmě Olomouc. Tam také začal v sedmatřiceti trenérskou kariéru. Byla velice úspěšná, postupně trénoval Sigmu, Slavii Praha, na Kypru AEK Larnaka a po návratu Baník Ostrava, se kterým dokázal získat dvakrát za sebou druhé místo v lize a byl v letech 1989 a 1990 oceněn titulem Trenér roku v Československu.
Milan Máčala s asistentem Milanem Lešickým a Pavlem Hapalem na srazu československé reprezentace.
Po mistrovství světa 1990 v Itálii mu byla svěřena reprezentace, kterou vedl ve 24 utkáních s bilancí 10 výher, 7 remíz a 7 proher. Zejména v první polovině svého působení byl velice úspěšný. Angažmá ukončil v březnu 1993 a v následujícím roce, v jednapadesáti letech, zamířil do klubu SC Kazma. Jistě netušil, že v zemích Perského zálivu najde práci a druhý domov v následujících téměř pětadvaceti letech.
Trénoval zde šest klubů a působil u šesti reprezentací, konkrétně Kuvajtu, se kterým vyhrál v roce 1997 mistrovství zemí Perského zálivu, Spojené arabské emiráty, znovu Kuvajt, Saúdskou Arábii, Omán a Bahrajn, se kterým mu o jediný gól unikl postup na mistrovství světa 2010 v Jižní Africe. Máčala se stal skvělým a uznávaným propagátorem českého fotbalu a jeho trenérské školy v zahraničí.
Píše už přes čtyřicet let
Jako sportovní novinář a publicista pracuje Zdeněk Pavlis (narozen 24. 6. 1950) už pomalu padesát let. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na sportovním internetovém portálu Sport.cz. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip, dvacet let je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR.
Zdeněk Pavlis se svým Klubem ligových kanonýrů.
Se sportem procestoval polovinu zeměkoule, zúčastnil se osmi evropských a pěti světových fotbalových šampionátů, pěti olympijských her, stejně jako mistrovství světa a Evropy v krasobruslení, stolním tenise, vzpírání, atletice i dalších významných sportovních podniků. V poslední době se věnuje převážně fotbalu.
Z jeho předchozích knih stojí za připomenutí publikace z produkce nakladatelství XYZ Králové fotbalu a Klub ligových kanonýrů, které jsou věnovány největším postavám českého, resp. československého fotbalu, nebo publikace o olympijských hrách a fotbalových šampionátech či největších postavách českého sportu.
Celou kariéru věrný Plzni
S fotbalem začínal v Plzni a tomuto městu zůstal František Plass (narozen 18. 4. 1944) jako hráč věrný po celou kariéru, přestože přicházely nabídky na přestup ze slavnějších i kvalitnějších klubů. V týmu Škoda Plzeň, předchůdci dnešní Viktorie, odehrál čtrnáct let a v lize nastoupil k 163 zápasům, ve kterých dal z pozice libera 16 branek. Jeho bilance mohla být až dvojnásobná, protože prakticky polovinu jeho kariéry působila Škodovka ve druhé lize. O jeho hráčských kvalitách svědčí, že se dokázal dostat do národního týmu, ve kterém odehrál jedenáct utkání, pomohl k postupu na MS 1970, ale do Mexika nebyl nominován. V roce 1968 hrál i ve slavném utkání proti Brazílii, které Československo vyhrálo 3:2. V tomto roce byl i čtvrtý v anketě Fotbalista roku
Cenu dr. Václava Jíry převzala i plzeňská fotbalová ikona František Plass.
FAČR
Po skončení kariéry se věnoval trenérské práci, ve dvojici s Jiřím Lopatou se jim podařil husarský kousek, dostali RH Cheb poprvé v historii do první ligy. Už v roli hlavního trenéra působil ve Škodě Plzeň, trénoval Chomutov, Blšany, pražskou Duklu, Ústí nad Labem, znovu Cheb, Karlovy Vary a Tachov. Svůj život věnoval fotbalu v západočeském regionu a stal se nejen místní fotbalovou legendou.
Na doporučení okresních svazů navrhly krajské fotbalové svazy za rok 2019 také třiačtyřicet osobností na ocenění „Osobnost fotbalu - nositel plakety Dr. Václava Jíry". Jde o obětavé pracovníky, kteří fotbalu nezřídka věnovali celý svůj život.
