Článek
Jak se zrodil přestup do Vietnamu?
Začal jsem být tomuto angažmá po letech otevřený. Záležitost chytla rychlý spád začátkem roku. Zprvu jednání padla, poté se obnovila, nakonec jsme dospěli k dohodě. Dopomohlo k ní i nové pravidlo, které začalo ve Vietnamu platit na konci loňského roku. Od nové sezony může každý klub přijmout jednoho hráče z Evropy bez nutnosti vietnamského občanství. Stačí, pokud má jednoho rodiče Vietnamce, což splňuju.
Narodil jste se na Slovensku, otec však pochází z Vietnamu. Sehrálo toto roli při vašem přestupu?
Samozřejmě. Vždy to byl velký sen mého otce, ale nikdy mě do toho netlačil. Fandil mi a povzbuzoval mě, i když jsem byl v Evropě. Vietnam je země, ve které se narodil můj otec, mám tady půlku krve.
Stihl jste už navštívit prarodiče a příbuzné?
Ano, byl jsem ze setkání šťastný. Konverzace ale byla složitá. Když byla potřeba, zavolal jsem o pomoc otce. Ale když je člověk vhozený do vody, musí plavat. Snažím se nasávat všechno kolem sebe.
Doposud jste byl ve Vietnamu jen dvakrát, pokaždé krátce. Je složité navyknout na odlišnou kulturu i životní styl?
Zvykám si, všechno je pro mě nové. Musím říct, že je to pro mě jiný svět. Snažím se učit jazyk, který je hrozně těžký. Vietnamština se nepodobná žádnému jinému jazyku. Bohužel v klubu umí anglicky velmi sporadicky, což není ideální. Nicméně fotbal má univerzální jazyk.
Změna pro vás tedy opravdu velká?
Po všech stránkách. Přišel jsem ale hlavně kvůli fotbalu, podmínky pro rozvoj mám v klubu vynikající.
Můžete Cong An Ha Noi malinko přiblížit?
Provozuje největší a nejlepší fotbalovou akademii ve Vietnamu, zázemí i všechno další je na vysoké úrovni. Máme k dispozici sedm hřišť, regenerační linku s bazény. Jedná se o policejní klub s obrovskou historií. Patří pod státní správu, má velké ambice. Vedení nakoupilo spoustu reprezentantů, trenéři jsou Brazilci. Ale všechno potřebuje svůj čas. Stejně jako potřebuje čas na dozrání ovoce na stromě.
Jak vás přivítali fanoušci?
Moc hezky. Bylo to při zápase, v němž jsem ještě nenastoupil, ale objevil jsem se na stadionu. Poznávali mě, chtěli se se mnou fotit, prosili mě o podpis. Cítil jsem, že jsou šťastní, že jsem tady.
Motivační diář má úspěch |
Třicetiletý brankář je dlouhodobě aktivní v charitativních projektech, provozuje svoji neziskovou organizaci Step By Step Foundation. Nejnovějším produktem je motivační diář na tento rok (https://stepbystep.foundation/produkt/motivacny-diar-step-by-step-2023). „Jsem mile překvapený, jak úspěšný je. Ještě teď chodí objednávky. Diář má přesah, že celý honorář jde na nadaci a další pomoc. Mám velkou radost. Budeme vydávat diář i na další rok, možná i v cizích jazycích," říká Le Giang. Chystá nějaký projekt také ve Vietnamu? „Důležité je pomáhat a přispívat společnosti obecně, kdekoli. Je to o spojování lidí. Pokud se spojíme, jsme mnohem silnější než každý jednotlivec sám. To je hlavní poselství Step by Step Foundation," dodává Le Giang. |
Ve Vietnamu jste krátce. Nicméně, troufnete si srovnat úroveň tamní ligy s českou soutěží?
Omluvám se, nechci zatím srovnávat. Teprve tu začínám. Co se týká hráčů, mají vysokou individuální kvalitu, což vidím od prvního tréninku. Jsou rychlí, dynamičtí, pracovití. Nemají problém s disciplínou, což patří k jejich kultuře. Jsem rád, že jsem tyto vlastnosti dostal do vínku po otci.
V Česku jste leckdy chytal před pár stovkami diváků. Jaká je návštěvnost vietnamské ligy?
Hráli jsme nedávno hanojské derby, bylo skoro plno. Tedy dvaadvacet tisíc diváků. Při posledním utkání přišlo dvanáct tisíc, také plný stadion. Tohle je jiný svět. Ve slovenské lize jsem zažil i tři sta diváků.
V době, kdy jste reprezentoval Slovensko v mládežnických kategoriích, jste dostal pozvánku na přípravný modelovaný zápas reprezentace Vietnamu. Nabídku jste nevyužil. Nyní byste kývl?
Pokud by k tomu došlo, jsem otevřený a připravený Vietnam reprezentovat.