Článek
Jak si užíváte fotbalového léta?
Teď momentálně na Slovensku. Mám manželku ze Žiliny, děda byl dlouhé roky i předsedou zdejšího klubu, takže máme ke zdejšímu fotbalu velmi blízko. V pondělí se dokonce potkám s panem Antošíkem, (předseda dozorčí rady klubu) a určitě si opět pěkně popovídáme o fotbale. Takže mám sice nyní čas na odpočinek, ale fotbal k mému životu prostě patří, a proto jsem i sledoval čtvrteční pohárové utkání Žiliny proti belgickému Gentu. Po víkendu již mířím na setkání v Polsku, Rakousku a Chorvatsku.
Platí to, co se říká, že se snažíme na maximum využít možnosti, dostat se k informacím a sbírat zkušenosti.
S tímto naprosto souhlasím a skutečně se snažím sbírat poznatky a zkušenosti napříč celým světem. Klub v Žilině má jasně danou strategii, ví, kde má své místo. Dobře si uvědomuje své ekonomické možnosti a snaží se vše nastavit tak, aby si mohli pomáhat z vlastních zdrojů. Je to obtížný, ale velmi zdravý přístup. Mají to skvěle zvládnuté.
Patrik Leitner (vlevo) z MŠK Žilina a sparťan Lukáš Haraslín.
Nedávno jste vedl mládežnické kempy ve Spojených státech. Cestujete hodně za fotbalem, že?
Mám za sebou tři výživné týdny v Americe, léto je vůbec v mém podání takové cestovatelské. Snažím se nacházet nové obzory, poznávat fotbal v nových kulturách. Taky jsem se během těchto cest vrátil do Sarajeva, tam vlastně začal příběh Edina Džeka.
Zrovna jsem se na něj chtěl zeptat. Fanoušci v Česku vás pořád vnímají jako odborníka, který ho objevil a přivedl do Čech. Co říkáte postupem let na jeho kariéru?
V Sarajevu jsme měli skvělý kemp a přijetí, jakého se mi tam dostalo, to bylo až nad očekávání. Absolvoval jsem zde poměrně dost přátelských i pracovních schůzek, potkal se s lidmi, s kterými jsem před lety spolupracoval, pořád je mezi nám silná vazba. Až mi z toho všeho běhal mráz po zádech, jaký mi projevovali respekt a také formu poděkování za vše, co jsem nejen já, ale v mnoha případech i celá má rodina udělali pro lidi z Bosny. Emoce byly o to intenzivnější, že byl se mnou u toho všeho můj devítiletý syn. Takže léto je intenzivní a já se snažím učit a objevovat stále nové věci.
A co ta nálepka muže, který našel Edina Džeka. Na ni můžete být patřičně pyšný. I když jste možná ani netušil, kam to v kariéře dotáhne, co?
To jsem na začátku nemohl tušit. Ale věděl jsem, že v sobě něco má, něco výjimečného. Edin měl charakter, chuť se učit, chuť na sobě pracovat a cítil jsem z něj neskutečnou lásku k fotbalu a opravdovou touhu něco dokázat. Nic z toho ho neopustilo. Pořád se chce zlepšovat, dbá na sebemenší detaily. To je mnohdy důležitější než talent. Ve výsledku všichni víme, že udělal fantastickou kariéru, kdy se opravdu dostal na vrchol. Mám z toho radost. Zároveň mám vždy potřebu upozornit na to, že můj vztah s Bosnou není, z fotbalového pohledu, pouze o Edinovi. Do Česka přišlo dost dalších hráčů, kteří za sebou zanechali v našem fotbale poměrně výraznou stopu. Fanoušci si určitě vzpomenou na Mahmutoviče, Ljevakoviče, Vršajeviče, Čajiče, Mešanoviče, Harbu, Haliloviče a další.
Teplický záložník Admir Ljevakovič byl v teplickém dresu velkým sběratelem žlutých karet.
Radost má jistě i Edin. Za ta léta máte jistě nadstandardní vztah.
Přesně tak. On uvěřil tomu, co jsem mu řekl. Nebylo to na začátku jednoduché v tom, že třeba v Česku a ani v Bosně tomu tolik nevěřili, ale on svojí snahou na sobě pracovat dokázal tenhle pohled rychle změnit. Stal se vzorem, a to v mnoha směrech, nejen na fotbalovém hřišti a dnes si v ulicích Sarajeva či Bosny hraje nejvíce kluků právě na Džeka. Je ambasadorem UNESCO, pomáhá hendikepovaným sportovcům, potřebným. A ano, máte pravdu za ta léta mezi námi vznikl přátelský vztah, kdy jsme stále v kontaktu.
Pojďme se ještě vrátit k vaší práci v Americe. Jak se to seběhlo, že jste dostal šanci?
Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Přišel telefon z Ameriky, kdy volal spoluzakladatel projektu U.S. Soccer Education a říká mi, že ho asi neznám, ale on zná dobře moji práci. A že by mi rádi představili jejich projekt a promluvili si se mnou o možné spolupráci. Ale to se bavím o loňském roce, kdy jsem nakonec v listopadu zamířil do Denveru a pět dní jsme se tam bavili o fotbale, jak ho tam dělají, jaké jsou možnosti rozvoje. Načrtli jsme si další možné vize, kde by bylo možné celou organizaci posunout a domluvili jsme se, že si vše vyzkoušíme a následně vyhodnotíme.
Americká fotbalistka Andi Sullivanová v akci během utkání MS s Portugalskem.
To jste musel být ve svém živlu, tyhle oblasti vás hodně zajímají, že?
Dohodli jsme se, že uděláme kempy ve třech různých lokalitách, abychom vzájemně poznali sebe i možný potenciál projektu. První kemp jsme uspořádali v Novigradu na Istrii, tam jsme měli padesát vybraných hráčů z USA a několika evropských zemí. Vše bylo inspirováno původní myšlenkou pracovat s chorvatskou a bosenskou menšinou žijící v Americe či v Evropě. Druhý kemp byl v již zmiňovaném Denveru, když jsme pak měli kluky a holky v pěti kategoriích a poprvé se zapojili i Mexičané. Zapojení dalších minorit žijících v USA, ale i Kanadě a Austrálii je pro nás velmi důležitý strategický úkol. Musím říct, že jsem byl podmínkami, v nichž se pracovalo, doslova uchvácený a podpora sportu na úrovni měst a škol zde je na samostatné vyprávění. Třetí kemp pak byl v tradičním Sarajevu, kde nás významně podpořil reprezentační úsek Bosny a Hercegoviny, dva tamní největší kluby FK Sarajevo a FK Željezničar, ve kterých jsem také působil, a celý kemp navštívilo hodně zástupců dalších klubů z celého regionu. Kapacita kempu byla zcela zaplněna, bylo to moc fajn.
Kudy se projekt ubírá dál?
Teď probíhá analýza, ptají se na moje vize, co by se dalo dělat. Pohledy všech jsou specifické, bavíme se o sebemenších detailech, abychom si udělali kompletní obrázek, na čem pracovat a co zlepšovat. Zjednodušeně by organizace měla pracovat na podobných principech jako například vyspělá klubová akademie s tím rozdílem, že zde je mnohem více prostoru a možností k individuálnímu přístupu, rozvoji hráče a především práci s detaily. Projekt by měl být otevřený dalším menšinám žijícím v Americe, když vztah k Evropě je zde velkým přínosem.
Zaujal váš projekt evropské kluby?
Registrujeme poměrně velký zájem ze strany významných evropských klubů o možnou spolupráci. Pro organizaci by bylo dobře mít v každém regionu jeden stabilní partnerský klub, který zcela chápe myšlenku projektu, potenciál a prostor, který se zde nabízí. Dnešní svět se globalizuje ve všech sférách a fotbal toho není výjimkou. Nejde zde pouze o sportovní část, příležitost najít si zajímavé talenty s kořeny dané země pro svůj klub nebo dokonce reprezentační týmy. Jde zde také o příležitost prezentovat filosofii a DNA konkrétního klubu, možný marketing, vzdělávání trenérů, společenské a kulturní propojení, práce s komunitou.
Zkusíte uvést nějaký příklad?
Uvedu pouze to, že Čechoslováků žije v USA oficiálně téměř tři milióny a Poláků dokonce deset miliónů. To je přeci skvělá příležitost pro intenzivní práci. A nemusíme chodit daleko pro příklad. Dnes všichni obdivujeme vzestup a výsledky chorvatského fotbalu, který má mnohem méně obyvatel než Česká republika a podmínky pro trénink, pokud nepočítáme Dinamo Zagreb, jsou také za těmi našimi. Právě chorvatský svaz a Dinamo zcela pochopili co vše se zde nabízí a velmi aktivně a organizovaně cestují po celém světě do míst, kde žije chorvatská komunita. Jak se říká, nic se samo neudělá, je potřeba pracovat, vnímat trendy a pochopit, že se svět otevírá, lidé mezi sebou sdílí, spolupracují a aktivně hledají nové příležitosti.
Jakými úspěchy se může pochlubit i U.S Soccer Education?
Už čtrnáct kluků a holek se za dobu působnosti organizace dostalo do reprezentačních týmů Bosny a Hercegoviny a další kluci našli svá místa v evropských klubech. To je skvělý výsledek a potvrzení možností a správného směru. Myslím, že by to celé mohl být jeden ze skvělých námětů pro práci v Česku a na Slovensku nejen pro vybrané kluby, ale také pro reprezentační výběry.
Tým Chorvatska během tréninku v Hampden Parku.
V Chorvatsku to jde, v Česku je to asi s realizací složitější...
Je pravda, že v Česku je prostředí specifičtější. Musíte tady lidi přesvědčovat, Chorvati jsou k tomu projektu vstřícnější, ve vteřině pochopili, co vše zde mohou získat. Tady se řeší, co se musí udělat, kolik to bude stát, co z toho klub bude mít, kdo se o to bude starat. Samozřejmě, že vždy každá zúčastněná strana musí přiložit ruku k dílu a umět správným specifickým způsobem investovat do rozvoje a budoucnosti projektu a k tomu převzít potřebnou spoluzodpovědnost. Jenže není vše o penězích, které nakonec i zde mohou kluby zcela reálně najít. Tenhle projekt má za cíl nejen pomáhat najít talenty a rozvíjet je, ale pomoc jde i opačným směrem. Podporují se zde kluci, kteří třeba nejsou z finančně silných rodin. Na posledním kempu jsme dokázali zajistit třem menším klubům z Bosny balony. Projekt jde i tímto směrem a to mě baví.
Počítám, že to všechno na vás udělalo ohromný dojem. Když byla řeč o fotbale a USA, jak do toho všeho zapadá příchod Lea Messiho do MLS?
V Americe jsem byl poprvé před patnácti lety a pak se vždycky třeba po čtyřech letech vracím. Co se týče rozvoje fotbalu tam nastal obrovský progres. Fotbal si tam dokázal získat svůj prostor mezi tradičními sporty, dostal se Američanům pod kůži a do krve. Je neskutečné, když se podíváte na infrastrukturu, co tam mají k dispozici Jsou tam fotbalová hřiště s přírodní trávou i umělým povrchem pro veřejnost, taková u nás třeba nemají ani prvoligové kluby... Můžete si tam zahrát zápas, udělat kemp, nebo třeba individuální trénink.
Hodně vidět je fotbal i na školách, že?
Přesně tak, Viděl jsem, jaké podmínky jsou na univerzitách. A nejde jen o samotný fotbal na hřišti, řeší diagnostiku, mají specialisty, co řeší detaily. K tomu si přidejte otevřenost v komunikaci, díky tomu se posouvají dál. A ve výsledku pak v areálu univerzity vidíte, že je pět hřišť na fotbal zcela obsazených osmiletými holkami až po kategorii dorostenek, a neslyšíte žádný křik trenérů ani rodičů...prostě se všichni baví a rostou.
Trochu jsme utekli od příchodu Messiho...
Američané se chytají na pořadatelství mistrovství světa. Budou tu akci chtít samozřejmě co nejlépe zpropagovat a příchod Messiho do toho všeho zapadá. Podívejte se, jak vzrostl zájem médií, kam se dostala cena vstupenek. Je to skvělý marketingový tah. A i tato skutečnost pomáhá myšlence US Soccer Education.
Lionel Messi se raduje se spoluhráči z branky
Co říkáte na současné fotbalové trendy. Hvězdy nakupují kluby ze Saúdské Arábie a utrácejí nehorázné sumy...
To je něco podobného. Země chce taky pořádat velké akce Příkladem budiž MS v Kataru. Saúdská Arábie byla pětkrát na mistrovství světa, hrají v tom regionu historicky nejvýznamnější roli. Jaký dopad to ale bude mít, to se ukáže po MS v roce 2030. Jsou ochotní investovat obrovské částky, ale za vším hledej obchod, mají to všechno dobře spočítané. Podobný boom byl i v Číně, takže počkejme pár let a uvidíme.
UEFA zabránila projektu Super ligy, nebude se ale nakonec hrát v Saúdské Arábii? Tamní kluby si kupují hvězdy prakticky na počkání.
Myslím, že ne. Potřebujete k tomu třeba i fanoušky. A navíc Super liga by byla projektem klubů z více zemí, tady se hvězdy a spíše stárnoucí sejdou v jedné lize. Je pravda, že teď tamní liga zažívá boom.
Bude mít tohle nějakým způsobem dopad i na český fotbal?
Myslíte třeba, co se týče odchodů hráčů do ciziny? Nevidím to tak, pořád budou mít kluby zájem o hráče, který bude splňovat moderní principy a trendy hry. A je otázkou, zda kluby dokážou vychovat hráče, jako byli v generaci, co vybojovala stříbro na EURO 1996 a pak se reprezentanti prosazovali v Liverpoolu, Dortmundu a dalších velkoklubech. Rozhodně zajímavé téma pro objektivní a konstruktivní analýzu.
Na EURO hráčů do 21 let se předpoklady úplně nenaplnily, že?
Je vždycky otázku, zda jsme na turnaji měli všechny typologicky správné hráče. Také mi přijde, že se velmi často schováváme za týmový výkon na úkor individuálních kvalit. Fotbal se hraje na výsledek, ale také je to produkt, který musí dokázat bavit lidi a tím se opět dostáváme k otázce, kteří hráči se mohou dostat do velkých klubů, kde je zábava fanouška na předním místě? Technické věci, o kondici nemluvě, se berou dnes jako samozřejmost, podmínkou je zvládat vše v rychlosti a nutností je schopnost rozhodnout se v okamžiku. Po výhře nad Německem jsme byli blízko velkému úspěchu, ale nakonec jsme neprošli dál přes Izrael. Přitom jeho vystoupení není dílem náhody, udělali ohromný fotbalový progres a tato generace reprezentuje i dnešní izraelský koncept rozvoje fotbalu.
Slavia a Sparta v poslední době často hledají posily v severských zemích. Je to pro vás překvapením, bude tento trend převládat?
Upřímně není. Už asi před patnácti lety, kdy jsem byl ve Spartě, jsme tímto směrem uvažovali, ale nakonec se tato myšlenka z různých důvodů neujala a je dobře, že se k ní nakonec přeci jen doklopýtalo. V severských zemích jsou hráči technicky i takticky dobře připravení, navíc jsou i dobře adaptabilní do našich podmínek. Všemu nahrává i to, že severské země pracují systémově a jsou schopné přemýšlet ekonomicky, takže jsou ochotné za rozumnou cenu pustit hráče dál a participovat na dalším přestupu, což je správný přístup. Pustí ho ale s tím, že se bude sportovně posouvat dál. U severských zemí je dobře viditelné i to, jakým způsobem pracují na jedné straně na posilování vlastní identity a na druhé straně pochopení toho, co pro to musí udělat. Pokud mi chybí v mém DNA nějaké prvky, dovednosti, předpoklady, pak je v rozumné míře potřebuji doplnit, abych zajistil další rozvoj mého systému a nestagnoval jsem. Zde tento zdařilý přístup můžeme vidět na správné spolupráci s africkými hráči.
Zajímavý by ale mohl být stále i balkánský trh s hráči. Podívejte se, jaké měla Plzeň problémy s kosovskou Dritou ve druhém předkole Konferenční ligy.
Tamní fotbalové prostředí je velmi zajímavé, rozmanité a když se podíváte na evropské velkokluby, tak prakticky v každém najdete hráče z tohoto regionu. Podívejte se, kolik Srbů dokáže srbský fotbal vyprodukovat pro evropské kluby, výsledky chorvatské reprezentace taky mluví za všechno. Myslím, že i tohle je cesta pro české kluby, ale přijde mi, že se někdy bojíme a v případě příchodu zahraničních hráčů obecně nejsme stále ještě dostatečně připraveni na jejich adaptaci, jak po lidské, odborné stránce, tak ani po stránce infrastruktury. Je to o spoustě věcí včetně ubytování nebo jazyce, který hráči pobyt v nové zemi usnadní. Obecně chceme skvělého hráče za málo peněz a minimum starostí. Jenže pokud nechci nebo nemohu investovat potřebné finanční částky do kvalitních hráčů, pak si musím dokázat najít talent, kterému se budu ochoten věnovat v řádech dvou až tří let. Když je patrné, že je hráč hotový fotbalista, tak je jasné, že si Balkánci už rádi sáhnou na větší peníze a udělají přestup do jiné části Evropy, kde jsou ochotni tyto peníze investovat. I proto jsou severské země pro nás aktuálně velmi perspektivní destinací.
Stejně se ale nečekalo, že bude Drita takhle držet s Plzní krok.
Kosovský fotbal má svoji kvalitu a svá specifika, které je potřeba respektovat. Plzeň a Drita odehrály vyrovnaná utkání a na vlastní kůži poznala, jaká je zde atmosféra, kvalita trávníku. Jsou tam určitě zajímaví hráči. Jsou zvyklí pracovat ve skromnějších podmínkách, ale mají silný charakter, jsou to bojovníci, tvrdě dřou. Problém u Plzně jsem viděl v tom, že měla lépe zvládnout domácí zápas, kvalita byla určitě na její straně.
Vyzkoušel jste si práci v zahraničí, máte tam rozjetý projekt, kdy se objevíte zase v českém fotbalovém prostředí?
Moc rád budu zase s českým fotbalem spolupracovat na projektu, u kterého bude jasná vize. I když jsem ve světě, snažím se věci a projekty propojovat i s českým fotbalem. Dobře vím, že v Česku máme skvělé experty a světové projekty a jen je potřeba, abychom byli ochotni spolupracovat, podporovat se a táhnout za jeden provaz. Skvělý projekt má Kuba Dobiáš s Kubou Otavou (11 Hacks), jejich práce může být zajímavá i pro evropské kluby. Je tu Jiří Jakoubek a jeho klubový software XPS. Spolupracuji s odborníky, kteří mají zahraniční renomé v oblasti fyzioterapie, koučinku, kondiční přípravy. S organizací kempu na Istrii nám pomáhá Czech Sport Travel. Když uvidím poctivý projekt s vizí a bude to v Česku, pak se ničemu nebráním a budu rád za příležitost pomoci rozvoji českému a klubovému fotbalu.
