Článek
Jaký byl váš největší sportovní zážitek ze šampionátu?
Těžko se hledá. Byla jich spousta a jsou ještě čerstvé, vždyť jsem se vrátil až koncem týdne. Nemám je úplně utříděné. Z fotbalového hlediska se mi určitě líbilo to, co na trávníku předváděli Němci. Byli opravdu nejlepší.
A ten mimofotbalový?
Určitě Rio de Janeiro, je to nádherné město.
Brazílie je země mnoha tváří. Má i tu temnou: velkou zločinnost. Zažil jste nějakou chvíli, kdy vám bylo horko?
Horko bylo pořád, díky počasí. Trochu ve mně byla malá dušička, když jsem se byl podívat v jedné favele, klasické chudinské čtvrti. Podnikl jsem tam svoji soukromou výpravu, přestože nám tato místa rozhodně nedoporučovali. Jinak to bylo v pohodě.
Takže organizace šampionátu fungovala bez potíží?
To určitě ne, na některých místech byly výrazné problémy. Už jenom to, že velká většina dobrovolníků mluvila jen portugalsky, takže nebylo s kým se domluvit v případě nějakého zádrhelu. Nebo obrovské zácpy. Funkcionáři FIFA se plácali po ramenou, jak to skvěle zvládli. Jenže ti, když bylo potřeba, letěli vrtulníkem. Neměli tušení, co se děje. Šampionát byl rozptýlený do dvanácti měst. Neumím si představit, co se bude dít za dva roky při olympiádě, kdy se vše koncentruje v Riu. Navíc nemají hotová sportoviště, některá, jako třeba golfové hřiště, ještě ani nezačali stavět. Chybí infrastruktura. To za dva roky nevymyslí. Mám obavu, že olympiáda v Riu bude velký malér.
Brazílie je zemí fotbalu zaslíbenou. Prožívali její obyvatelé hodně emotivně porážky svého týmu a nehrozí trenéru Scolarimu a hráčům věčné zatracení?
Prožívali šampionát opravdu hodně, to ano. Ale po debaklu s Němci 1:7 v semifinále jsem to čekal mnohem horší. Především ve smyslu násilí. Došlo k výtržnostem, ale nakonec to nebylo tak strašné. Po obou porážkách byli hodně smutní. Potoky slz. Nakonec jim nevadilo tolik, že skončili čtvrtí, ale fotbal, jaký Brazílie předváděla pod Scolarim. Oni totiž nemohli mít ani radost z předváděné hry. Chyběla tam brazilská klasika, ukličkujeme soupeře, přehrajeme ho. Oni nebyli schopni přejít jednoho hráče v osobních soubojích. To je pro Brazilce katastrofa. Hráči se většinou rozjedou do Evropy, kdo ale pro Brazílii skončil, je kouč Scolari.
Absolvoval jste spoustu velkých sportovních akcí, fotbalových šampionátů. Dá se ale říct, že mistrovství světa v Brazílii je i pro novináře splněným snem?
Vždycky jsem říkal, že bych chtěl zažít jako novinář světový fotbalový šampionát v Brazílii, a pak můžu skončit. Víc toho totiž zažít nemůžu. Sen se mi splnil, třeba čtyřikrát jsem byl na legendárním stadiónu Maracaná. Zažil jsem fotbal v zemi, kde je obrovským fenoménem. Jedete po ulici a všude se hraje fotbal, na každém plácku, na plážích. Kluci malí, velcí, tmaví, bílí, chlapi mladí i staří. Prostě úžasné... Ale končit kvůli tomu nehodlám.
Tradicí se staly vaše knížky ze šampionátů. Můžeme se těšit i na brazilskou?
Ano, už je v prodeji a jmenuje se, jak jinak, Brazilský deník.
