Článek
Zaradoval jste se, když Trabzonspor svolal hráče k prvnímu tréninku po pěti týdnech?
Ano. A hodně. K ideálu ještě něco chybělo, pořád platí určitá omezení, ale byl jsem nadšený. Trénovali jsme ve skupinách po osmi. Bylo to spíše takové hodně běžecké, bez kontaktů. Pak jsme absolvovali fyzické testy, aby se ukázalo, jak je kdo připravený.
Plnili jste individuální plány?
Klub nechal přípravu zcela v režii každého z hráčů. První dva týdny jsem si říkal o tréninkový plán. Chodil jsem běhat buď s kondičním trenérem nebo s přítelkyní. Když ale po dvou týdnech nebylo jasné, zda se vůbec bude pokračovat, tak jsem se chystal podle sebe. Říkal jsem si, že pokud se liga rozjede, v létě velký prostor na odpočinek nebude. A tak jsem jeden den trénoval a další měl volno, abych tělu dopřál určitý odpočinek. Řídil jsem se instinktem.
Měl jste dostatečné možnosti pro trénink?
Bydlíme s přítelkyní v komplexu, kde se výtahem sjede do posilovny, která je pro veřejnost zavřená, ale já dostal klíče a měl jsem ji celou pro sebe. Pokud jsem potřeboval běhat delší vzdálenosti, jel jsem do tréninkového centra, kde je pět hřišť a přípravu absolvoval tam. Většina kluků si plnila povinnosti právě v rámci klubového zázemí. Respektovali jsme všechna nařízení, jen na sebe mávli a zdržovali se nějakého kontaktu.
Počáteční laxní přístup k epidemii se v Turecku změnil ve velmi přísná nařízení. Jak jste domácí karanténu prakticky bez možnosti opustit byt snášel?
Nebylo to tak strašné. Bydlíme v uzavřeném komplexu, kde je venkovní basketbalové hřiště i tenisové kurty, kam jsme mohli. Navíc jsem si koupil i domů dětský basketbalový koš, čímž jsme se s přítelkyní dost zabavili. Stejně tak jsme mohli na procházky k moři v rámci komplexu. Pokud jsme měli roušky a dodržovali pravidla, mohli jsme ven, pokud jsme neopustili vymezený prostor. Na vše dohlížela stráž. Koukali jsme na seriály, partnerka hodně kuchtila. Musel jsem ji postupně krotit.
Takže jste během domácí karantény přibral?
Dva kilogramy. Přítelkyně skvěle vaří i peče, mně navíc dost chutná. Ještě, že už jsme začali s tréninkem a vracíme se do zaběhnutého režimu. Rychle lehkou nadváhu shodím. Tím spíše, že budu mít minimálně měsíc na přípravu. Neoficiální start je naplánovaný na 13. června. Řeší se, jakým formátem bude liga pokračovat. Neumím si představit, že v Antalyii nebo v Istanbulu by se hrálo v červenci ve čtyřicetistupňových vedrech.
Trabzonspor je v turecké lize na první pozici. Vývoj pandemie je nejasný. Pokud by soutěž zůstala nedohrána při zachování stávající tabulky, asi byste se nezlobili, že?
Pro nás by bylo fajn, kdy liga skončila a vyhlásili nás jako šampiony. Postoupili bychom přímo do skupiny Ligy mistrů, což by představovalo splněný sen pro celý tým. Před sezonou bylo cílem dostat se do pohárové Evropy. Ale kluby z Istanbulu nejsou v dobrém postavení, tudíž budou nepochybně držet při sobě a chtít dohrání ligy za každou cenu. Musíme si počkat na rozhodnutí turecké federace.
V Česku většina klubů snížila hráčům po dobu epidemii platy. Jak reagovalo vedení Trabzonsporu?
Domácí hráči se vzdali dvaceti procent platu. Legionáři nedostávají po dobu přerušení soutěže žádnou odměnu. Dohoda je taková, že pokud se liga rozjede, klub nám část odměn vyplatí.
Vám po sezoně končí kontrakt. Jde za stávající situace o velkou komplikaci?
Před vypuknutím epidemie jsme se s mojí agenturou Sport Invest a vedením Trabzonsporu blížili dohodě. Nyní jsou jednání na mrtvém bodě. Netajím se tím, že jsem v Turecku spokojený, nicméně uvidíme, jak to celé dopadne.