Hlavní obsah

Penaltou v Bělehradě se zapsal do dějin, Antonín Panenka slaví 72. narozeniny

Nikdy sice nebyl velkým dříčem, jeho technické dovednosti a kopací techniku však hltaly tisíce lidí. Antonín Panenka je legednou nejen vršovických Bohemians, ale i československého fotbalu. Vždyť dal náš nejslavnější gól. Pražský rodák dnes slaví 72 let.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Antonín Panenka

Článek

Antonín Panenka se narodil 2. prosince 1948 v Praze. Své dětství strávil na Vinohradech, kde svůj veškerý volný čas trávil hraním fotbalu. Do fotbalové kariéry ho značně hnal jeho otec, který sice dříve závodil na silničních motocyklech, kvůli zranění se však plně věnoval svému synovi, na kterého dohlížel na každém tréninku. Podle svých slov byl Antonín Panenka sportovně nadaný, a to hlavně díky schopnému učiteli tělocviku, který ho během školních let naučil všechny možné sporty, jako volejbal, nohejbal, tenis, košíkovou nebo vybíjenou.

Foto: Bohemians Praha 1905

S Bohemians 1905 spojil Panenka celou kariéru.

Klubová kariéra Antonína Panenky je úzce spjata s vršovickým klubem Bohemians Praha. Tam také Panenka svou kariéru začal, a to již v mládežnických kategoriích. Jeho fotbalovou kariéru podle vlastních slov ohrozily dva momenty. Tím prvním bylo již jeho narození, kdy se jeho těhotná maminka radila s kartářkou, zdali si má dítě nechat. Druhým bylo vážné zranění oka, kvůli kterému musel ve dvaceti letech na operaci. Jako fotbalista byl během svých let u Bohemians Panenka evidován jako zaměstnanec ČKD Praha, kde pobíral mzdu.

Kariéra - Bohemians 1905, Rapid Vídeň a reprezentace

Svůj ligový debut si odchovanec Bohemians odbyl v sezóně 1967/68, kdy nastoupil ke třem zápasům. Svoji první ligovou branku vsítil následující sezonu v Ostravě. Panenka hájil barvy Bohemians až do sezóny 1980/81, v zeleno-bílém dresu pražského týmu odehrál 230 utkání a dal 76 branek. Tuzemskou soutěž však nikdy nevyhrál, nejlépe se s týmem umístil na třetím místě. Dnes je čestným prezidentem klubu.

Panenka se stal jedním z prvních československých hráčů, kterým bylo povoleno odejít ze země a hrát fotbal v zahraničí. Mohl za to hlavně zájem o české hráče, jakožto medailisty z ME 1976 a 1980. Tlak na režim byl tak silný, že nakonec bylo hráčům povoleno odejít, museli však splňovat dvě podmínky - být starší než dvaatřicet let a mít odehráno více než 50 reprezentačních utkání. Zájem o Panenku byl třeba ve Švédsku, Belgii nebo ve Španělsku, pražský rodák však v roce 1981 přestoupil do rakouského klubu Rapid Vídeň. Zde se také dočkal největších úspěchů klubové kariéry. S Rapidem dvakrát vyhrál rakouskou ligu, třikrát pohár a dokonce si zahrál i finále Poháru vítězů pohárů, které Vídeň nakonec prohrála s anglickým Evertonem. Panenka se s pěti góly stal nejlepším střelcem ročníku. V sezóně 1983/84 byl Panenka nejlepším střelcem rakouské ligy. V dresu Rapidu Vídeň odehrál celkem 127 utkání a dal 63 branek.

Svůj první zápas v národním dresu Panenka odehrál v září 1973 proti Skotsku v kvalifikaci na mistrovství světa. V roce 1976 se účastnil mistrovství Evropy v Jugoslávii (hrálo se v Bělehradě a Záhřebu), kde československá reprezentace překvapivě vyhrála zlato a z Panenky navždy udělalo fotbalovou legendu. O čtyři roky později byl Panenka členem týmu, který z ME v Itálii dovezl bronz, když v zápase o třetí místo porazil domácí reprezentaci. Posledním velkým turnajem bylo pro Panenku mistrovství světa 1982 ve Španělsku, kde však československá reprezentace nepostoupila ze skupiny, Panenka dal jediné dva československé góly na turnaji. V národních barvách odehrál Antonín Panenka 59 zápasů a dal celkem 17 gólů.

Branky Antonína Panenky
TýmRokyZápasyGóly
Bohemians 19051967-8123076
Rapid Vídeň1981-8512763
Reprezentace1973-825917
Celkem416156

Slavná penalta - „vršovický dloubák“

Jedná se jednoznačně o nejslavnější moment kariéry Antonína Panenky a jednu z nejdůležitějších branek v historii českého a československého fotbalu. Byl to rozhodující moment finálového utkání mistrovství Evropy 1976 v Jugoslávii mezi Československem a Západním Německem, které po remíze 2:2 dospělo až do penaltového rozstřelu. Po neproměněné penaltě Uliho Hoeneße se k pokutovému kopu postavil Antonín Panenka připraven rozhodnout. Rozběhl se k penaltě a míč lehounce podkopl doprostřed brány. Hvězdný brankář Sepp Maier nic podobného nečekal a vrhl se k tyči. Československo se poprvé stalo mistrem Evropy.

To, že bude dloubák úspěšný, jsem věděl měsíce dopředu, vzpomíná Antonín Panenka na slavnou penaltuVideo: Sport.cz

Sám Panenka tento kop údajně zahrál asi třicetkrát, neproměnil ho pouze jednou. Podle svých slov již dlouho dopředu věděl, že penaltu takto kopne, pokud na něj přijde řada. Jeho jméno se stalo synonymem pro tento způsob zahrání pokutového kopu a od té doby ho zkusila řada velkých hráčů, jako jsou Zidane, Totti nebo Messi. Technicky je taková penalta poměrně obtížná, a často se tak hráčům nepodaří. Domácí média penaltu pojmenovala po Panenkově milovaném klubu, jež hraje ve Vršovicích, v angličtině se používá jednoduše „panenka“ nebo „panenka kick.“

Život mimo fotbal a ocenění

Antonín Panenka je ženatý, s manželkou Vlastou žije v Nespekách, malé obci kousek od Benešova. Má dvě děti - dceru a syna, který je také fotbalistou. Po skončení aktivní kariéry se Antonín Panenka snažil podnikat. Po revoluci otevřel cukrářství v Holešovicích, poté provozoval malou vinárnu. Pravidelně se objevuje na společenských a sportovních akcích, křtech, besedách, apod. V roce 2014 kandidoval do senátu, skončil však na čtvrtém místě a nepostoupil do druhého kola.

Antonín Panenka byl vyhlášen nejlepším fotbalistou roku 1980. V roce 2008 získal Cenu Václava Jíry, jež se uděluje osobnostem, které se významně zasloužily o rozvoj českého fotbalu. Ve stejném roce obdržel také Medaili Za zásluhy I. stupně z rukou prezidenta Václava Klause. Od roku 2011 ve Španělsku vychází fotbalový časopis s názvem „Panenka.“ Je také členem klubových kanonýrů s 139 prvoligovými brankami, v únoru 2016 byly v rámci sběratelské série vyraženy pamětní medaile československých fotbalových legend, včetně Panenky.

V říjnu 2020 byl ve velmi vážném zdravotním stavu, když byl hospitalizován se zápalem plic a zároveň byl pozitivní na koronavirus. Po pár dnech byl propuštěn domů.