Článek
Jak s odstupem hodnotíte rozhodnutí odejít do zahraničí už v šestnácti letech?
Jako absolutně správné. Naučil jsem se perfektně anglicky, to už mi nikdo nevezme, osamostatnil jsem se, což jsou velké plusy do života. Ale já jsem šel do Anglie hlavně kvůli fotbalu. A ten je tady na top úrovni. Nastavení lidí, jejich mentalita, to vás ovlivní a začnete fotbal brát a vnímat úplně jinak. Od začátku chce člověk zapadnout, makat na sobě – a pokud opravdu chce, tak od všech lidí tady má neskutečnou podporu. Nevím, jak je to v Česku dnes, ale dřív byli mládežničtí trenéři třeba na půl úvazku, tady jsou všichni na plný úvazek, stará se o nás široký realizační tým, což taky hodně pomůže. Dá se říct, že v Liverpoolu mají mládežnické týmy podobný servis jako A-tým v Premier League.
V čem vás Anglie směrem k vaší kariéře nejvíc ovlivnila?
Pořád nám opakují, že každý odpovídá za svoje tělo. Je na každém, jestli půjde na regeneraci, do posilovny... Máte veškeré informace, které potřebujete, rozhodnutí je na vás. Přístup všech je opravdu profesionální, trénink nekončí tím, že se jde ze hřiště, spousta kluků jde pak ještě do posilovny, dělají různá cvičení. A i kdyby se vám nechtělo, tak vás okolí donutí, protože nechcete být jediný, kdo do té posilovny nepůjde. Anglie je fotbalem nasáklá, fotbal vás pohltí. Vždycky jsem chtěl být fotbalista, posun do Anglie mi dal větší motivaci makat. Když je člověk v cizině sám, má dost volného času, takže se fotbalu věnuje opravdu naplno. Myslím, že se víc soustředím na fotbal, než by to bylo v Česku.
Přesto, zalitoval jste někdy, že jste se rozhodl odejít?
Jen v tom směru, že jsem přišel o kamarády v Česku, musel jsem odejít od rodiny, opustit školu. Ale šel jsem do Anglie kvůli fotbalu a fotbalově jsem se posunul neskutečně. Ohledně fotbalové kariéry to bylo nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat.
Je něco z českého prostředí, co vám v Anglii chybí?
Řekl bych, že parta. Pokaždé se těším na sraz reprezentace, protože se tam potkáme, všichni mluvíme česky a je to takové soudržnější. V Anglii, ale dá se říct, že obecně v cizině, si jede každý víc na sebe. V Premier League jsou desítky národností, každý hráč mluví jiným jazykem, úroveň angličtiny má taky každý jinou, tak to občas bývá těžší. V Česku je to víc stmelené.
Ale z vašich slov vyplývá, že byste zahraniční cestu mladým talentům doporučil.
Určitě ano. Když má někdo šanci odejít ve věku jako já do klubu, který má nějakou vizi a systém, myslím, že to je jen plus jak fotbalově, tak po životní stránce. Já měl štěstí, že si mě vyhlédl Liverpool, což je velký klub. Máme od trenérů a všech lidí kolem opravdu špičkovou péči. Liverpool ve fotbalovém životopise vám může otevřít zajímavá angažmá a jako obrovské plus beru angličtinu. Přijít do nějakého zahraničního klubu jen s češtinou, tak to je pak výrazně těžší zapadnout, a vůbec fungovat.
Momentálně jste na hostování v irském St. Patricks, kde jste naskočil do dospělého fotbalu. Šlo o správný krok?
Za mě úplně super! Odchytal jsem všechno, kromě jednoho zápasu, kdy jsem byl s reprezentací. Když jsem trénoval s áčkem Liverpoolu, bylo to skvělé, obrovské zkušenosti, ale chyběly mi zápasy. Hlavní cíl byl chytat, a to v dospělém fotbale. Irská liga má svoji kvalitu, sezona nám vyšla, dostali jsme se po nějaké době do evropských pohárů, vyhráli jsme Irský pohár. Hodnotím to jen pozitivně.
Jak často jste v kontaktu s lidmi z Liverpoolu?
Byli se na mě podívat, po každém zápase dostávají sestřih, s trenérem brankářů Liverpoolu pak přes Zoom řešíme určité pasáže a rozebíráme je. Každý týden mi přijde z Liverpoolu zpráva, jak se mi daří, zájem je z jejich strany opravdu velký. I to mě posouvá dál.
