Článek
„Kopat roh je opravdu zajímavé. Je ale zase výhoda, že vápno je blízko, nepotřebujete tedy rozběh. Hodně týmů, co přijede, se podivuje, že je možné na takovém hřišti hrát. Ujišťuju vás, že to jde. Vyniknou na něm fotbalové dovednosti. Uděláte kličku a narazíte vzápětí na další dva hráče,“ culí se bývalý záložník Plzně, Wolfsburgu nebo české reprezentace Petr Jiráček, který kariéru dohrával ve Zlíně, kde posléze pracoval jako asistent trenéra.
Po přestupu do Zlína před sedmi lety se usadil právě v Kudlově. „Abych byl ale upřímný, když jsem ze začátku jezdil kolem hřiště, nenapadlo mě, že se na tom hraje nějaká soutěž. Přišlo mi spíš legrační. Potom jsem se ale seznámil s kluky, co se o klub starají, a vzali mě k sobě do party. Třetím rokem jsem pokladník, trenér i hráč,“ říká Jiráček, čtvrtfinalista EURO 2012.
„Jsme moc rádi, že se k nám Petr přidal a pomáhá nám. Jsme spolu prakticky v dennodenním kontaktu,“ doplňuje předseda Sokola Kudlov Karel Kouřil. Starost o klub převzali v roce 2014 s Alešem Adamíkem. Před podpisem smlouvy nechali hřiště pro jistotu přeměřit, jestli se vejde do minimálních rozměrů. Přístroje ukázaly délku 93,5 metru a šířku 43 metrů.
„Hřiště je postavené na skále. Na jedné straně je hlavní silnice, na druhé les. Rozšířit bohužel nelze. Ale i tak můžeme hrát soutěže až po krajský přebor,“ podotýká Kouřil. „Fungujeme v rámci Kudlova, fotbal je tam jediná zábava. Snažíme se ho udržet, aby lidé mohli přijít na pivo, na párek, pokecat,“ dodává Jiráček.
Soupeři, kteří zavítají do Kudlova poprvé, jsou pochopitelně zprvu překvapení. „Ale pak jsou rádi. Také za ně hraje spousta starších kluků, tolik se nenaběhají,“ směje se Kouřil. Považují Kudlovští nezvyklé hřiště za velkou výhodu? Uzpůsobují mu taktiku, hází auty před bránu?
„Naše taktika je, že pokud si přihrajeme dvakrát za sebou, tak super. A všechno do šestnáctky. Ne, teď vážně. Kluky ničím nezatěžuju, jsme kolikrát rádi, že se sejdeme v jedenácti lidech. Nehoníme výsledky, jedeme si zahrát a udělat si žízeň. Fotbal v Kudlově je o partě, o dobré náladě a radosti,“ uzavírá Jiráček.