Obrovská zkušenost, ale možná ne pro každého, říká študák Žambůrek o hraní v zahraničí

(usměje se) Vůbec nevím, to jste mě překvapil. Samozřejmě znám svou rodinu, ale že bych věděl, že je nás jen čtyřicet, tak to vůbec.

Já ne, ale vím, že mamka se po tom kdysi pídila, ale nedopátrali jsme se. Snad má kořeny někde ve Francii, ale to bych kecal.

Nejčastěji Jan, neskloňují. A pak někdy i Zamby. Žet je pro cizince těžký, takže jenom Zamby.

Věděl jsem, že tuhle sezonu bych od trenéra v Dánsku příležitost nedostával. Chtěl jsem dostávat větší prostor. A když o mě měl zájem Liberec, byl jsem za tuhle příležitost rád. Chci teď udělat maximum, abych pomohl Liberci.

Už na jaře jsem od trenéra cítil, že nejsem úplně typ hráče pro jeho systém. A zároveň tam přišli noví fotbalisti, takže jsem tušil, že v této sezoně by to tam bylo obtížné.

Je to zklamání po roce a půl? Předtím jste celkem hrál.

Nebudeme si nic nalhávat, myslím, že já i rodina jsme to čekali trochu jiný. Ale tohle je fotbal. Myslím, že mě to taky posunulo. Ale jak říkáte, ze začátku jsem hrál, a myslím, že ne nějak špatně. Jen trenér měl prostě jinou vizi. V tomhle jsme se neshodovali. Takže jsem udělal tento krok.

Popravdě mi dávala největší smysl, protože pana trenéra Kozla znám z reprezentace. Vím, co od něj můžu očekávat a pan trenér ví, co může čekat ode mě, zná moje silné i slabé stránky. Myslím, že mě dokáže využít co nejlépe. Znám tady právě třeba i Lukáše Červa, takže mi to dávalo velký smysl. Českou ligu jsem navíc nikdy nehrál, takže si myslím, že v tomhle jde o zajímavou změnu.

Tak známe se odmalička, ale na otázky týkající se jeho se musíte zeptat Lukáše. (usměje se)

Ve fotbale člověk nikdy neví. Teď se na to snažím nemyslet. Jsem na hostování v Liberci a snažím se co nejvíc soustředit na něj. Může být šance se tam vrátit, ale taky nemusí, uvidíme.

Teď je to trochu komplikovanější, protože se to seběhlo strašně rychle, takže s bytem je trochu problém. Sám teď ani nevím, zda si tam budu něco nechávat, nebo si všechno přestěhuju. Ještě to musím pořešit.

Velice pozitivně. Je to opravdu něco jiného a obrovská zkušenost. Myslím, že to není lehký a třeba ani ne pro každého. Každý si tohle musí vyhodnotit sám, ovšem já jsem nesmírně rád, že jsem tento krok v sedmnácti udělal. Posunul mě jak po fotbalové, tak osobní stránce. Naučil jsem se jazyk, poznal jinou kulturu, udělal si mnoho přátel.

V čem vás zahraničí posunulo nejvíc po fotbalové stránce?

Technicky i takticky, vůbec v tom, jak v zahraničí fotbal vnímají. Intenzita v tréninku i zápasech je jiná. Jde o detaily. Člověku se trochu otevřou oči. Když jsem šel do Brentfordu, byl ve druhé lize a víceméně hrál ve středu tabulky. A v podstatě hned od prvního tréninku s áčkem jsem si začal uvědomovat, kolik dobrých hráčů, ať už přišli z druhé francouzské ligy nebo třeba Afriky, po světe běhá a jak je opravdu těžké dostat se na ten nejvyšší level.

Například Saïd Benrahma, asi nejlepší hráč, se kterým jsem kdy hrál. Každý věděl, co bude s míčem dělat, ale stejně na tom byl technicky tak dobře, že nás na tréninku motal. (usměje se). Od celého týmu v Brentfordu jsem se mohl učit. A jak vidíte, Brentford je teď na tom v Premier League relativně dobře.

Mrzí, určitě. Škoda, že jsem se zranil, což vše trochu zbrzdilo. Zároveň jsem byl mladý hráč, chtěl jsem hlavně hrát, proto jsem odešel do Dánska. Samozřejmě by bylo hezké, kdybych měl debut v Premier League, ale nějak víc to neřeším. Věřím, že vše, co se má stát, stane se. Ale samozřejmě nebudu lhát, je škoda, že nemám start v Premier League. Přeci jen byl blízko. Ale už se tím nezaobírám.

Teď už vím, jak těžké to je a co například je ve fotbale, tak i mimo něj důležitý. V tomto ohledu bych mohl být připravenější než předtím, když jsem tam přišel poprvé. Ale vím, že je to hodně daleko a snažím se nyní soustředit na Liberec.

Mám za sebou prvák, mám to na tři roky. Myslím, že teď to bude o dost těžší, když jsem v Česku a času budu mít asi míň. Ale studuju dálkově, zkoušky si můžu řídit individuálně, hodně je formou samostudia. Až si tady vyřídím byt a víc se usadím, začnu zase řešit školu víc.