Nositel slavného jména sní o malém EURO. Kinský junior o jednadvacítce, české cestě i tátovi: Je to můj vzor

Je v týmu znát, že EURO začne už za tři měsíce?

Jasně, čekají nás poslední dva zápasy. Ladíme detaily a je dobře, že narazíme na podobné soupeře jako na mistrovství Evropy. Potřebujeme být stoprocentně připravení a je důležité říct si, že se pro úspěch udělalo všechno.

Bojuje se o místa v nominaci i na trénincích?

Situace není vyloženě vyostřená, že by všichni do sebe chodili natvrdo, ale v sestavě chce být každý. Všichni chtějí kouče na tréninku přesvědčit, že jsou ti praví. Hodně záleží na vytížení v klubech a osa týmu je jasná. I tak je ale důležité na trénincích makat a ukázat se v co nejlepší formě.

Scházejí vám čtyři parťáci, kteří jsou teď v áčku? Trenér Jaroslav Šilhavý si vybral sparťany Martina Vitíka s Tomášem Čvančarou a Davida s Matějem Juráskem.

Každý malý kluk má sen zahrát si za reprezentační áčko. V momentě, kdy na to máte, není co řešit. Klukům to moc přeju. Všichni, co jsme tady, chceme být v áčku taky, je to pro nás velká motivace.

Vy jste teď brankářem číslo tři v jednadvacítce. Vydržíte do mistrovství Evropy?

To je spíš otázka na trenéra. Kovy (Matěj Kovář) a Víťa (Vítězslav Jaroš) odjezdili všechny srazy. Já jsem rád, že v jednadvacítce můžu být. Jsem tu potřetí a pozoruju, jakým způsobem chce trenér hrát. Abych v případě potřeby byl nachystaný zaskočit a týmu pomoct.

Zatím jste chytal jen jednou, v listopadovém přáteláku proti Norsku. Jak vzpomínáte na premiéru s porážkou 0:4?

Tým byl tenkrát obměněný, dost kluků chybělo a já se i díky tomu dostal na plac. Prvního startu za jednadvacítku jsem si moc vážil. Výsledek mohl být lepší, ale nedá se nic dělat. Norové nebyli extra lepší, ovšem zvládli proměnit většinu šancí a vyhráli. Porážka mě mrzela, ale dlouho jsem se tím netrápil. Teď jsou před námi další zápasy, které můžou dopadnout líp.

Berete to tak, že nabíráte zkušenosti pro příští cyklus jednadvacítky? Coby ročník 2003 se do něj v pohodě vejdete.

V dalším cyklu bych se chtěl poprat o místo jedničky. Takhle to mám v hlavě. Makám na tom a je to jeden z cílů, který mě žene dopředu.

Žene vás dopředu i spolupráce s Kovářem a Jarošem, kteří už jako teenageři odešli do ciziny? Kovář patří Manchesteru United a Jaroš Liverpoolu, oba prošli i další adresy na Ostrovech.

Je to pro mě zajímavé srovnání. Prošli mládeží a pak i áčkem nejlepších světových klubů, kde trénovali po boku těch nejlepších gólmanů. Trénovat s nimi je pro mě dobrá zpětná vazba.

Proč jste na rozdíl od nich vsadil na českou cestu? Jste hráčem Slavie a hostujete ve Vyškově.

Jednu dobu jsem přemýšlel, jestli jsem udělal správně, nebo ne. Probral jsem to se spoustou lidí a vyšlo mi, že šance dostat se někam nahoru je větší přes kluby u nás. Většina českých brankářů, kteří v poslední době v zahraničí uspěli, šla touhle cestou. Proto mi to dávalo smysl. Uvidíme, vyhodnotit si to můžu třeba ve čtyřiceti, až skončím. (usmívá se)

Tak dlouho chcete chytat?

To se uvidí. Každopádně to dilema mezi Českem a cizinou je za mnou. Čas ukáže, jestli jsem se rozhodl správně. Já věřím, že ano.

Místo do zahraničí vaše cesta vedla ze Slavie do Vyškova, kde pravidelně chytáte. Takže dobrý krok?

Slavia mi pomohla, vytáhla mě z Dukly. Půl roku jsem trénoval s áčkem a chytal za béčko, což bylo skvělé. Teď jsem třetí půlsezonu ve Vyškově a je to fajn, tým si sednul. Loni jsme se zachránili a letos hrajeme o postup. Hrajeme dobře do defenzivy, nedostáváme moc gólů, a směrem dopředu máme šikovné cizince. Těším se na další jarní zápasy, je o co hrát.

Po devatenácti kolech druhé ligy jste druzí. Sníte o postupu?

Na špici je těsno, i týmy na dalších místech neztrácejí moc bodů. Jarní start nám výsledkově docela vyšel, z tří zápasů jsme ani jednou neprohráli. Věřím, že až se vrátíme po reprezentační pauze, bude to ještě lepší. První liga je lákadlo.

Ve Vyškově hrajete poprvé mimo Prahu. Osamostatnil jste se tam?

Dá se říct, že ano. Dřív jsem trávil s rodinou víc času. Teď už to tolik možné není. Vždycky se ale těším na víkend, až rodiče a ségru uvidím.

Jezdí na všechny vaše zápasy?

Skoro na všechny. S tátou pak probírám všechno možné. I v týdnu si voláme třeba jednou za dva dny a pobavíme se nejen o fotbale. Stejně tak s mamkou.

Dobře, že jste tatínka zmínil. Ve své době patřil k nejlepším českým brankářům a dal vám svoje křestní jméno. Je náročný?

Vždycky na mě byl přísný. Vyžadoval disciplínu a zodpovědnost, bylo to pro něj důležité. Jsem rád, že to do mě dostal, protože bez toho to ve sportu ani v životě nejde. Táta tyhle vlastnosti v sobě měl a díky tomu to dotáhl daleko.

Dostal jste od něj cenný sportovní základ?

Jednoznačně. Zhruba do patnácti jsem měl brankářské tréninky prakticky jen s ním. Když hrál v Rusku, se ségrou jsme byli každý den s ním na báze a dělali jsme různé sporty. Skvělý pohybový základ, z kterého čerpám dodneška.

Motivuje vás otcova povedená kariéra?

Motivuje. Dostal se někam, kam bych se chtěl v budoucnu taky dostat. Byl na EURO, vyhrál ligu a hrál několik let v zahraničí. Daleko víc než fotbalových úspěchů si ale vážím toho, jaký je člověk a co dokázal v osobním životě. Je to můj vzor.

Do léta 2025 máte smlouvu ve Slavii. Myslíte na návrat do Edenu?

Nemyslím, ve Slavii je to momentálně zavřené. Uvidíme, co se stane v létě. Rád bych se posunul o soutěž výš. Někam, kde budu mít šanci poprat se o to, abych pravidelně chytal. V zimě se řešilo, jestli budu pokračovat ve Vyškově, nebo půjdu jinam. Nakonec to padlo a pustil jsem to z hlavy. Soustředím se na Vyškov a víc teď neřeším. Kromě mistrovství Evropy jednadvacítek, tam bych se podíval rád.