Článek
Cítíte velké zklamání?
Určitě. Je hrozná škoda, že už po dvou zápasech je jasné, že skončíme poslední a v závěrečném zápase ve skupině už o postup nemůžeme zabojovat. A ke všemu další Asian Cup bude zase za čtyři roky a nevím, jestli na to ještě budu mít věk a výkonnost. Takže možná jde o můj první a zároveň i poslední Asian Cup. I z tohoto pohledu mě to hodně mrzí.
Takže myslíte na to, že ve středu vás možná čeká derniéra?
Trochu jo. Doufám tedy, že v reprezentaci nikoliv, ale v Asian Cupu může jít o můj poslední zápas. Za čtyři roky mi bude pětatřicet, takže z tohoto pohledu by to bylo složitější. Samozřejmě to tak ovšem nemusí být a udělám vše, aby se tak nestalo. Čekat však čtyři roky na další šanci je na palici. Ale o tomhle tyhle velké turnaje jsou. Proto jsou tak prestižní.
Když jste v prosinci získal vietnamské občanství, hned jste se stal jedničkou. Co to pro vás znamená?
Pro mě je to samozřejmě hrdost, protože reprezentovat je nejvíc, čeho může sportovec dosáhnout. De facto to znamená, že člověk je ve své zemi ve svém oboru nejlepší. Beru to jako velké ohodnocení a jsem za něj rád. Ostatně to byl i jeden z mých cílů, když jsem v létě do Vietnamu přicházel. Je to pro mě obrovská čest.
Bývalý gólman Liberce a Slovácka Filip Nguyen v Kataru
Má vaše působení v národním týmu i nějaký přesah z toho pohledu, že jste se ve Vietnamu nenarodil?
Mohlo by to otevřít cestu do národního týmu i dalším míšencům. Rozhodně nejsem jediným fotbalistou s kořeny ve Vietnamu hrajícím v Evropě. Když teď ostatní uvidí, že i jako míšenci mají šanci, možná pro ně budu i určitým vzorem a mohlo by to pomoci vietnamskému fotbalu. Alespoň doufám.
Ve Vietnamu se teď s postupem z těžké skupiny asi moc nepočítalo, nebo se mýlím?
Asi ne, byť si samozřejmě každý přál, abychom postoupili. Šance byla, protože dál se dá jít i ze třetího místa. Favoritem skupiny bylo Japonsko, pak Irák a čekalo se, že se bude rozhodovat mezi námi a Indonésií. Ta před turnajem naturalizovala snad sedm hráčů z Evropy, takže kvalita jejího týmu rapidně vzrostla. Ukázalo se, že šlo o dobrý tah.
Kdo je momentálně favorit asijského mistrovství?
Japonsko, Jižní Korea, Irán, Katar, Saudská Arábie. Těch týmů je víc, ale největší favoritem asi zůstali Japonci, porážka s Irákem na tom nejspíš nic nezměnila.
Reprezentant Vietnamu Filip Nguyen v Kataru se svou rodinou
Irák jako vítěz skupiny čeká zítra i vás. Hraje za něj váš bývalý spoluhráč ze Slovácka Merchas Doski. Jste spolu v kontaktu?
Jasně. Psali jsme si hned po prvních zápasech. Gratuloval jsem mu, že porazili Indonésii, a říkal jsem mu, že se těším, až porazíme je. Reagoval tak, že prý budeme rádi, když vyhrajeme alespoň jeden zápas… Říkal jsem mu, že jsem zvědavý na ně s Japonskem. A oni je porazili, což bylo obrovské překvapení. Zajistili si první místo. Tentokrát si mě vychutnal.
Vrátit mu to můžete v červnu, kdy se s Irákem potkáte i v kvalifikaci o světový šampionát.
Jo, hrajeme u nich, takže tenhle zápas bude i dobrou přípravou. Kvalifikaci máme rozjetou dobře a zatím se držíme za Irákem. Ještě tam ve skupině máme opět Indonésii a Filipíny. Věřím, že do další fáze postoupíme. Chtěl bych, aby se Vietnam poprvé v historii dostal na mistrovství světa. To je náš další cíl.
Je reálný?
Do další fáze postupují ze skupiny dva, pak jsou šestičlenné skupiny a z té postupují dva přímo a další dva do další fáze kvalifikace. Proces je tady složitější. Nechci říkat, že je to úplně nemožné, zvládnout to můžeme, i když to samozřejmě bude těžké.
Mimochodem nyní hrajete v dějišti posledního světového mistrovství. Jsou v Kataru patrné stopy šampionátu i po více než roce?
Určitě, hlavně se hraje na stejných stadionech, kde se hrálo mistrovství světa, byť asi ne na všech. A třeba teď jsem se byl projít v centru a narazil na sochu maskota šampionátu. Nějaké stopy po turnaji tady zůstaly.
Jaká je na stadionech na Asian cupu atmosféra?
S Japonskem jsme hráli na obrovském stadionu, kde bylo sedmnáct tisíc lidí – a atmosféra byla dobrá. S Indonésií jsme hráli už na menším stadionu s kapacitou asi deset tisíc lidí. Přišlo osm tisíc lidí, z toho asi sedm a půl tisíce bylo Indonésanů. Oni jsou do fotbalu úplní blázni, atmosféru udělali výbornou. A teď máme Irák a zase čekám výbornou atmosféru. Na jejich zápas s Japonskem byl snad plný stadion, a to samé čekám i nyní. Dokonce žádali, aby se tento zápas přesunul na větší stadion, ale nevyhověli jim, ani nevím proč. Myslím, že atmosféra bude skvělá.
