Článek
Jeřábkovu pravou nohu zdobily tejpy, které jeho poraněnému kolenu pomáhají lépe snášet zátěž. Velezkušený středopolař se ale cítí dobře a hodlá pomoci klubu v cestě za udržením ligové příslušnosti. „Koleno drží. Kdybych nebyl stoprocentně nachystaný, do zápasu nejdu, ještě bych mohl klukům něco pokazit," uvědomuje si.
Jeřábek na place strávil i s nastaveným časem okolo deseti minut a neudělal snad ani jedinou chybu. Dařilo se mu v soubojích, krátce po svém vstupu na hrací plochu dokonce prodribloval s balonem u nohy z půlící čáry až k vápnu soupeře. „Pořád jsem čekal, jestli se na mě naváže další hráč soupeře, abych předal míč do lajny. On ale stále nešel a nešel," osvětlil Jeřábek okolnosti své individuální akce.
Ač to na něm nebylo z tribuny pranic znát, na prvoligové tempo si každopádně musel zvyknout. „První tři minuty jsem nemohl popadnout dech, byl jsem zafuněný. Fyzicky to ještě není na topu, ale jinak jsem připravený týmu pomoci. Jsem rád, že jsem do utkání naskočil," vyprávěl Jeřábek.
Výkon pardubického patriota ocenil i jeho nadřízený Radoslav Kováč. „Jeho práce byla znát, i když byl na hřišti jen deset minut. To, že se vrátil, je obrovskou vzpruhou pro tým," myslí si kouč Pardubic. „Vstoupil do zápasu přesně tak, jak je u něj zvykem. Přišel, podržel míč, předvedl pár těch svých zasekávaček, které mu neskutečně vycházely. Nasadit ho byl od trenérů výborný tah," ocenil přínos o rok staršího parťáka Pavel Černý, další z pardubických matadorů.
Vrásky na čele může tak Jeřábkovi dělat pouze jeho kontrakt, jehož platnost v létě skončí. „Jasno ještě nemám, tyto věci budeme řešit, až se zachráníme. Pak to snad půjde lehce," věří. Do té doby má ale jasný cíl. Pomoci v následujících sedmi duelech klubu, jehož dres obléká od roku 2006, k záchraně. I když u toho možná bude pouze plnit roli žolíka jako ve východočeském derby, jelikož střed zálohy, složený z Kamila Vacka, Dominika Janoška a Michal Hlavatého, Pardubicím povětšinou funguje náramně.
