Článek
O divokém utkání 1. B třídy v Ústeckém kraji mezi Údlicemi a Duchcovem, ve kterém hosté dostali hned sedm červených karet, se před pár týdny dozvěděla celá republika. Sudí byli fyzicky atakováni, jedním z nich byl osmnáctiletý Jakub Arnošt, který tento duel spolurozhodoval jako asistent hlavního rozhodčího.
„Mého kolegu svalili na zem, mě chytili pod krkem. Bylo nepříjemné, co se dělo. Byla to tvrdá zkušenost. Pískám krátkou dobu, nečekal jsem to, ale asi to někdy přijít muselo. Doufám, že dál se to dít nebude. Na sportoviště tohle nepatří,“ vypráví Arnošt.
Teprve patnáctiletý Kryštof Tůma se vypořádával s těžkou situací, když pískal českobudějovický okresní přebor mladších žáků Zliv - Dolní Bukovsko. „Při gólu na 0:4 jsem údajně nepískl jasný ofsajd. Vyrazil proti mně celý realizační tým domácích, nejprve bez hanlivých výrazů. Když jsem chtěl situaci uklidnit, začala padat hanlivá slova. Dal jsem jednomu z trenérů červenou kartu. Pak mi bylo vyhrožováno, že nedojdu domů, že mě zmlátí,“ líčí Tůma. Utkání se dohrálo. Po něm čelil dalším výhružkám.
Ani jeden rozhodčí na konec s pískáním nemyslel. „Chuť mi to nesebralo. Ve svém věku si těžko udržím respekt. Důležité je být odolný po psychické stránce. Spousta kluků si řekne, že tohle nemá zapotřebí, a už nechce pískat. Čekal jsem, že tohle někdy přijde, ale ne u tak malých dětí,“ říká Tůma.
„Myslím, že tohle ustojím,“ přidává Arnošt. Hůř incident vstřebávali jeho rodiče. „Mamka a táta to těžce nesli, nebylo to pro ně příjemné. Každý se je na to ptal,“ přiznává.
Agresivita (nejen vůči mladým) rozhodčím byla na podzim v nižších soutěžích výrazná. Komise rozhodčích FAČR, která pečuje o elitní české muže s píšťalkou a praporky, se rozhodla mladé arbitry podpořit. Šest z nich (čtyři z Budějovicka a dva z Ústecka) pozvala na čtvrteční cvičení na Strahov. Arnošt, Tůma a další absolvovali s ligovými rozhodčími tréninkovou jednotku na stadionu. Pak se přesunuli do učebny, kde rozebírali sporné situace, výklad pravidel, pracovali s VAR.
Mladí rozhodčí během tréninku s českými ligovými sudími. Uprostřed Kryštof Tůma.
„Chtěli jsme je podpořit, protože jsme neměli radost z toho, co se stalo. Chtěli jsme jim ukázat, že za nimi stojíme, a zároveň jim dát i motivaci do dalších let. Aby neskončili a věděli, že nám to není jedno. Myslím, že klukům se to líbilo. Překvapili mě. Zapadli rychle, byli aktivní, nebáli se říct svůj názor,“ uvádí šéf komise rozhodčích Libor Kovařík.
Mladíci neskrývali své nadšení. „Bylo to super. Poznal jsem jinou část rozhodcovství. Myslím, že nám pomohlo, že nás podpořili,“ míní Arnošt. „Hrozně jsem se těšil a byl to skvělý zážitek,“ doplňuje Tůma.
Rozhodčích je obecně v českém fotbale málo, před rokem jich k ideálu chyběly zhruba dva tisíce. Fotbalová asociace se nové zájemce snaží lákat pomocí kampaní, nicméně různé excesy, vulgarity při zápasech a další negativní věci jsou pak velkým důvodem, proč řada mladých kluků (i dívek) s pískáním brzy přestane.
„Obecně nás to trápí. Takové chování mladé rozhodčí odrazuje. Rozhodčích máme málo a potřebujeme zvyšovat konkurenci, protože to se pak projeví i v nejvyšších soutěžích. Souvisí to se stavem společnosti, někteří lidé se neumějí ovládat. Všichni ve fotbale se musíme zamyslet a uvědomit si, že rozhodčí potřebujeme. Bez nich se hrát nedá. Musíme se jim snažit práci spíš ulehčit než jen ztěžovat. Není to nějak atraktivní profese,“ říká Kovařík.
Stav českých rozhodčích. Příspěvek z pořadu PřímákVideo: Sport.cz
Sám si pamatuje, jak to má zelenáč s píšťalkou náročné. „Začínal jsem v sedmnácti a bylo to hodně těžké. Do jedné vesnice se mi vůbec nechtělo jezdit. Hráli tam kluci, kterým bylo čtyřicet let. Vydrželo to deset minut, než mi začali nadávat. Obecně mám povahu, že se nevzdávám. A pak mi pomohlo, že jsem se dostal do vyšší soutěže a nemusel do té vesnice jezdit,“ vzpomíná Kovařík. Po letech už i s úsměvem.
Dva mladíci ze čtvrtečního semináře jsou podobně houževnatí a zapálení. Oba sní o první lize. „Pískání mě fascinovalo zhruba od deseti let, kdy k nám začali jezdit na mladší žáky rozhodčí. Když jsem se dozvěděl, že okres České Budějovice takhle mladé rozhodčí nabírá, chtěl jsem to zkusit. Skončil jsem kvůli tomu i s hráčskou kariérou. Jsem moc rád, neměnil bych. Pískání je můj veškerý volný čas,“ zmiňuje Tůma, který zatím píská maximálně utkání dorostenců a u dospělých chodí jako asistent.
Arnošt s hraním fotbalu přestal kvůli zranění kolene. „Chtěl jsem ve fotbale pokračovat, rozhodčí mi přišel jako adekvátní náhrada. Chci makat a zlepšovat se,“ tvrdí. Často komunikuje i s Karlem Roučkem, perspektivním tuzemským sudím, kterému se v lize velmi dobře vede. Rouček působí totiž také jako sekretář na Ústeckém krajském fotbalovém svazu. „Podporuje nás, pořád se nás ptá. Nedám na něj dopustit,“ praví Arnošt.
On, Tůma i další chtějí Roučka následovat.
