Článek
Co vám nejvíce vadí na chodu českého fotbalu?
Tolik do toho nevidím. Ale ten výsledek vidíme všichni. Bylo Euro, kde jsme neuspěli. Byť máme teď už lepší výkony v Lize národů, tak vstup byl také katastrofální. Neviděl jsem žádnou sportovní analýzu po Euru, prostě se to přešlo. Všichni doufáme či se těšíme, že po dvaceti letech bychom se mohli kvalifikovat na mistrovství světa. My si však musíme udělat pořádek sami v sobě a říct si, jestli na to vůbec máme.
Chybí vám ve vedení někdo z bývalých profesionálů?
Mně osobně ano, ale nevidím do toho tak detailně. Když si uvědomíme, že Pavel Nedvěd odmítl nabídku z reprezentace, Petr Čech raději žije v zahraničí a Karel Poborský odstoupil z kandidatury na předsedu, aby šel raději do televize, tak je něco špatně. Není ale jednoduché do toho kolotoče vstoupit, jméno nestačí. Věřím, že se to jednou změní a někdo z nás se do toho zapojí.
Z vašeho vyjádření cítím, že byste se úplně nebránil vstoupit na svaz?
Máte pravdu, mám český fotbal rád a věřím, že vzhledem ke zkušenostem mu mám co dát. Rozhodně bych nad tím přemýšlel. Prošel jsem si dva roky vedením Baníku v každodenní práci. Ale není to jen o mně, já chci, aby tam byli lidé, kteří mají zkušenosti a přinesli by čerstvý vítr.
Koho byste tam rád viděl?
Například Zdena Grygeru, který ve Zlíně už přes 10 let odvádí výbornou práci, je to profík. Prošel si každodenní prací. Když pak vidím jednání, kdo by mohl kandidovat na předsedu FAČR, tak ho tam nevidím, a ani jiné kluky. Naopak tam jsou lidé, které absolutně neznám a možná ten fotbal ani nehráli.
Sešli jsme se v Paláci Luxor na křtu knihy Vítězové ušatého poháru od Karla Felta. Jak vy vzpomínáte na ovládnutí Ligy mistrů?
Čím víc běží čas, tak vidím, čeho jsem vlastně dosáhl. Je to sedmnáct let od finále, ve kterém jsem si splnil dětský sen hrát ten největší zápas kariéry v základní sestavě. Jsou to opravdu krásné vzpomínky.
Byly tehdy bouřlivé oslavy?
To si pište, ty jsou vždy veliké po takovém úspěchu. Hned v Aténách se slavilo a pak v Miláně na nás čekalo přes sto tisíc lidí.
Nesta, Pirlo či Maldini, měli jste opravdu nabitý kádr hvězdami. Kdo byl tahounem oslav?
Tak nějak všichni. Když vyhrajete Ligu mistrů, jste v obrovském laufu. Paolo (Maldini) vyhrál ušatý pohár už popáté, tak pro něj to už byla trochu rutina. (smích)
Zpátky ale k fotbalu. Můžeme se dočkat dalšího českého vítěze?
Můžeme, ale bude to těžké, protože nemáme hráče v top týmech. Je to pak poznat i na kvalitě v reprezentaci. Taková je realita, rozhodně to není jako dřív. Přál bych si, aby se k nám někdo připojil. Leverkusen má kvalitu a Patrik Schick s Matějem Kovářem by to dotáhnout mohli. Uvidíme, jestli dostanou prostor.
Při křtu přišel dotaz z publika, jestli nechybí další vítěz z toho důvodu, že současná mládež nedře. Co vy na to?
Je to zrychlenou dobou, což je třeba respektovat. Vidím pohodlnost a chybí mi hlad, který jsme měli my. Většinou ti hráči jsou v klubech moc spokojení, my jsme chtěli jít ven. Slýchám teď z každé strany, že mají nabitý program. My hráli co tři dny v kuse po dobu sedmi let. Doba je jiná, ale moc nechápu, že kluci odmítají kvůli odpočinku jezdit na reprezentační srazy. To bych si v životě nedovolil.
