Zkušený český funkcionář: Lepší šampionát než v Kataru už nebude!

Dauhá (od našeho zpravodaje) - „Jo, docela už toho dost pamatuju," říká Kolář v rozhovoru pro Právo a Sport.cz, který vznikl v Dauhá.

Kdy jste vyrazil poprvé na velký turnaj?

Na EURO v Německu, rok před revolucí. Jel jsem škodovkou sto pětkou. V Plzni, kde nyní stojí parkovací dům u Štruncových sadů, jsem schovával marky do náhradního dílu auta. Na hranici do Rozvadova jsem dorazil kolem půlnoci. A celníci...

...museli být rádi, že je někdo budí.

Vylezli pohraničníci, podívali se na mě a zase odešli. Odbavili mě až ráno v půl sedmé. Takhle začal můj první výjezd. V Německu jsem následně strávil deset dnů, bydlel jsem u jednoho známého sběratele odznaků. Na turnaj jsem jel sice za Večerní Prahu, ale svým způsobem soukromě. Dva roky nato jsem zažil první mistrovství světa.

Do Itálie jste také vyrazil škodovkou?

Jasně. Jen jsem vyměnil stopětku za dvanáctsettrojku, což byl takový mikrobus. S kamarádem Jirkou Davidem jsme naložili věci a vyrazili na zahajovací zápas do Milána. Jezdili jsme od jednoho stadionu ke druhému, přespávali jsme v autě. Nejvíc jsme byli ve Florencii, kde bydlel český tým.

Tehdy nebyla mužstva uzavřena před světem jako nyní, že?

Přijeli jsme normálně za týmem na hotel v Montecatini. Bylo po večeři, v restauraci seděl realizační tým. Byl třetinový oproti dnešku. Dali jsme se s klukama do řeči, popisovali jsme jim, jak kočujeme. Masér Přéma Čech vstal, podal mi klíče od svého pokoje a povídá: kluci, skočte se osprchovat. A pokud budete chtít nějaké hráče na rozhovory, přivedu je.

To zní v dnešní době jako sci-fi.

Tenkrát to bylo normální. Takže po osprchování nás Přéma dovedl na pokoj ke Skuhráčovi (Tomáš Skuhravý) a Pepovi Chovancovi. Dáte si pivko, pánové, zeptali se. Řídil ten večer kolega, já si jedno vytáhnul z lednice. Po příjemném rozhovoru jsme vyrazili směr Janov. To jsme ještě nevěděli, co nás potká.

Povídejte.

Ráno, při rozednění, nám začalo před Janovem zlobit auto. Podala nám ruku ojnice. Mobilní telefony v té době nebyly, doptali jsme se nakonec na servis. Naštěstí se našel takový, který opravoval škodovky. Mechanik ale dvanáctsettrojku viděl poprvé. Nakonec jsem se domluvil s tchánem, že přijede s náhradním motorem. Než dorazil, vzali nás pod křídla na pár dnů kolegové z jiné redakce. Itálie byla skvělá, poznal jsem spoustu míst. Nejvíc jsem ale viděl na šampionátu ve Spojených státech o čtyři roky později. Ten další, ve Francii, už jsem pracoval na svazu. Byl první, na který jsem si nemusel přispívat z vlastních peněz.

Přešel jste na druhou stranu barikády, jak se říká. Bylo pro vás těžké vnímat, že vztahy médií a reprezentačního týmu se postupně zhoršují?

Ještě na stříbrném Euru v Anglii bylo všechno normální. Na týmovém hotelu bylo dole v hale pípa s pivem, chodili tam sponzoři, novináři. Potom už se obě strany odcizovaly.

Co zavinilo zlom?

Jediná věc - rozmach internetu. Kdo se zmohl na laptop a zařídil si webovou stránku, mohl se hned pustit do kritiky například reprezentačního trenéra. Pamatuju doby, kdy skončil reprezentační zápas, hráči se zdravili na hřišti a novináři už stáli před dveřmi kabiny. Mančaft vešel dovnitř, za pět minut se otevřely dveře a nás deset, dvanáct novinářů šlo dovnitř. Člověk se posadil vedle Ivana Haška nebo Pepy Chovance a dělal s ním rozhovor

Fungovala vzájemná důvěra?

Důvěra byla maximální. Novinářů byl nízký počet, vzájemně jsme se dobře znali, hráči zase nás. Nikdy bychom nevynesli, že ten a ten má na lýtku vytetovaného hada nebo pihu na zádech. Teď si představte, co by se stalo, kdyby v této době pustili do reprezentační kabiny bulvár.

Následně jste zažil MS v Německu a několik mistrovství Evropy. Teď jste přes týden v Kataru. Co vám vychází při srovnání s těmi předchozími?

Toto mistrovství světa je úplně z jiné galaxie. Dovolím si tvrdit, že lepší šampionát než v Kataru už nebude.

Proč myslíte?

Zaprvé, pořadatelé nebudou mít možnost uspořádat turnaj na jednom místě. Kdo říká, že tento katarský model je špatný, tak je na omylu. Sejdou se fanoušci všech účastníků, to už se nikdy nestane. Příště v Americe a Mexiku se mnozí vůbec nepotkají. V Kataru je všude plno prostoru, dokonalá infrastruktura. Myslím, že budoucí pořadatelé budou mít oproti Kataru vždycky nějaké omezení.