Showman, co umí čtyřmi jazyky a přezdívku dostal po animáku. Gólman Argentiny prožívá snové období

„Nemám slov. Touhle trofejí jsem si splnil všechno, o čem jsem kdy ve fotbale snil," líčil Martínez své pocity po nedělním triumfu ve finále katarského šampionátu nad Francií.

Samozřejmě, příběh jeho parťáka Lionela Messiho asi jen tak někdo a něco nepřekoná. Jenže i kariérní osud 30letého gólmana rozhodně stojí za zmínku, protože ruku na srdce, kdo by dokázal osm let trajdat po hostováních a čekat na konečně větší příležitost?

Ano, Martínez přišel v roce 2010 jako teenager do londýnského Arsenalu. O dva roky později se posunul do elitnímu týmu, kde brankovišti tehdy vládl Polák Wojciech Szczęsny. Příležitostí dostal minimum, takže putoval po hostováních v nižších anglických soutěžích, má za sebou i angažmá ve španělském Getafe či Wolverhamptonu. Zlom nastal v září 2021.

„Když jsme viděli příležitost získat Emiho, neváhali jsme. Je vždy vzácné, když se nám podaří koupit špičkového brankáře, který ještě nedosáhl svého vrcholného věku a může být pro náš klub dlouhodobě klíčovým hráčem," prohlásil tehdy kouč Aston Villy Dean Smith, jenž dal Martínezovi důvěru.

Snové období vytáhlého showmana ale začalo ještě o pár týdnů dříve, když s Argentinou opanoval Copu América. Byl také u triumfu v utkání Finalissima proti mistrům Evropy z Itálie a o letošním mundialu už byla řeč. „Do Anglie jsem odešel velmi mladý. Tohle vítězství patří celé mojí rodině, za veškerou podporu," dodal po nedělním finále v Dauhá dojatý Martínez.

Odměnou mu byla trofej pro nejlepšího gólmana turnaje. Bezprostředně po převzetí si ji přiložil k rozkroku a s potutelným úsměvem ve tváři předvedl směrem ke spoluhráčům gesto, o němž média po světě referují jako o „obscénním". Prý tím vracel úder stříbrným Francouzům.

Martínez provokoval střelce soupeře i při samotných penaltách divokými pohyby, pokřikováním i zahazováním míče. Někoho bavil, někoho štval, někoho svým chováním urážel. Každopádně jednu penaltu chytil, jedna mířila vedle a Argentina mohla slavit.

Rodák z města Mar del Plata má za sebou také krušné období, podobně jako každý, kdo se v mladém věku přestěhuje do zahraničí. „Prvních šest měsíců na Britských ostrovech bylo složitých, neuměl jsem anglicky. Jsem ale vděčný své učitelce, byla to obrovská pomoc. Hlavní věc, kterou Arsenal chtěl, abych si osvojil, byly pokřiky na obránce," vzpomínal před lety na dobu, kdy mu bylo sedmnáct.

Základ se prý naučil za týden. „Kromě španělštiny také mluvím plynně portugalsky a rozumím italsky," prozradil.

Kam se budou jeho kroky ubírat dál, je momentálně ve hvězdách. Britská BBC přišla se spekulací, že by mohl zamířit do Bayernu Mnichov jako náhrada za zraněného Manuela Neuera.

Jisté však je, že přezdívka „Dibu" mu zůstane. Oslovení je zkratkou pro jméno Dibujo a pochází ze začátků Martínezovy kariéry v Independiente.

Odkazuje na postavu z argentinské kreslené telenovely Mi familia es un dibujo. Ve vlasti, kde je momentálně za národního hrdinu, mu prý nikdo už jinak neřekne.