Hlavní obsah

Sbírání kartiček i pláč. Reprezentanti vzpomínají na poslední MS s českou účastí

Už je to sakra dlouhá doba. Česká fotbalová reprezentace se na mistrovství světa představila naposledy v roce 2006, tedy před devatenácti lety. Co to znamená? Borci, kteří v současnosti v nároďáku figurují, povětšinou zažili šampionát jen coby malí špunti. Čemuž odpovídají i jejich vzpomínky před úvodními duely kvalifikace na MS 2026 proti Faerským ostrovům a Gibraltaru.

Vzpomínky na poslední MS s českou účastí. Hrozně jsem brečel, přiznává jeden ze současných reprezentantůVideo: Sport.cz

Článek

Při poslouchání odpovědí reprezentantů na otázku, co během nešťastného turnaje vlastně dělali, člověka napadne jediné. Že už to bylo fakt dávno. A že už je načase, aby se český fotbal na mistrovství světa zase podíval.

Dnes šestadvacetiletý bek Slavie David Douděra, který už v první lize odkroutil téměř dvě stovky utkání, na mundial zavzpomínal s úsměvem. „Pamatuji si to moc dobře. Porazili jsme USA, Rosa (Tomáš Rosický) dával krásný gól. Táta za mnou tehdy šel a říkal, že v pohodě postoupíme, že hrajeme už jen proti Ghaně,“ vyprávěl.

Jenže africký celek si na český výběr vyšlápl. Vyhrál 2:0, a to jen díky skvělému výkonu brankáře Petra Čecha, který minimálně další tři góly outsiderovi chytil.

Jak to pak vypadalo u Douděrů doma?

„Pak jsem hrozně brečel. Že nepostoupíme, i když mi to táta slíbil,“ smál se Douděra, v jehož arzenálu poctivého, tehdy osmiletého fanouška fotbalu nechybělo ani samolepkové album. „Sbíral jsem kartičky hráčů,“ prozradil.

Na den přesně o rok mladší Michal Sadílek se tehdy této kratochvíli ještě nevěnoval, ač v současnosti patří mezi jeho koníčky. „Ale MS 2006 bylo prvním turnajem, který jsem vnímal. Na předchozí Euro jsem v televizi nekoukal, to jsem ještě létal venku,“ řekl záložník nizozemského Twente. „Skvělým zážitkem byl zápas s USA. Škoda že se pak nepostoupilo. Generace, kterou jsme na turnaji měli, si to zasloužila,“ doplnil.

Další téměř vrstevník, šestadvacetiletý Alex Král, MS pak prakticky nesledoval. „Podle mě jsem zhruba přestupoval do Zbrojovky Brno. Mistrovství jsem tolik nevnímal. Chodil jsem do školy, pak na trénink, pak domů. Případně na individuál. A pak jsem se učil. Takhle jsem jel celou základní školu a pak i střední. Fotbal mě bavilo hrát, ale že bych ho sledoval, to ne. Nevnímal jsem ho jako celosvětový fenomén ani jsem nekoukal na televizi,“ prozradil běhavý středopolař, který působí v barcelonském Espanyolu.

Spoustu dnešních dětí by ale tuze rádo na šampionátu, který příští rok hostí USA s mírnou výpomocí Kanady a Mexika, český výběr sledovalo. Tak jako kdysi Douděra se Sadílkem.

Pár z nich se dost možná za dalších dvacet let popere o další postup Česka na velký turnaj. Pro rodiče se ale nabízí jedno poučení od Douděrových.

Nikdy dětem neslibujte postup…