Článek
Dva roky po smrti Diega Maradony se Argentina dočkala svého třetího titulu mistra světa. Jistě se po něm povedou diskuse, zda už Lionel Messi svůj idol definitivně dorovnal. Podívejme se na pět zásadních faktorů, které k triumfu vedly.
Messi jako Maradona
Jak slíbil, tak udělal. Vyhrajeme MS pro Diega na nebi, vyhlásil Lionel Messi. A legendárního Maradonu vyrovnal, poslední titul, který mu ještě chyběl, získal. Jako skvělý lídr a nejlepší hráč šampionátu, na němž si připsal 7 gólů a 3 asistence. Při své páté účasti konečně zlomil prokletí a pověst smolaře, který MS nikdy nevyhrál.
Velký stratég Scaloni
Nemít Messiho, nebyla by Argentina Argentinou. Přesto je třeba vyzdvihnout zásadní přínos trenéra Lionela Scaloniho, který se vytáhl jako velký stratég. Sjednotil kabinu, ideálně využil Messiho, naučil mužstvo i bránit a dokonale vyvážil defenzivu s mimořádnou ofenzivou. Velký počin, když si uvědomíme, že mnohé z toho Argentině na minulých MS chybělo.
Facka v úvodu
Šampioni vstoupili do turnaje šokující porážkou se Saúdskou Arábií. V tu chvíli byla jejich pověst jednoho z největších favoritů šeredně zpochybněna. Jenže každý další zápas hráli pod tlakem, což je neskutečně stmelilo a obrnilo až do finále.
Potřebná šíře kádru
Celý tým makal na Messiho, ale virtuóz dával opačně vyniknout i mužům vedle sebe. Třeba Juliánu Álvarezovi, který nasázel čtyři góly. Zazářil i Mac Allister, ve finále se zaskvěl Di María. Velkou oporou byl samozřejmě jistý brankář Emiliano Martínez, hrdina nejen penaltových rozstřelů, který týmu dodával potřebný klid.
Velkolepé finále
Obhájit titul mistra není ve fotbale zvykem, ani Francii se to nepovedlo. Jistě se povedou dlouhé diskuse, jak moc Les Bleus zasáhla viróza, kolik sil hráčům vzala. Finále se nicméně i jejich zásluhou stalo reklamou na fotbal, jedním z vůbec nejlepších v historii MS. Argentinci si šli každopádně cílevědomě za svým, nezlomili se, ani když dvakrát ztratili slibné vedení. Scaloni trefil sestavu, která se stala mistrovskou...