Představení skupiny D: Obhájci titulu, velký příběh dánské hvězdy, tančící šašek a snaha o první postup

Francie, Itálie, Španělsko, Německo. Všechny tyto země jely v posledních dvaceti letech na některý ze světových šampionátů v roli úřadujícího mistra a jednoho ze širších favoritů, přičemž každá z nich své putování na daném turnaji ukončila již v základní skupině.

Jediní, komu se na posledních pěti mistrovstvích prokletí vyhnulo, byli Brazilci v roce 2006, kteří vypadli ve čtvrtfinále. Podaří se letos Francii nelichotivou bilanci obhájců titulu zlomit a také napravit fiasko party okolo Zinédina Zidana a Thierryho Henryho z MS 2002.

Co se týče kvality kádru, předpoklady k tomu rozhodně má. Francouzi disponují jednou z nejnabitějších ofenziv na turnaji, kterou by měli táhnout především rychlík Kylian Mbappé a současný držitel Zlatého míče Karim Benzema.

Ten se navíc do nominace na vítězný šampionát před čtyřmi lety nevešel z důvodu předchozího vydírání spoluhráče z reprezentace Mathieu Valbueny, o motivaci tak nouzi mít rozhodně nebude. „Stát se s Francií mistrem světa je můj sen, věřím v sílu týmu a řadím nás jednoznačně mezi favority," hodnotil šance na úspěch sám 34letý šutér.

Značně kontroverzní termín turnaje ale znamená, že Francii budou chybět dva muži, kteří se pod zisk trofeje před čtyřmi lety výrazně podepsali. Ve středu pole totiž tenkrát excelovali N'Golo Kanté a Paul Pogba, nyní ale ze zdravotních důvodů v konečné nominaci oba chybí, a bude tak potřeba složit úplně novou záložní řadu. „Kanté je opravdový motor týmu, modelový profesionál, Pogba zase neuvěřitelně komplexní hráč. Skvěle se doplňují," vychvaloval své hvězdné duo kouč Didier Deschamps.

Zdviženým vykřičníkem pro mužstvo pod jeho vedením pak zajisté zůstávají poslední výsledky. Francie se vyloženě protrápila k udržení v elitní skupině Ligy národů, kde ji od poslední příčky dělil jediný bod. Dvakrát podlehla Dánsku a jednou Rakousku, tedy mančaftům, které by papírově porážet zajisté měla.

I přes to ale legendární obránce Marcel Desailly svým krajanům věří. „Francie smete jakéhokoli soupeře, ať už Brazílii, Argentinu, nebo Belgii. Myslím, že klidně může obhájit titul," nekrotí očekávání mistr světa z roku 1998.

Naplní Deschampsův výběr jeho slova, nebo ostudně odjede domů po skupinových bojích tak jako čtyři z posledních pěti šampionů?

Simon Kjaer, Kasper Schmeichel, Christian Eriksen... Loni se statečným Dánům tleskalo za postup do semifinále EURO poté, co se jeden z nich podruhé narodil, a silná generace má hlad i letos. „Celá země se těší, až to v Kataru vypukne," hlásí z Viborgu záložník české jednadvacítky Jan Žambůrek. „Dánský fotbal je nahoře a na mistrovství světa se bude znovu chtít ukázat."

Takže královstvím už cloumá fotbalová horečka?

Ta začala už loni, návštěvnost dánské ligy se po úspěšném EURO zvedla. Přitom drtivá většina reprezentantů je ze zahraničních klubů. Z dánské ligy se do ciziny přestupuje často, což se týká i mladých talentů. Brzy chodí ven a většinou se tam dokážou uchytit. Potom z toho těží i nároďák.

Reprezentační trenér Kasper Hjulmand ale dánskou ligu nepřehlíží, viďte?

Pravidelně chodí po klubech, aby udržoval kontakty. Zastavil se taky u nás ve Viborgu a bavil se i s námi cizinci. Moc fajn chlap, který má přirozený respekt.

Je po loňském tažení na EURO pro fanoušky bohem?

Naprosto, mají v něj maximální důvěru. Celé Dánsko ví, že to v Kataru nebude snadné. Ani jeden přátelák, dlouhá cesta a nejlepší soupeři na světě. Ale tahle skvělá generace už několikrát ukázala, že na to má.

I díky uzdravenému záložníkovi Eriksenovi, jenž je po loňském srdečním kolapsu zpátky ve formě a září v Manchesteru United?

To byl hodně silný příběh... Na začátku EURO bojoval o život a pak všichni hráli pro něj. V tom je fotbal krásný: nikdy nevíte, čím vás překvapí. Jednou příjemně, podruhé smutně. Pokud ale hodně chcete a dokážete zabojovat, zvládnete cokoliv.

A jak Dánové zvládnou mistrovství světa?

Ve skupině s Francií, Austrálií a Tuniskem by měli mít na postup. Pak už je to vabank, ale určitě by znovu mohli dojít daleko. Velká část hráčů je v nejlepších letech a v Kataru by toho měli využít.

Série nekončí. Přes interkontinentální play off si Australané zajistili již pátou účast na elitním turnaji za sebou. Socceroos stál v cestě i koronavirus, řadu utkání museli přeložit na neutrální půdu. „Prožili jsme těžký rok. Z dvaceti kvalifikačních zápasů jsme jich šestnáct odehráli venku mimo Austrálii," poukazuje trenér Graham Arnold.

Baráž s Peru na neutrálním hřišti v katarském Rajjánu skončila bez branek, musel tak rozhodnout penaltový rozstřel. Před ním svérázný kouč zariskoval. Stáhl brankářskou jedničku Matthewa Ryana a mezi tyče poslal jeho náhradníka Andrewa Redmaynea.

„Bylo to předem plánované, sám Andrew to ale nevěděl. Mohl by pak být nervózní," kření se Arnold. Bláznivý kousek mu vyšel, Redmayne v rozstřelu postup opravdu vychytal. Především díky šíleným tanečkům, které na brankové čáře před každou exekucí předváděl. „Vymysleli jsme to s trenérem. Do tanečků jsem se položil, myslím, že jsem tím soupeře rozhodil," usmívá se i Redmayne.

Všechno už tady jednou bylo. Podobné prostocviky při penaltách předváděl Jerzy Dudek, když Liverpoolu vychytal triumf ve finále Ligy mistrů 2005 proti AC Milán. V Polsku se pak šířila výzva Zatancuj Dudka... „Jo, vypadal jsem jako šašek. Pokud však pomůžu týmu tím, že ze sebe udělám blázna, jsem šťastný. Nikdy jsem nepomyslel, že bychom mohli prohrát. Postup? Čirá euforie!" líčí Redmayne.

Klokani nemají velké hvězdy, zato však silný týmový duch. „Teď jsme tady, užíváme si to, jako by to bylo poprvé a zároveň naposled. Ukážeme naši sílu," slibuje Arnold.

Pět účastí, dohromady dvě výhry a ani jednou postup ze skupin. Bilance Tuniska na mistrovství světa současný tým straší a motivuje. Soubor trenéra Jalela Kadriho se poprvé touží procpat do vyřazovací fáze. Favoritem ale rozhodně není.

Lidé moc nevěří schopnostem nezkušeného kouče, v týmu nenajdete zvučná jména. „Hvězdné hráče nemáme už šest nebo sedm let, ale myslím, že v tom je naše síla. Jsme soudržná parta, která může soupeřit s velkými mužstvy," je přesvědčen útočník Vahbí Chazrí.

Tunisané ale neřeší jen fotbalové starosti, mezi které patří i obavy z výkonů brankářů. Řadí se mezi týmy, jejichž účast v Kataru probírali funkcionáři a fotbaloví diplomaté mimo hřiště. Mezinárodní fotbalové federace FIFA se nelíbilo, že stát šťoural do chodu tamního svazu, a dokonce pohrozila africké zemi vyřazením ze šampionátu. K tak drastickému opatření ale nedošlo. „Každou negativní energii proměníme v pozitivní," glosoval to šéf tuniského svazu Wadí Al-Džarí.

Plno poznatků o hostitelské zemi může spoluhráčům poskytnout tuniský kapitán Júsif Msakní, který už deset let působí v katarské lize. V roce 2013 dal přednost téhle soutěži před nabídkami z Evropy. Dvaatřicetiletý útočník přišel před čtyřmi lety kvůli těžkému zranění kolena o šampionát v Rusku, nyní chce pozvolna končící reprezentační etapu své kariéry uzavřít úspěchem. Tím by byl samozřejmě postup ze skupiny.