Památné momenty MS: vykoupení hvězdy, velká termínová revoluce, rekordy či historické překvapení z Afriky

Jako kdyby to měl někde napsané: na poslední pokus to konečně vyjde, ale bude to drama až do konce. Hvězdný Lionel Messi pozlatil napínavou misi v Kataru a do privátní sbírky přidal nejcennější trofej, která mu až do pětatřiceti chyběla. Jeden z nejslavnějších fotbalistů všech dob už v očích Argentinců nemusí kulhat za legendárním Diegem Maradonou: mistrovství světa vyhráli oba. Messi nastřílel sedm gólů a na další tři nahrál, ve finále 26. zápasem na MS překonal historický rekord Lothara Matthäuse a povedený měsíc orámoval cenou pro nejlepšího hráče turnaje.

Tolik zápletek, tolik příběhů, tolik vzrušení! Mistrovství světa těžko mohlo dostat působivější pointu, fotbalová planeta si vychutnala možná nejlepší finále v historii. Taky jste měli v první půli pocit, že je za stavu 2:0 pro Argentinu hotovo? Taky jste žasli, že probuzeným Francouzům nestačil ani hattrick Kyliana Mbappého? Rozhodly až penalty, ve finále MS teprve potřetí. „Byl dar sledovat tuhle úžasnou podívanou. Fotbal pokračoval ve vyprávění svého fascinujícího příběhu," vzkázal z Brazílie sám Pelé.

Nastřílet osm gólů na jednom MS? Tohle se naposledy povedlo Brazilci Ronaldovi v roce 2002, od té doby na trůn pro krále střelců stačilo nejvýš šest zásahů. Dokud nepřišel francouzský rychlík Kylian Mbappé, jemuž bude v úterý čtyřiadvacet. O jeho finálovém hattricku jsme se už zmiňovali: napodobil unikátní kousek anglické ikony Geoffa Hursta z roku 1966 a navrch proměnil první penaltu v rozstřelu. Mbappé stihl na mundialech stejně jako Pelé už dvanáct tref a jen čtyři mu chybí k vyrovnání historického maxima Miroslava Kloseho.

Od roku 1930 jednadvacetkrát za sebou platilo: fotbalové mistrovství světa se hraje mezi sezonami, z hlediska severní polokoule v létě. Katar 2022 tohle pravidlo poprvé naboural. V červnu a červenci by se na Arabském poloostrově kvůli extrémnímu horku hrát nemohlo, proto došlo na nezvyklý předvánoční termín uprostřed rozjeté sezony. Příště se turnaj uskuteční v Kanadě, USA a Mexiku znovu v létě: za tři a půl roku tam poprvé přijede 48 týmů čili o šestnáct víc než dosud. Další revoluce.

V menší – a pravděpodobně ani bohatší – zemi se mundial nikdy nehrál. Katar si mohl díky petrodolarům dovolit rozpočet v omračující výši bezmála pět bilionů korun. V Dauhá a okolí vyrostly nové (pochopitelně pětihvězdičkové) hotely, metro dostalo nové stanice a postavilo se sedm nových stadionů. Pardon, vlastně osm: aréna pojmenovaná po někdejším emírovi Ahmadovi bin Alímu šla po pouhých dvanácti letech provozu k zemi a na jejím místě vyrostla nová. No ano, i tohle je Katar.

Šéf světového fotbalu Gianni Infantino spokojeně vykládal: „Byl to úspěšný šampionát, každý si domů odvezl krásné vzpomínky." V maličkém emirátu s minimální fotbalovou tradicí všechno báječně šlapalo a turnaj se odehrál bez větších zádrhelů. Pak je tu ovšem druhý pohled: šampionát hostila země, která čelí kritice za nedodržování lidských práv, a podle britského listu The Guardian při stavbě infrastruktury zemřelo přes šest tisíc dělníků. A nad volbou pořadatele z roku 2010 se dodnes vznáší stín špinavých podezření.

Otloukánci z Afriky? Letos ne. Maroko senzačně vyhrálo našlapanou skupinu s Chorvatskem, Belgií a Kanadou, v osmifinále zvládlo penaltovou ruletu se Španělskem, pak vyřadilo Portugalsko s Cristianem Ronaldem a jako první africký tým se dostalo mezi čtyři nejlepší na světě. Sotva byste poznali, že trenér Valíd Radžradžuí nastoupil teprve koncem srpna. Mohl se opřít o pevnou defenzivu i borce z velkých evropských klubů. Chyběla tomu jen medaile: Maročané v semifinále nestačili na Francouze a v partii o bronz na Chorvaty.

Vzal do ruky telefon a smutně vyťukal na Instagram: „Tahle porážka mě bolí nejvíc." Čtvrtfinálové selhání s Chorvatskem znamenalo, že brazilský lídr Neymar se letos zase nedočkal. Ani ve třiceti pořád není mistrem světa. Na rozdíl od božského Pelého, jenž měl v jeho věku už tři tituly. Neymar si hned v prvním zápase pochroumal kotník, vrátil se gólem a asistencí proti Jižní Koreji. Ve čtvrtfinále 77. trefou v reprezentaci vyrovnal Pelého rekord, jenže po penaltách šli dál Chorvaté. Bude slavná desítka v národním týmu pokračovat?

Šestatřicetkrát za sebou vyhráli, ale hned po katarské premiéře smutně klopili oči k zemi. Později zlatí Argentinci třetí den turnaje nečekaně padli se Saúdskou Arábií a deník Clarín psal: „Utržili jsme historickou ránu." Napadlo by vás, že skupinu E vyhraje Japonsko? Španělé byli rádi aspoň za druhé místo a Němci jeli s pouhými čtyřmi body domů. Stateční Japonci v osmifinále dusili Chorvaty, jenže nakonec zpackali penalty. Teprve podruhé se mezi šestnáct nejlepších dostala Austrálie a o marocké pohádce už byla řeč.

Právě tolik gólů v Kataru padlo, je to nový rekord MS. Stačila k tomu jediná branka, dosavadním maximem bylo 171 tref z Francie 1998 a Brazílie 2014. Ofenzivní turnaj nejvíc rozzářili finalisté: stříbrní Francouzi stihli šestnáct zásahů (z toho polovinu superman Mbappé), zlatí Argentinci o jeden méně. Historie fotbalu ovšem pamatuje i gólově štědřejší časy: třeba na MS ve Švýcarsku 1954, kde se hrálo jen 26 utkání místo nynějších 64, padlo v průměru 5,38 branky na zápas čili přesně dvakrát víc než letos. Mimochodem, v play off pětkrát rozhodovaly penalty, což je další rekord.

Mohli bychom vyprávět o hromadném odchodu katarských fanoušků už po první půli zahajovacího zápasu, o výměně turnajového míče před semifinále nebo o pouhých čtyřech červených kartách, kterými se letošní šampionát vyrovnal předchozímu. Ale zastavíme se ještě u jednoho fenoménu MS: rozhodčí na koncích poločasů za prodlevy nastavovali víc času než dřív, místo 90 minut se běžně hrálo přes 100. Podle šéfa světových sudích Pierluigiho Colliny se tím čistá hrací doba prodloužila z průměrných 50 na 59 minut.